Podle vyhlášky z roku 2007 může chovatel bez registrace u chovatelských svazů nebo u veterinářů týdně porazit a prodat 35 kusů drůbeže, ročně něco přes osmnáct set. Jenže vydělané peníze z takového množství podle Tománkové nepokryjí ani jeden pracovní úvazek.

 

V polovině listopadu tak začala obcházet všechny důležité oborové svazy, poslance ze zemědělského výboru a setkala se s ministrem zemědělství Markem Výborným (KDU-ČSL). Neuběhly ani dva měsíce a ministerstvo uvádí, že se na změně legislativy pracuje. Pokud by se ale Dáša Tománková neozvala dostatečně asertivně, nejspíš by se o úpravě vyhlášky v dalších letech pouze přemýšlelo.

 

Tománková se k chovu dostala před sedmi lety. „Chtěla jsem zdravější jídlo pro své děti. Tchyně dokrmovala kuřata, protože chtěla také zdravější jídlo pro sebe a svou rodinu, a já jsem se toho chytla,“ popsala pro MF DNES. „Drůbež ze začátku nic nestojí, můžu to dělat bez nutnosti větších investic,“ říká.

 

Jelikož ale dodržuje omezení daná zákonem, prakticky se pouze chovem nemůže uživit. V zahraničí jsou přitom limity pro podobné porážky nastaveny asi na 10 tisíc kusů. K tomu by se mohla přiblížit i tuzemská legislativa.

 

„Nyní to není ekonomicky udržitelné, platím si minimální mzdu,“ počítá Tománková. Přitom ročně porazí právě zmíněných 1 800 kuřat, o která má její okolí zájem. Kus prodává za 300 až 400 korun, cena se pohybuje kolem 170 korun za kilogram. Náklady činí zhruba polovinu ceny kuřete.

 

Tománková má část chovu na vlastní zahradě, část na vypůjčené louce deset kilometrů od bydliště. Přes zimu kuřata nechová, protože by se nemohla pást na loukách. To sezonu omezuje zhruba od dubna do listopadu.

Možností by bylo, kdyby si postavila jatka. Ta ale vyjdou na 1,5 milionu korun a dráže, což je podle ní pro podnik této velikosti naprosto nesmyslné.

 

Dášu Tománkovou v jejím úsilí změnit vyhlášku podpořil místopředseda Českomoravského svazu zemědělských podnikatelů Jiří Michalisko, připojila se i Agrární komora nebo Asociace soukromého zemědělství. Podle Michaliska jde o příklad toho, jak se může jednoduše podpořit diverzifikace příjmů malých a středních farem, které by si kromě hlavní rostlinné výroby mohly přivydělávat právě chovem drůbeže.

 

„Místo prodeje krmiv můžou začít prodávat kuřata se snazším zpracováním ze dvora,“ říká. Na ministerstvu pak chce jednat i o možnosti zrušení týdenních limitů u některých typů drůbeže, například hus nebo kachen. Ty se totiž prodávají ve velkém převážně před svatým Martinem a před druhým svátkem vánočním, tedy před Štěpánem.

 

Asociace soukromého zemědělství podle svého předsedy Jaroslava Šebka o podobnou změnu dlouhodobě usiluje.

 

Ohledně prodejů ze dvora by se mělo podle informací MF DNES konat na ministerstvu jednání koncem ledna. Resort slibuje, že se bude snažit stanovit takové množství, aby to odpovídalo limitům v okolních státech.

 

„V této věci bude probíhat také notifikace jednotlivých ustanovení směrem k Evropské komisi. S ohledem na tuto skutečnost není možné nyní prezentovat konečnou úroveň schváleného množství,“ uvedl mluvčí ministerstva Vojtěch Bílý.

 

Podle Šebka by ale neměla být notifikace příliš náročná. „Chceme jít tou samou cestou, jako se šlo v Polsku. Ne jako ve Francii, kde je povoleno až 25 tisíc kusů, to už se nám nezdá dobré,“ sdělil.

Změnu podporuje i Zemědělský svaz. Podle předsedy svazu Martina Pýchy není pro přísnější limit jediný důvod. „Ať se to klidně navýší na těch deset tisíc kusů,“ řekl.

 

Agrární komora má nicméně k úpravě připomínky. „Zvýšení limitů pro prodej neregistrované drůbeže znamená zapojení drobnochovatelů do tržního systému a proti tomu nic nenamítáme, pokud budou mít všichni stejné vstupní podmínky a zároveň bude zaručena bezpečnost drůbežího masa a produktů z něj pro spotřebitele,“ sdělila mluvčí Barbora Pánková.

 

Potravinářská komora pak zastává neutrální stanovisko. „Apelujeme však na to, aby chovatelé nadále dodržovali veškeré hygienické podmínky a parametry výroby. Taky je nutné hlídat, aby se neroztrhl pytel s neregistrovanými chovy,“ řekl mluvčí komory Marek Zemánek. Podle něj je pak bezpečnost výrobků prioritou.

 

Zda se povede změnu projednat v dohledné době, zatím zůstává otázkou. Většina aktérů doufá, že ano.