Již to tady bylo

Nositelem této myšlenky je bývalý šéf odboru myslivosti na ministerstvu zemědělství Libor Řehák, sama myšlenka ale vůbec nová není. Farmáři a statkáři řídili myslivost do roku 1948 a mělo to svou logiku. Více než dvě třetiny honebních pozemků tvoří v ČR plochy obhospodařované nebo vlastněné zemědělci, což dává logický mandát k většinovému vlivu na strategická rozhodnutí týkající se myslivosti. Taková změna pohledu na tuzemskou myslivost má řadu pozitivních dopadů. V obecné rovině by mělo jít o jedno z témat, které by dokázalo sjednotit zemědělskou podnikatelskou komunitu jako celek. V politické rovině by se ČR zapojila do standardního pojetí myslivosti ve vyspělých zemích. V ekonomické rovině by pak existoval kompetenční nástroj na snižování škod způsobených zvěří. V právní rovině by došlo ke klasickému přímému propojení vlastníků (a nájemců) zemědělských a lesních pozemků s výkonem práva myslivosti s možností v odůvodněných případech - podle rozhodnutí podnikatele - vlastněné či najmuté pozemky zcela z ploch honiteb vyloučit.

Koncepce rozvoje myslivosti v ČR

Popisovaná změna přístupu k myslivosti v ČR by měla mít minimálně vážně diskutována v rámci připravované koncepce rozvoji myslivosti, o níž se v poslední době hodně mluví, avšak samotná koncepce jako taková neexistuje. Úvahy by přitom měly být zaměřené doslova do dalekého budoucna (10 až 20 let), a především by měly brát v potaz předpokládaný vývoj zemědělství v EU. Je totiž nutné počítat s postupným útlumem zemědělské výroby v EU, ke kterému, a nejen v nových členských státech, již dochází. Je zřejmé, že zemědělství v EU bude v porovnáním se zemědělstvím prakticky kdekoli jinde na světě stále méně konkurenceschopné, díky řadě faktorů, jako jsou nevhodné geografické podmínky, nadměrná byrokracie, vysoká cena lidské práce a podobně. A tak přestože se v globálním měřítku bude v budoucnosti objem zemědělské produkce (pro více lidí na planetě) zvyšovat, v Evropě bude podle všeho klesat. Za této situace je nutné uvažovat o tom, co vlastně budou současní zemědělci a jejich potomci v EU na venkově dělat. Jednou z možností je přitom využití honebních pozemků v gesci zemědělců k mysliveckým a zejména rekreačním aktivitám propojených s lovem zvěře. Takový model mimochodem funguje v řadě neevropských zemí, kde profit z využití pozemků ve formě různých „safari“ mají jejich vlastníci a nájemci. A že v ČR plochy zemědělské půdy k takovému využití jsou také, je zcela nasnadě.

Petr Havel