Za doznívajícího babího léta jsme se s účastníky exkurze sešli v Litoměřicích a na pražském Černém Mostě. První zastávka byla kousek od východního okraje Prahy, a to na rodinné farmě Králových v Břežanech II (ASZ Kolín, Kutná Hora, Nymburk). Rodina Jana Krále, člena Předsednictva ASZ ČR, hospodaří v této obci od konce 19. století. V současnosti obhospodařují Královi zhruba 380 hektarů, z čehož zhruba jednu třetinu vlastní. Od restitucí do začátku 21. století se věnovali chovu skotu, avšak vzhledem k neekonomičnosti tohoto typu zemědělské činnosti v úrodném Polabí přešli výhradně na rostlinnou výrobu. Ta je dnes charakteristická pěstováním pšenice, kukuřice, řepky, cukrové řepy, sóji a máku.

Královi rozšířili po revoluci své hospodářství nákupem jednoho ze středisek bývalého státního statku, kde v jednom z původních kravínů vybudovali před osmi lety prostory pro asi 13 000 nosnic. Ty jsou chovány i ve dvou venkovních mobilních kurnících. Vejce rodina Králova prodává přímo ze dvora, ale především je vozí do Prahy na farmářské trhy, do obchodů a také do jedné sítě supermarketů. Celkem zaměstnává zemědělská činnost farmy tři osoby u drůbeže a čtyři v rámci rostlinné výroby. Hospodářství doplňuje menší chov koní.

Od Králových jsme se přesunuli na farmu Jana Procházky v Semicích rovněž ve středočeském Polabí (ASZ Kolín, Kutná Hora, Nymburk). Procházkovi se po revoluci vrátili na zdejší rodový statek, avšak otec pana Procházky prozíravě koupil od končícího JZD areál s několika budovami nacházející se zhruba kilometr na jih od obce. Tyto prostory jsou dnes hlavním centrem Farmy Semice, v jejímž čele kromě pana Procházky stojí jeho sestra a jeho spolužák z vysoké školy. V současné době rodina hospodaří na 160 hektarech půdy, přičemž 60 ha zabírá pěstování brambor, 40 ha zelenina mnoha druhů a na 60 hektarech se daří obilninám. Na farmě pracuje 20 zaměstnanců – pět místních a zbytek jsou pracovníci z Ukrajiny. Ruská agrese na Ukrajinu velmi zkomplikovala fungování farmy Procházkových, protože řada zaměstnanců byla odvedena do ukrajinské armády nebo nemůže odjet do Česka. Do zemědělství jsou zapojeny i děti Jana Procházky a jeho sestry. Prodej realizují Procházkovi ze dvora, přes internetové obchody a obchodníky, kteří zaváží zeleninou menší prodejny především v okolí Prahy.    

Po příjemném obědě nás čekal delší přejezd, a to na statek Jakuba Erlera a jeho rodiny do Osic mezi Pardubicemi a Hradcem Králové zvaný Naše hospodářství (ASZ Pardubice, Chrudim). Rodině babičky Jakuba Erlera komunisté statek znárodnili a vystěhovali ji do okresu Česká Lípa, odkud se mohla vrátit až v 60. letech. Následně v 90. letech obnovili hospodářství prarodiče pana Erlera.

Ten se však narodil v Praze a po studiích se věnoval primárně práci v managementu jedné nadnárodní společnosti. Zhruba před devíti lety se však u něj začaly probouzet selské geny a rozhodl se tedy převzít rodinné hospodářství. V současné době Jakub Erler se svojí rodinou hospodaří na zhruba 110 hektarech půdy (asi 20 % tvoří trvalé travní porosty, zbytek orná půda). Hlavní směr hospodaření Erlerových je rostlinná výroba, poskytování služeb ostatním zemědělcům a zejména chov masného skotu, přičemž zvířata jsou chována volně na slámě a na pastvinách. Jejich maso je bouráno a následně i prodáváno přímo na farmě v malém obchůdku, kde si lze zakoupit i další produkty spřátelených zemědělců. Věřím, že nadšení Jakuba Erlera pro samotné zemědělství a způsoby prodeje bylo pro velkou část účastníků až nakažlivé.

Druhý den začal již na Moravě, a to návštěvou na Burešově rodinné farmě Pustiměř nedaleko Vyškova (ASZ Vyškov). Ladislav Bureš zde spolu se svojí ženou Janou a dcerami obhospodařuje kolem 100 hektarů orné půdy a sedm hektarů trvalých travních porostů. Základem jejich hospodaření je výkrm a prodej prasat v bývalém kravínu JZD. Selata Burešovi nakupují jako zástav o hmotnosti kolem 30 kg a poté je vykrmují do váhy cca 112 kg, přičemž k výrobě šrotu využívají vlastní rostlinnou produkci. Od roku 2016 maso zpracovávají na velmi širokou škálu výtečných masných výrobků a prodávají přímo zákazníkům v objektu bývalého družstva. Hospodaření doplňuje chov koní, nosnic a králíků. U Burešových jsme se naobědvali a jednalo se o koncert chuti, který potěšil každého masožravce.

Plni dobrot od Burešových jsme přejeli kousek do obce Rybníček, kde se rostlinné výrobě a především chovu šneků pod značkou Šneci z Rybníčku věnují manželé Michal a Helena Přikrylovi (ASZ Vyškov). Na statku v Rybníčku hospodařil před druhou světovou válkou dědeček paní Přikrylové na asi 15 hektarech půdy. Po revoluci bylo hospodářství rodině vráceno a dnes Přikrylovi obhospodařují 150 hektarů orné půdy v oblasti úrodné Hané. 

Původně se rodina věnovala chovu prasat, ale před několika lety se rozhodla pro produkci šneků a finálních výrobků z nich. Ty přes léto Přikrylovi chovají ve venkovních prostorách, kde pro ně vybudovali systém dřevěných úkrytů chráněných před sluncem a predátory. V zimě šneci hibernují. Šnečí delikatesy prodávají ze dvora a přes vlastní internetový obchod, rovněž nabízejí zážitkové degustace. Bez šnečí ochutnávky se pochopitelně nemohla obejít ani naše návštěva. Někomu hodně chutnalo, někomu nepřišlo šnečí maso úplně ideální. Ale pro všechny se jednalo o velmi zajímavou zkušenost.

Poslední zastávkou druhého dne bylo hospodářství Josefa Ježe v Prasklicích na jižním okraji Hané (ASZ Kroměříž). Josef Jež se věnuje klasické rostlinné výrobě na celkové výměře 450 hektarů a pěstuje sladovnický ječmen, řepku, pšenici a další plodiny na množení). Většinu hospodářství má v konvenčním režimu a zároveň se v menší míře zabývá pěstováním pícnin na orné půdě v ekologii. Na farmě pracují dva zaměstnanci a jeden až dva brigádníci. Vlastní podnikání má i manželka pana Ježe, a to nově vybudované květinářství ve vedlejší obci.

Pro možnost lepšího zpeněžení úrody vybudoval pan Jež rozsáhlé skladovací prostory a posklizňové linky. Účastníky exkurze zajímala především velmi rozmanitá technika. Po této návštěvě jsme přejeli do Kyjova, kde jsme se na dvě noci ubytovali v hotelu při místním pivovaru. Jeho prohlídku si ještě po večeři nenechali ujít někteří účastníci akce.

I třetí den byl nabitý rozmanitými návštěvami. Začalo se v areálu společnosti SONNENTOR v obci Čejkovice mezi Břeclaví a Hodonínem. Tato firma je dceřinou společností rakouské firmy založené v roce 1988 a zaměřuje se především na prodej čajů a koření. Suroviny odebírá z celého světa, včetně několika českých pěstitelů bylinek. Filosofií SONNENTORU je vyrábět a prodávat produkty s maximálním důrazem na kvalitu a životní prostředí.

V rozsáhlém a moderním areálu bývalého mlýna nás nejprve čekal film přibližující vznik a ideje společnosti. Poté jsme se s milou průvodkyní mohli podívat přímo na provoz, kde se zpracovávají a balí čaje k odeslání zákazníkům. Druhá část návštěvy areálu firmy SONNENTOR měla podobu diskuse se zakladatelem české dceřiné firmy Tomášem Mitáčkem, který blíže popsal způsoby pěstování plodin pro využití firmou SONNENTOR. Po vlastní exkurzi jsme měli možnost nakoupit velmi rozmanité produkty této firmy v místním obchodu.

Následovalo velmi milé posezení na Salaši Rúdník, která spadá pod hospodářství rodiny Blahuškových v obci Vacenovice u Strážnice na Slovácku (ASZ Hodonín). Blahuškovi se zaměřují především na chov ovcí  plemene merinolandschaf, obhospodařují 35 hektarů pozemků, z nichž většina je trvalých travních porostů, a pěstují ovoce a zeleninu. Hospodářství je v režimu ekologického zemědělství. Zdejší oblast je velmi teplá a většinou suchá, proto se v ní daří plodinám, jako jsou okurky či jahody. Rodina Blahuškových se snaží cíleně utvářet krajinu a také udržovat a rozvíjet slovácké tradice, za což byla v roce 2018 oceněna zlatou medailí v programu ASZ ČR Pestrá krajina.

I když čas na teplém podzimním slunci v prostředí Salaše Rúdník mezi loukami a lesy krásně plynul, bylo třeba se přesunout do Vinařství Válka do Nosislavi kousek na jih od Brna (ASZ Břeclav). Válkovi pěstují vinnou révu v režimu ekologického zemědělství na zhruba deseti hektarech a ročně vyrobí asi 50 tisíc litrů vína. Při pěstování vinné révy se snaží co nejméně používat chemii a udržovat strukturovanou krajinu. Za to byli oceněni zlatou medailí v programu Pestrá krajina 2021 a o dva roky později zvítězili v soutěži Farma roku. Do hospodaření je zapojená celá rodina, kde každý má svou důležitou roli.

Nejprve jsme se s obnoviteli hospodaření po roce 1990 Karlem a Miladou Válkovými podívali na vlastní vinohrady nad Nosislaví, odkud byl krásný výhled na velkou část jižní Moravy. Poté nás čekala večeře na dvoře, kterou na grilu přímo před námi připravil syn manželů Válkových Vojta. Vrchol celé návštěvy představovala degustace vín z produkce Válkových ve sklepních prostorách. Degustací s velkým zaujetím provedl Vojta Válka a jeho žena, sommeliérka Natálka. Rádi bychom v příjemných prostorách seděli déle, ale bylo potřeba se přesunout zpět na hotel, aby pan řidič stihl povinnou přestávku před programem čtvrtého dne.

Poslední den exkurze jsme zahájili jízdou na jižní kraj Brna, kde v těsném sousedství řeky Svratky hospodaří rodina Sklenářových na Farmě Ráječek (ASZ Brno). Toto hospodářství založili prarodiče Ivety Sklenářové ve 30. letech minulého století. Dnes Sklenářovi obhospodařují zhruba dvacet hektarů zemědělské půdy a zcela zásadní podobu jejich hospodaření tvoří pěstování salátů, jahod a rajčat. Rajčata a jahody pěstují Sklenářovi v hektarovém fóliovníku. K zaměření na pěstování zeleniny nahrávají kvalitní půdy a také blízkost velkého množství potenciálních zákazníků v podobě obyvatel Brna a jeho okolí.

Po příjezdu se nás ujal syn hospodářů Matěj Sklenář, absolvent zemědělské univerzity v nizozemském Wageningenu.  Matěj nám ukázal a podrobně popsal pěstování rajčat i jahod, pro což jsou (stejně jako v celém provozu) využívány nejmodernější technologie, včetně robota schopného monitorovat zdravotní stav rostlin a plodů rajčat. Nakonec jsme se podívali do farmářské prodejny, kterou Sklenářovi otevřeli v roce 2020 a mimo vlastní produkce v ní prodávají i výrobky jiných zemědělců.

Z rovinatého Brna jsme přejeli na východní kraj Vysočiny, kde v areálu ve Velkém Meziříčí sídlí firmy P&L, spol. s r.o. Tato společnost, která je dlouhodobým partnerem ASZ ČR, se zabývá výrobou a prodejem techniky pro zemědělství, komunál, lesnictví či stavebnictví. Po obědě v místní jídelně nás areálem provedl Jiří Doležel, který nás seznámil nejen s různými stroji, ale také ukázal rozsáhlé dílny pro servis prodávaných strojů.

Za stále většího deště jsme přejeli do kopců centrální Vysočiny do Peršíkova k Frühbauerovým (ASZ Havlíčkův Brod), jejichž rod na místě hospodaří už od začátku 19. století. Nyní se Frühbauerovi věnují primárně chovu mléčného skotu na celkové výměře necelých 120 hektarů, která slouží primárně k vytvoření krmivové základny pro chovaná zvířata.

V rámci majetkového vyrovnání po změně režimu byl rodině družstvem nabídnut kravín přímo v obci Peršíkov. Vedle něj rodina před několika lety vybudovala novou, velmi moderní roštovou stáj pro 150 zvířat. Tou nás provedl syn obnovitelů hospodářství po roce 1990 Jan Frühbauer, který nám mimo jiné sdělil, že hospodaření se výrazně zefektivnilo nakoupením dojicího robota Lely Astronaut v roce 2008.     

Návštěvou Frühbauerových skončila intenzivní čtyřdenní cesta po farmách členů Asociace. Věřím, že všichni účastníci se vraceli plni pozitivních zážitků a budu se těšit na další cestu po rodinných hospodářstvích (ať už v Česku nebo v zahraničí).

Text: Tomáš Zavadil, hlavní kancelář ASZ ČR

Foto: autor a Radovan Tůma (ASZ Litoměřice)