Týden v zemědělství podle Petra Havla - č. 40

Petr  HavelPetr Havel
Sdílejte článek
Týden v zemědělství podle Petra Havla - č. 40

Zásadní (a příznivou) zprávou uplynulého týdne je sdělení Evropské komise (EK), která navrhla posunutí začátku platnosti nařízení proti odlesňování o dvanáct měsíců. Nařízení má mimo jiné zavést povinnost pro chovatele prokázat, že skot nepochází z odlesněné oblasti a jeho chov byl v souladu s legislativou země původu. V platnost mělo vstoupit 31. 12. 2024, pro mikropodniky od 30. 6. 2025.

O odklad povinnosti usilovalo přitom jak Ministerstvo zemědělství (MZe), tak i někteří naši europoslanci a lze konstatovat, že je to nemalé diplomatické vítězství vzhledem k tomu, že řada skeptiků tvrdila, že k odkladu není časový prostor, a navíc řada členských zemí nařízení i v původním termínu podporovala. Je to také vítězství zdravého rozumu, protože EK dosud nepředstavila metodiku ani zařazení zemí do kategorií rizika, podle kterých mají evropské země připravit svůj systém. Jde hlavně o připravovaný informační systém EU, prostřednictvím kterého bude probíhat administrace, kategorizace všech zemí dle rizika odlesňování nebo slibovaná vodítka, která mají pomoci s prováděním nařízení v praxi.

Český statistický úřad také tento týden prezentoval výsledky šetření v oblasti zemědělství za rok 2023 v porovnání s rokem 2020. Podle nich v ČR mimo jiné klesá výměra zemědělské půdy i počet farem, klesá také podíl živočišné výroby a zároveň dochází ke koncentraci chovů. Klesá také podíl propachtované půdy a roste podíl půdy ve vlastnictví hospodařících zemědělců. Poměrně rozsáhlý dokument lze najít na Prezentace IFS2023_final _čtvrtek.pptx. K výsledkům šetření je možné dodat, že prezentované trendy nejsou překvapivé a řada z nich odpovídá trendům ve většině zemí EU (například koncentrace farem či chovů). 

Také bilance prvního roku existence tuzemského dotačního titulu na podporu agrolesnictví přinesla poměrně očekávaný výsledek – totiž, že zájem o agrolesnictví je vyšší, než jsou prostředky vyčleněné na jeho podporu. Jen v loňském roce využili zemědělci dotace na 610 hektarů pozemků, přičemž na celé stávající období Společné zemědělské politiky EU (SZP) plánovalo Ministerstvo zemědělství podporu na 900 hektarů. V letošním roce pak činí zájem o dotace na agrolesnictví více než 3 000 hektarů. Vzhledem k tomu, že jde o opatření kombinující zemědělskou produkci s environmentálními prvky, bylo by žádoucí, aby MZe peníze na tyto účely výrazněji navýšilo.

Mimo jiné i proto, že Evropský účetní dvůr nedávno publikoval analýzu Strategických plánů vybraných čtyř zemí EU (Polsko, Francie, Španělsko a Irsko, tedy významných producentských zemí), z níž vyplývá, že Právní předpisy v oblasti SZP jsou sice ekologičtější, plány však tento potenciál dostatečně nevyužívají“. V diskuzích o podobě SZP sice členské státy podle analýzy odpověděly na všechny připomínky Evropské komise, příslušné změny plánů však často neprovedly, a plány tak nejsou dobře sladěny s cíli a úkoly Zelené dohody. Z poměrně rozsáhlé analýzy tak vyplývá několik věcí – jednak, že kromě ČR se také jiné a významné členské země EU se brání mnohým opatřením při naplňování strategie Green Deal, a za druhé, že tlak na uskutečnění cílů Green Deal bude pokračovat – jinak by nevznikaly analýzy tohoto typu.

V uplynulém týdnu proběhla také prezentace společnosti NielsenIQ (NIQ) a Svazu obchodu a cestovního ruchu ČR (SOCR), na níž zazněly některé ne příliš známé informace o tuzemském maloobchodu a struktuře potravin prodávaných na našem trhu. Prezentace se týkala zejména takzvaných privátních značek, jejichž podíl na tuzemském trhu v současné době činí 27 procent, průměr EU je ale vyšší a činí 36 procent. Podle NIQ jsou přitom potraviny privátních značek v průměru o 23 procent levnější než značkové potraviny, a také proto o ně roste mezi spotřebiteli zájem. To však podle Potravinářské komory ČR znamená (a je to fakt), že privátní značky postupně z trhu vytlačují značkové produkty. I díky tomu ale, že se podle prezidenta SOCR Tomáše Prouzy ztrácí, zejména u mladé generace, vazba k zavedeným výrobcům potravin.

Podle Prouzy nicméně pomáhá prodej privátních značek i samotným potravinářům. Jen v loňském roce dosáhla hodnota exportu privátních značek vyrobených v ČR 20 miliard korun. Výhodou pro potravinářské výrobce je v tomto případě i skutečnost, že s nimi řetězce uzavírají na dodávky privátních značek dlouhodobé (3 až 5 let trvající) smlouvy, což jim zajišťuje stabilitu odbytu. Tyto produkty přitom míří jak do zemí EU, tak do Velké Británie, a dokonce i do USA, což umožňuje souběžná existence příslušných maloobchodních sítí na tuzemském trhu a v zemích, kam se výrobky vyváží. Největší zájem je podle Prouzy o maso, trvanlivé potraviny, tuzemské sladkovodní ryby nebo přípravky na pečení. Jinými slovy – není tak úplně pravda, že by se naši potravináři nedokázali na zahraničních trzích prosadit. Neděje se to ale prostřednictvím značkových produktů.

Petr Havel

Přečteno: 539x