Pětadvacetiletý Bolek Krkoška si nazouvá holinky a jde na obchůzku po statku.
Na dvorku pobíhá fenka Ťapka, kterou zdálky sleduje mourovatá kočka, a u drátěného plotu se hrabou v zemi husy a slepice, které utekly od sousedů.
O pár kroků dál v ohradě poklidně přežvykuje stádo krav. Bolek sáhne do kupy sena, naloží si hrst a rozhazuje ji mezi dobytek.
U jedné z budov na dvoře stojí zaparkované rodinné dědictví, modrý traktor Zetor Major 4011, vyrobený v roce 1964.
„Řídil jsem ho od šesti let, jakmile jsem poprvé dosáhl na pedály,“ směje se Bolek a položí ruku na starou kapotu.
„A předtím jsem vás vozil po vesnici na blatníku,“ přidává se do hovoru Bolkův táta Karel Krkoška, který zrovna opravoval druhý traktor.
Malé hospodářství v Hladkých Životicích na Novojičínsku založil už Bolkův pradědeček, nyní se o něj starají pouze otec se synem.
Bydlí tu jen oni dva. Sestra Vladislava se před pár lety odstěhovala do Brna, kde získala inženýrský titul a následně si tam našla práci. Matka i prarodiče zemřeli.
Bolek s hrnkem ovocného čaje usedá za stůl v kuchyni a vzpomíná na dětství. Tátovi pomáhá odmalička.
„Když se nakládaly brambory, rvali jsme se se sestrou o to, kdo poveze kolečka. Každý den jsme také museli krmit krávy a koně, to byla naše každodenní rutina,“ popisuje.
Vzpomíná i na brigádníky, kteří tu každé léto pomáhali: „Hodně lidí, hodně dobrých vztahů, byla to spíše legrace než práce.“
Po páté třídě Bolek nastoupil na osmileté Gymnázium Mikuláše Koperníka v nedalekém Bílovci. Se školou neměl problémy, patřil mezi nejšikovnější studenty – pravidelně se například účastnil matematických olympiád.
„Bolek sice nebyl na olympiádách mezi nejlepšími, ale měl potenciál být hodně dobrý. Myslím, že ho to většinou bavilo, ale nebyla to jeho priorita ani dostatečně oblíbený koníček, aby se tím zabýval ve volném čase,“ líčí tehdejší spolužák Tomáš Křižák, který nyní pracuje v Ústavu technické a experimentální fyziky na pražském ČVUT.
Celý článek dostupný pro předplatitele zde.
Autor: Marie Dámková
Zdroj: DeníkN.cz
