Jakmile se první lidé rozhodli pěstovat plodiny, vznikla potřeba kypřit půdu za účelem přípravy seťového lůžka pro osivo. Na obdělávání půdy se nejdříve používaly různé motyky, rycí tyče a jiné různé nástroje. Ty byly později nahrazovány rádly, což jsou různé druhy háků vyrobené z parohů, kostí, tvrdých dřev, později okovaných bronzem nebo železem a již v bibli je zmiňováno překovávání mečů na rádla.
Tato rádla byla nejdříve tlačena nebo tažena lidskou silou a později byly využívány různé druhy potahů. Tento nástroj sice zefektivnil vlastní kypření půdy, ale nedokázal zaklopit rostlinné a jiné biologické zbytky do půdy a prakticky vůbec nedokázal bojovat proti plevelům a chorobám rostlin.
Tento stav trval zhruba 5000 let než začátkem 19 století bratranci Veverkové vynalezli ruchadlo – základ moderního pluhu. Tento nástroj nejenom rozrýval půdu, ale zároveň ji pomocí šroubové odhrnovačky překlápí. To znamená, že schová pod povrch půdy všechen organický materiál včetně semínek plevelů a zbytků rostlin napadených různými chorobami a plísněmi.
Dobře provedená orba umožňuje bezchemickou, přirozenou dezinfekci povrchu půdy a tím pádem její přípravu na nové setí kulturních plodin.
Zároveň v té době docházelo k prosazování hnojení půdy pod plodiny, nejdříve pouze statkovými hnojivy, později i různými jinými i dovezenými organickými látkami. Například takovou raritou bylo rozdrcení mumifikovaných zvířat v Egyptě a dovoz této látky do Anglie, kde byla zapracována jako hnojivo.
Prakticky v této době byly položeny základy moderního zemědělství. Výhody orby umožnily zaorávání hnojiv a zároveň účinně bojovat proti plevelům a chorobám, což umožnilo významně zvýšit výnosy kulturních plodin.
Zatímco ve středověku bylo nejjistějším výnosem v zemědělství pastevectví a rybníkářství, tak v 19. století to převálcovala rostlinná výroba – a mnohé rybníky byly zrušeny.
První ruchadla a pluhy byly jednostranné a oralo se s nimi dokola, to znamená do skladu nebo rozoru, později byly vynalezené pluhy oboustranné nebo otočné, které umožňují orat celé pole k jedné straně takzvaně do roviny. Postupem doby došlo také k rozvoji tažných prostředků od různých potahů, přes parní oračky až k traktorům se spalovacími motory. A samozřejmě došlo i k rozvoji velikostí a výkonnosti těchto soustrojí.
Tento způsob hospodaření ovšem narazil při osidlování amerického středozápadu. Tam jsou velmi jemné a lehké půdy – spraše a při hlubokém zpracování pluhem docházelo k velké větrné erozi.
Zde proto došlo k návratu k různým mělkým způsobům zpracování půdy se všemi jejími nedostatky. Aby se překonaly, musely se začít vyvíjet a používat látky, které nahradily výhody orby – pesticidy.
Ty umožňují bezorební obhospodařování a zároveň zajišťují stabilitu výnosů plodin. No a jak už to tak bývá, člověk je od přírody tvor líný, tak se pesticidy rozšířily i tam, kde to není úplně nutné, a menší pracnost pomocí pesticidů nahradila v zemědělství obrovské množství lidí.
Bohužel v dnešní úřednické době je nám zemědělcům vnucováno, jak máme hospodařit. Současná garnitura není schopná rozlišit výhody a nevýhody různých postupů a tak se nám snaží vnutit jeden manuál, bez ohledu na to, s jakou půdou pracujeme a jaké plodiny pěstujeme. A součástí těchto manuálů je omezování orby, ačkoliv většina úředníků nerozezná orbu od jiného zpracování.
Jedním z hlavních důvodů omezení orby (to je bohužel české specifikum) je obava z vodní eroze. Málokterý úředník dokáže rozlišit vodní a větrnou erozi a způsoby ochrany před nimi. Jak jsem výše uvedl, lehké půdy podléhající větrné erozi nesnesou hluboké kypření a provzdušnění. Ale naopak těžší půdy to potřebují.
Při současných technologiích dochází přejezdy techniky k utužení ornice a tím pádem ke zhoršení vlastnosti vsakovat vodu. Při orbě, kde při relativně malé rychlosti obracíte půdu a struktura půdy zůstává hrudovitá, dochází v půdě ke vzniku vzduchových mezer a kapes, a na povrchu zase relativně nerovná hřebenovitá struktura. To při deštích způsobuje zadržování vody na povrchu a rychlé vsakování pod povrch do prázdných prostor.
Půda po orbě je jako houba připravena nasávat vodu. Dle našich zkušeností a porovnávání našich oraných pozemku v konfrontaci se sousedy, kteří prakticky vůbec neorají, při vytrvalém pomalém dešti máme i několik dní navíc, než z našich polí začne vytékat voda.
Další obrovskou výhodou orby s oboustrannými pluhy je možnost orat k jedné straně – proti svahu. Neexistuje žádný jiný stroj (kromě nějaké stavební techniky), který by dokázal stěhovat půdu zpátky na kopec. Všechny ostatní stroje, když hrábnou do půdy na svahu, tak ji posunou ve směru jízdy a zároveň se vlivem gravitace trochu posune ze svahu dolů. A to se děje několikrát ročně, rok co rok.
Pouze oboustranný pluh, když orá po vrstevnici proti svahu, odkrojí skývu a posune ji o šířku záběru jedné radlice (20-45cm) proti svahu výše. To jsou ročně miliony kubíků zeminy, jež mohou být vráceny na svahy.
Opět z naší zkušenosti, když oráme některá pole více let za sebou, stává se nám, že nahoře bychom půdu tlačili až na silnici a dole nám vzniká nová vodoteč, takže se tomu musí přizpůsobit orba na souvratích.
Orba on line (mimo brázdu) na svahu, dokonalé zaklopení rostlinných zbytků a obilného výdrolu napadeného chorobami a škůdci.
Na konec chci zdůraznit, že ačkoliv se snažíme kdykoliv to jde orat, tak bezorebné technologie nezatracujeme. Sami je využíváme, hlavně při podzimním setí, zvláště když je velké sucho.
Důležité na tom je, aby to rozhodnutí dělal sedlák – agronom, dle aktuálních klimatických a půdních podmínek, a ne aby to stanovoval úředník pomocí tabulek, kde mají napsáno co, kdy a kde máte dělat.
Na to chodí kontroly, které nerozeznají fakticky, že jste něco udělal jinak. A tak mají fotografie, jak by měl ten pozemek vypadat a kolik rostlinných zbytků by mělo zůstat na povrchu. K tomu dnes přibývá fotodokumentace pomocí satelitů a dronů. Na základě těchto byrokratických postupů se vás snaží sankcionovat.
Nikoho nezajímá, že jste na těchto polích v životě neměl erozi a že vaše pole bez problémů vsakují většinu vody, která na ně spadne. Od toho tu úřady nejsou. Na samotný chod těchto byrokratických aparátů jsou ročně vydávány miliardy korun a samozřejmě, aby prokázaly svoji potřebu, tak vydávají další a další nařízení, které se musí znovu kontrolovat.
Autor: Petr Blažek
Zdroj: Ekolist.cz
