Při krácení dotací největším zemědělským podnikům v ČR je přitom možné zvolit několik způsobů. Prvním z nich je k takovému kroku nepřistoupit vůbec, a k tomu také zřejmě situace spěje. Podle MZe by totiž mělo být zastropování spojeno se sledováním majetkové propojenosti podniků, což má být podle resortu spojeno se sledováním zhruba 150 000 žádostí o dotace v rámci jednotné platby na plochu (v Pilíři I), neboť nejde jen o základní platbu BISS, ale také o další dotační tituly v tomto Pilíři obsažené. Vytvoření příslušného systému není přitom podle MZe reálné stihnout v tomto volebním období. Aplikace zastropování by tak mohla být podle MZe v praxi spuštěna v roce 2027, což je ale zároveň poslední rok stávajícího programového období Společné zemědělské politiky EU (SZP), což podle MZe není příliš praktické. Otázkou také zůstává, zdali by bylo krácení dotací vztaženo k ploše obhospodařované půdy nebo k výši přijatých dotací. Zatím je hře spíše první možnost (plocha půdy), přičemž krácení by se mohlo týkat podniků nad 2 000 hektarů, s tím, že by existovalo několik kategorií velikosti s odlišnou mírou krácení. V zastropování by se tak uplatnil také princip degresivity, o velikostních kategoriích se ale stále vede a povede diskuse. Zdá se nicméně, že systémovějším řešením by bylo krácení podle celkových přijatých dotací, což by zahrnovalo více parametrů než jen plocha obhospodařované půdy. Pokud by bylo zvoleno takové řešení, mělo by ale podle MZe jít pouze o podpory v rámci Pilíře I.
Vše ovšem nasvědčuje tomu, že se zastropování v ČR do konce současného programového období SZP uplatňovat nebude, byť formálně zřejmě MZe nějaký systém navrhne. To v praxi znamená, že ČR bude muset přijmout zatím ještě ne zformulované zásady zastropování, které budou vytvořeny na půdě EU, což ovšem také není praktické.
Pokud se pak týká v úvodu zmíněných strategií, pak zejména ta, která se týká rozvoje resortu, není úplně zdařená. Z cílů týkající se objemu produkce nebo počtu hektarů, na nichž by měly být skupiny komodit produkovány, totiž nevyplývají zásadní priority – těmi je totiž v podstatě všechno. Ještě zásadnější je, že materiál v podstatě neobsahuje opatření, jak k vytčeným cílům dospět. I proto hodlá vlastní strategii zpracovat Agrární komora ČR, přičemž lze předpokládat, že v takovém případě půjde především o sázku na produkční zemědělství a zvýšení soběstačnosti, což může být ovšem od skutečné reality ještě vzdálenější než dokument MZe. Je proto škoda, že si s aktualizací původní strategie rozvoje resortu z roku 2016 nedali úředníci na MZe více práce. Jedna dobrá zpráva ale na prezentaci strategií zazněla – do návrhu novely lesního zákona má být doplněna podpora sdružování drobných vlastníků lesních porostů v podobě službových spolků, což požadovalo Sdružení vlastníků obecních, soukromých a církevních lesů (SVOL). Je přitom třeba podotknout, že takové spolky v naší zemi již v minulosti existovaly a v současnosti existují třeba v sousedním Rakousku nebo Německu. Návrat takových spolků by byl velmi žádoucí, neboť tyto organizace mohou mimo jiné umožnit menším vlastníkům společně využívat služeb odborného lesního hospodáře, společně nakupovat potřebný materiál nebo sazenice k obnově lesa, společně prodávat dřevo, a obecně celkově zvýšit efektivitu a odbornost při péči o lesní majetek. Lze tak doufat, že příslušné doplnění návrhu novely lesního zákona bude zákonodárci podpořeno.
Nejvyšší kontrolní úřad zveřejnil také v tomto týdnu výsledky šetření týkající se průběhu a podpory pozemkových úprav. Podle NKÚ přitom současné tempo podpor realizace pozemkových úprav (v průměru necelé 2 miliardy korun ročně) v praxi znamená, že by k jejich dokončení bylo třeba ještě 50 let. NKÚ také konstatoval, že z bilance pozemkových úprav není zřejmé, nakolik přispěly ke snížení negativních dopadů klimatických změn, a také, že data o realizaci pozemkových úprav nejsou úplná. K závěru se jistě vyjádří Státní pozemkový úřad, že je ale tempo realizace pozemkových úprav pomalé, je všeobecně známý fakt.
Nakonec ještě jedna potravinářská zpráva, důležitá především v souvislosti se sílícími tlaky na omezování konzumace potravin živočišného původu a masa. V zásadě první komplexní studie financovaná EU, která se týká důsledků nedostatku vitamínu B12 ve středoevropské populaci, na které se podíleli také naši vědci z Národního institutu SYRI konstatovala, že nedostatek tohoto vitamínu během těhotenství může negativně ovlivnit kognitivní vývoj dětí. Podstatné přitom je, že zdrojem B12 je zejména maso, ryby, vejce a mléčné výrobky. „Vitamin B12 je nezbytný pro nitroděložní vývoj plodu, zejména pro nervový systém v dětství. Ve svém důsledku pomáhá u přenosu impulsů z buňky do buňky a chrání neurony před degenerací. Vitamin B12 také podporuje růst mozku, neurogenezi a synaptickou konektivitu, zejména ve sluchové a zrakové kůře,“ konstatují vědci. Dodat lze jen, že jsou to právě mladé maminky, které stravu živočišného původu, a tedy zdroje vitamínu B12 odmítají. Podrobná data ze studie jsou k dispozici na RECETOX, Přírodovědecké fakultě Masarykovy univerzity.
Petr Havel
