Miliony křivd
Původní Jednotná zemědělská družstva (JZD) měla přitom vydat nějaký (třeba i velmi malý) majetek zhruba 3,5 milionu osob, celková suma majetkových nároků pak původně činila 120 miliard korun. Drtivá většina majetku však vydána nebyla, výjimkou byli jen lidé, kteří se rozhodli zemědělsky hospodařit. Ti sice v zásadě uspokojeni byli, řada z nich má ale ještě jistě před očima téměř historické traktory nebo nepříliš použitelný „mrtvý inventář“, který k vykrytí restitucí sloužil. Právě forma majetkového (nevyrovnání) zapustila na venkově kořeny nových křivd a deformací mezilidských vztahů, s nimiž se řada aktérů nebude schopna vyrovnat po celý svůj život. Opticky zdánlivé vítězství takzvané „agrární lobby“ je ale, jak už to v našich krajích bývá, jenom dočasné. Především proto, že většina (nejen) postdružstevních firem podniká na pronajaté půdě, takže dříve či později budou muset navázat korektní vztahy s vlastníky pozemků, na nichž podnikají. Vzhledem k tomu ale, že současné vztahy jsou mnohde velmi napjaté, lze při předpokládaném posílení práv vlastníků, ke kterému nás postupně donutí EU (když už toho nejsou schopni místní politici), očekávat obtížnější podmínky pro hledání shody o pravidlech nájmů. To může pro mnohé podnikatele vyústit k možným ekonomickým problémům.
Neprávní stát
Nejhorší na celém procesu je ale frustrace statisíců (fakticky milionů) lidí z toho, jak se v procesu vymáhání majetku angažoval stát. Na straně držitelů majetkových nároků, ačkoli na ně měli ze zákona právo, nestála žádná ze státních struktur, ať již to byla Policie ČR, soudci, právníci, státní zastupitelé či správci konkurzních podstat. Především ale na jejich straně nestáli představitelé některých politických stran, konkrétně KSČM, ČSSD a KDU-ČSL. Tyto strany při svých postojích k majetkovému vyrovnání zcela evidentně nadřadily populistické a lobbyistické zájmy nad vymáhání práva a specielně na tuzemském venkově tak zapříčinily stav, který lze popsat jako totální nedůvěra ve stát a spravedlnost. Vzhledem k podílu více či méně poškozených osob v celkové populaci jde v praxi o největší politickou korupci v polistopadových dějinách ČR, která minimálně o generaci oddálila proces demokratizace této země. Spojení „politická korupce“ je přitom zcela na místě - ne náhodou volí představitelé agrární lobby téměř bez výhrady zmiňované politické strany, které si tak za úplatek ve výši mnoha desítek miliard korun koupily na několik volebních období její hlasy. Je přitom nutné zcela jednoznačně říci, že to byli politikové, kteří křivdy mnoha lidem především zapříčinili. Lze tisíckrát opakovat, že takzvaná druhá fáze transformace původních JZD byl z jejich strany akt podvodu, zároveň je ale zřejmé, že by se tak bez politické vůle a politického krytí nemohlo nikdy stát. Družstva se prostě chovala pragmaticky - a dokonce na to ti poctiví, kteří se zákon snažili dodržet, v porovnání s nekorektně se chovajícími subjekty, sami doplatili. Nedokončená majetková vyrovnání se tak podepsala nejen na oprávněných osobách, ale i na části poctivých povinných osob. Výsledkem je jediné: Občané ČR nežijí v právním státu.
Co s vyvlastňováním
Odkaz nedávné historie bude mít podle všeho i další pokračování - totiž snahy o vyvlastňování pozemků k rozličným účelům, zdaleka nejen pro výstavbu potřebných dálnic. Současné korupční prostředí při nakládání s pozemky přitom není ani náhodou v zájmu nejen jejich vlastníků, ale i nájemců. Není-li přitom již možné skutečně napravit křivdy vzniklé z restitučních procesů, bylo by alespoň žádoucí předejít křivdám v budoucnosti. K tomu by bylo zapotřebí především učinit alespoň dva kroky. První - podstatně zpřísnit podmínky vyjímání pozemků ze zemědělského půdního fondu, a to nejen v různých chráněných oblastech, ale především v lokalitách s kvalitní půdou vhodnou k zemědělskému podnikání. Druhým krokem by mělo být postavení případných vyvlastňovacích procesů pod veřejnou kontrolu a vyjmout taková rozhodnutí z gesce resortního (ale jakéhokoli) ministerstva. O každém jednotlivém rozhodnutí o vyvlastňování by měla v budoucnosti rozhodovat, stejně jako třeba o povolení vstupu do chráněného území, Vláda ČR na svém jednání. Je totiž zřejmé, že uplatit na podporu svých lobbyistických zájmů celý, v našich podmínkách zcela jistě nejednobarevný kabinet, bude nesrovnatelně obtížnější než strčit do kapsy příslušný obnos konkrétnímu úředníkovi. Což je při politické i podnikatelské korupci v ČR v současné době docela běžné.
Petr Havel
