„V médiích se mluví často jen o rekordech, ty ale nejsou tak důležité,“ všímá si debaty o počasí a teplotách Pavel Zahradníček, klimatolog ústavu Czechglobe Akademie věd. Upozorňuje, že za normálních okolností by se měla střídat teplejší a chladnější období, protože klima je přirozeně proměnlivé.

„Jenže v posledních patnácti měsících nebyl žádný teplotně podprůměrný – a to srovnáváme s obdobím 1991–2020, které už bylo změnou klimatu také značně ovlivněno.“ Dokonce podle Zahradníčka nebylo ani příliš menších chladných epizod. V zimě vždy jen pár dní pod průměrem a v létě prakticky pořád nadprůměrné teploty, byť třeba ne extrémní.

Bude to tak už napořád? V poslední době ovlivňoval globální počasí jev El Niňo, který pravidelný přináší oteplení atmosféry. Ovšem ani po jeho odeznění zatím globální teploty neklesají a i během něj byly „celkem dost ustřelené od těch předešlých“, jak to vystihuje Zahradníček. Co přesně za tím je a jestli to znamená skokové zrychlení změny klimatu, to zatím světová klimatologie zkoumá.

Cíle z Paříže jsou nesplnitelné

„Vidím příčinu v oceánech, jejichž povrchová teplota se výrazně zvýšila na přelomu let 2022/2023. Šlo hlavně o severní Atlantik. Co je však příčinou této změny, je nejasné. Nevidím zatím nějakou vědeckou shodu, která by to vysvětlila. Ve výsledku však vidíme rychlejší a výraznější změny, než jsme ještě před pár lety předpokládali,“ komentuje Radim Tolasz, klimatolog Českého hydrometeorologického ústavu a český zástupce v Mezinárodním panelu OSN pro změnu klimatu.

„Došlo ke skokové změně a je teď obrovská nejistota, co to udělá nadále. Pokud by takto i nadále skokově rostly teploty vzduchu, tak by situace byla velmi vážná,“ míní Zahradníček.

Vážná je ale tak jako tak. Stav podnebí označují oslovení experti už teď za velmi rozkolísaný a v podstatě se shodují, že cíl Pařížské dohody je nesplnitelný. V roce 2015 se země světa ve Francii dohodly, že je potřeba udržet globální průměr oteplení planety ideálně pod 1,5 stupně Celsia oproti předprůmyslové éře. Nebo aspoň dostatečně pod dvěma stupni, aby bylo zachováno ještě relativně stabilní klima – a hlavně aby se jeho zhoršování lidstvu definitivně nevymklo z rukou.

To už se částečně děje, protože nastupují tzv. „pozitivní zpětné vazby“. Kvůli vysokým teplotám máme méně mořského ledu, laicky řečeno se tak méně záření odrazí zpět do vesmíru, což planetu dál otepluje. Nebo taje permafrost a do atmosféry se uvolňují další skleníkové plyny, které atmosféru také dál zahřívají.

„Ráda bych se pletla, ale obávám se, že pařížských 1,5 °C už neudržíme. Snad 2 °C,“ říká klimatoložka a meteoroložka České televize Taťána Míková – a její odhad je nejoptimističtější ze všech oslovených expertů. Kompletní odpovědi všech šesti najdete níže.

Většinou odhadují, že svět směřuje určitě nad dva stupně Celsia oteplení a při současných opatřeních a závazcích přibližně ke třem stupňům do konce století. To už je podle vědeckého konsenzu pro budoucnost lidstva velmi nebezpečné. Navíc v Česku by to znamenalo oteplení přibližně dvojnásobné oproti globálnímu průměru.

Nejdřív vedro, potom povodně

Mělo by to patřičné důsledky, jejichž ochutnávku jsme viděli v posledních týdnech. Nejprve extrémní léto, poté smrtelné povodně s miliardovými škodami. Podle studie mezinárodního týmu vědců k nim změna klimatu významně přispěla.

Pokud se trend nezmění a svět včetně Česka v ochraně klimatu výrazně nepřidá, bude se podle Romany Beranové dít následující: „V Česku lze očekávat dlouhodobá sucha, což ohrozí jak zemědělství, tak zásobování pitnou vodou. Na druhou stranu budou častější intenzivní deště a bouře, které mohou způsobovat častější a silnější záplavy. Extrémní vedra budou normou, letní teploty budou pravidelně dosahovat hodnot nad 40 °C. To by vedlo k výraznému zhoršení kvality života a nárůstu úmrtí souvisejících s horkem,“ vysvětluje vedoucí Oddělení klimatologie Ústavu fyziky atmosféry Akademie věd.

Také další experti zmiňují, že by mohly nastat výpadky dodávek pitné vody, jako to už teď pociťují ve Španělsku, nebo stále ničivější povodně. Úplně zmizet by mohly naše smrkové lesy a letní teploty by se trvale staly velmi nepříjemnými, až nesnesitelnými.

„Padesát a více tropických dní bude podprůměrné, chladné léto a zemědělci budou mít hodně práce, aby dokázali dopěstovat dostatek úrody,“ vypočítává klimatolog Czechglobu Akademie věd Alexander Ač. „Bude se ztrácet ‚normální počasí‘, které bychom si všichni přáli,“ glosuje to Radim Tolasz z ČHMÚ.

Stále to není nevyhnutelné, každé omezení emisí skleníkových plynů se počítá a na stavu atmosféry projeví. Ale svět včetně Česka by musel výrazně zrychlit v přijímání opatření na ochranu klimatu, aby se vyhnul nejhorším následkům.

Co přesně bychom tedy měli dělat? Příčiny i rizika změny klimatu věda jasně popsala, stejně jako řešení. Jejich přijetí je hlavně na politicích. Pokud by to bylo na oslovených vědcích, poradili by hlavně urychlené změny v energetice – odchod od uhlí, ropy a plynu a příklon k obnovitelným zdrojům energie. Na tom panuje velká shoda.

Konec spalování uhlí

Nová studie organizace Fakta o klimatu ukazuje, že rychlý konec spalování uhlí pro Česko nemusí být problém pro výrobu elektřiny, zvlášť pokud přidáme v rozvoji větrných a solárních zdrojů. Pak nehrozí výpadky ani významné zdražení (vyplácet se naopak přestane uhlí). Složitější je situace v teplárenství, uvádí studie.

Mezi další zmiňovaná opatření, která by čeští vědci přijali, patří investice do vědy, výzkumu a nových technologií. Ale zmiňují i další.

„Nejspíš bych jako první zrušil veškeré dotace těžby fosilních paliv, zavedl progresivní zdanění soukromé letecké dopravy a později i té komerční. Dále bych zavedl progresivní uhlíkovou daň, která by primárně postihovala jedince s nejvyšší spotřebou. Jako ‚nejtvrdší‘ by nejspíše bylo nařízení zákazu spalování uhlí od roku 2028 a zákaz prodeje aut na spalovací pohon od roku 2030,“ uvádí Alexander Ač, co by podle něj bylo nejefektivnější pro bezpečnou budoucnost.

Taťána Míková navrhuje propojit energetiku, dopravu a životní prostředí tak, aby rozhodnutí v prvních dvou odvětvích respektovala i zájmy třetího.

„Hospodářská ministerstva jsou u nás zatím pořád orientovaná hodně konzervativně. Přitom utlumení jednoho nebo více odvětví spalujících masivně fosilní paliva může jít ruku v ruce s podporou podniků, které naopak pomáhají zavést a prosadit nové technologie. A samozřejmě tam orientovat i pracovníky oborů, které dříve nebo později budou muset zaniknout. V tom může stát hodně udělat,“ myslí si.

Bioložka polárních oblastí se zaměřením na klima Marie Šabacká z Jihočeské univerzity upozorňuje na více než bilion korun, které má Česko na proměnu svého hospodářství k dispozici. „Tato historická příležitost musí být využita strategicky, abychom dosáhli maximálního snížení emisí a zároveň zvýšili konkurenceschopnost české ekonomiky.“

Aby se peníze neprošustrovaly, zavedla by odbornou komisi, která by zajišťovala efektivitu investic do dlouhodobých projektů s cílem snížit emise, ale i vytvářet pracovní místa v ohrožených regionech.

„Transformace musí být sociálně spravedlivá, aby zátěž nesla primárně odvětví znečišťující životní prostředí a lidem se zlepšila kvalita života,“ říká Šabacká.

‚Chybí tu silný politický lídr‘

Velmi pestré jsou názory na to, co patří k největším bariérám klimatické politiky v Česku. „Chybí tu silný politický lídr, který by téma klimatické změny a nezbytné transformace otevřeně komunikoval jako klíčovou výzvu a příležitost. Politici se často vyhýbají těžkým otázkám, které se dotýkají každodenního života občanů – například co znamená přechod na zelenou ekonomiku pro člověka na venkově, který topí uhlím a závisí na svém autě se spalovacím motorem. Chybí odvaha otevřeně hovořit o tom, co nás čeká, a vysvětlit lidem, že tato transformace může být příležitostí k vytvoření nových pracovních míst a zlepšení kvality života,“ myslí si Marie Šabacká.

Problém je ale podle ní také v lidské přirozenosti. „Naše mozky jsou naprogramovány tak, aby se soustředily na bezprostřední hrozby, což způsobuje, že změnu klimatu často vnímáme jako vzdálený problém, který není naléhavý. Ovlivňuje to nejen jednotlivce, ale i politická rozhodnutí,“ domnívá se výzkumnice Jihočeské univerzity.

„Firmy dávají přednost rychlému zisku před investicí do budoucna. Často se tak chovají i vlády,“ vypozorovala Taťána Míková. Romana Beranová zmiňuje roli dezinformačních kampaní, Radim Tolasz zase očekávání lidí v bohatých i chudých částech světa, že budou nadále nebo začnou bohatnout.

„Takovým očekáváním se přizpůsobuje rozhodování politiků. Je to logické a pochopitelné. Zatím se bohužel nedaří přesvědčit obě strany, že klimatická opatření budou ve svých důsledcích dlouhodobě ekonomicky výhodná,“ všímá si český zástupce v Mezinárodním panelu OSN pro změnu klimatu.

Alexander Ač pak vidí největší problém v celkovém nastavení systému: „Oceňuje lidi s větší spotřebou a větším majetkem. Vzniká nám vrstva extrémně majetných lidí, kteří mají vliv na formulaci zákonů. Jakékoliv možnosti vedoucí ke rozumnějšímu přerozdělení zdrojů a k ochraně přírody jsou pak v přímém rozporu se zájmy vrstvy nejbohatších lidí, a to platí jak národně, tak globálně.“

Vědkyně a vědci zaměření na změnu klimatu odpovídali na osm otázek. Jejich odpovědi v plném znění najdete po kliknutí na červenou šipku níže. (Část odpovědí byla zaslána ještě před zářijovými povodněmi v Česku.)

1. Co je pro vás nejdůležitější klimatologickou zprávou letošního léta, kterou jste v médiích nezaznamenal(a)?
2. Jak byste po letošním létě popsal(a) aktuální stav světového klimatu a význam tohoto stavu?
3. Čím si vy osobně vysvětlujete výrazný skok průměrné globální teploty v posledních cca 14 měsících přetrvávající i po odeznění jevu El Niňo – je to v souladu s předpoklady, nebo změna klimatu zrychluje?
4. K jakému oteplení oproti předprůmyslové éře podle vás svět zatím směřuje, k jakému směřuje už nevyhnutelně a jaké důsledky to může mít pro Česko?
5. Co považujete za největší bariéry efektivnější ochrany klimatu?
6. Pokud byste měl(a) tu politickou nebo korporátní moc, jaká tři opatření na ochranu klimatu byste na základě svých odborných poznatků přijal(a)?
7. Česká vláda se chystá přijmout aktualizované verze strategických dokumentů na proměnu energetiky a ochranu klimatu (NKEP, SEK, POK). Považujete cíle obsažené v aktuálním návrhu za adekvátní situaci a stavu klimatu?
8. Jak celkově hodnotíte práci a rétoriku českých politiků v problematice změny klimatu?

Odpovědi naleznete v článku níže zde.

Autor: Jan Kaliba
Zdroj: iRozhlas.cz