Jednou z možných cest je přitom zlepšovat ekonomiku zemědělského podnikání prostřednictvím produkce obnovitelných zdrojů energie. V novele zákona o ochraně zemědělského půdního fondu je již například nově zakotvena výjimka z placení poplatků za vyjmutí půdy, což bylo nutné při instalaci fotovoltaických panelů na půdě, a to v případě sadů, vinic nebo chmelnic. Aktuální otázkou ale je, zda by nebylo vhodné usnadnit instalaci panelů také při pěstování jiných komodit. Zastřešení polí má totiž řadu výhod – plodiny pod zakrytím chrání před intenzivním deštěm nebo kroupami a zastínění také snižuje spotřebu vody. Podstatné ale je, že výroba energie ve vlastní režii snižuje zemědělcům energetické náklady, a že přebytečnou energii mohou prodávat do sítí. Mezi příjemci lokálně vyrobené energie mohou být přitom zejména obce. Přispět by k tomu mělo i na konci letošního srpna podepsané memorandum „Soběstačná obec 2023“, jehož cílem je preferovat využití energie vyrobené místními zemědělci v místě produkce této energie. Není to ostatně nic nového – celá řada zemědělců a obcí již léta využívá energii vyrobenou v zemědělských bioplynových stanicích.
Na možnosti využití aktuálního boomu fotovoltaiky v zemědělství již upozorňují i některé analýzy, například společnosti Ember. Podle ní by mohli zemědělci ve střední Evropě vydělat kombinací prodeje obilí a prodeje energie až 1 268 eur na hektar pšenice (více než 32 000 korun), nebo zvýšit výnosy ovoce až o 16 procent. Analýza zdůrazňuje, že agrovoltaika by mohla ve střední Evropě představovat velkou příležitost. Na Českou republiku, Maďarsko, Polsko a Slovensko totiž připadá zhruba pětina orné půdy EU, přičemž v uvedených zemích by mohlo být vyrobeno až 191 TWh ročně, což je desetkrát vice, než činí aktuální spotřeba elektřiny ve středoevropském regionu v zemědělství a potravinářství. To v praxi potvrzuje možnost zemědělců přebytečnou energii skutečně prodávat.
Faktem je, že klesající ceny zemědělských komodit, mimo jiné v důsledku levnější konkurence zemědělců z neevropských zemí, nutí nejen pěstitele hospodářských plodin uvažovat o tom, jak reálně (a v uvedeném modelu v souladu s trendy ochrany životního prostředí a produkce obnovitelných zdrojů energie) ekonomiku svého podnikání zlepšovat. Na druhou stranu asi není cestou instalovat agrivoltaické elektrárny na veškeré zemědělské půdě, například na travních porostech nebo na rozsáhlých nepřerušovaných plochách, i když právě větší plochy efekt nadprodukce energie znásobují. I proto jsou za vhodné země k využití agrivoltaiky považovány středoevropské státy, v nichž jednotliví zemědělci hospodaří ve větším prostoru, než je tomu v ostatních zemích EU.
Petr Havel
Autor je agrární analytik
Zdroj: Reflex.cz
