Specifikem jižní Moravy pak byly obecní pastviny na slaniskách. V prostředí bohatém na soli není možné pěstovat zemědělské plodiny a rovněž z přírodních druhů jsou zde schopny přežít pouze tomuto nehostinnému prostředí dobře přizpůsobené organismy. Ty ale bývají konkurenčně slabé a drobné, a proto neobstojí v běžné vegetaci v okolí, což je činí vzácnými a ohroženými. Slaniska u nás od pradávna pomáhala udržovat a rozšiřovat pastva hospodářských zvířat – zejména skotu, koní i drůbeže. Vlivem odvodnění a změn ve struktuře a v obhospodařování krajiny, probíhajících zejména od poloviny minulého století, došlo k významné devastaci slanisek na celé jižní Moravě (částečně převod na pole, zbytek druhově degradován). Dochovaly se pouze zlomky původního bohatství, a i ty jen v degradované podobě.

Nejinak tomu bylo v případě Slaniska Novosedly. To, co toto místo odlišuje od mnoha jiných nenávratně zaniklých slanisek i několika dalších zanikajících, je však slibná budoucnost. V roce 2024 se zde totiž díky skupině nadšených lidí podařilo prostřednictvím „komunitní pastvy“ vzkřísit fenomén „rodinných krav na obecních pastvinách“. V předkládaném příspěvku se pokusíme přiblížit možnosti, motivaci, dosavadní postup a další plány této činorodé komunity.

Vstupní potenciál obce – vhodné pozemky a činorodí lidé

Na severovýchodním okraji Novosedel a současně na pozemcích ve vlastnictví obce se nachází přírodní rezervace a evropsky významná lokalita Slanisko Novosedly, která byla v minulosti obecní pastvinou. Po postupném ukončování tohoto způsobu využívání od 50. let minulého století místo několik desítek let zarůstalo. V roce 1993 byla sice lokalita vyhlášena jako přírodní rezervace a po nějaké době zde začal probíhat ochranářský management, zejména sečení, později i pastva koz, ale nedařilo se zajistit adekvátní péči. Dlouhodobě zde neprobíhala žádoucí pastva velkých kopytníků – skotu či koní. Lokalita byla sice pravidelně sečena, ale pastva koz nebyla schopna zajistit narušování drnu o potřebné intenzitě. Navíc kozy na periodicky podmáčených místech zdravotně neprospívaly.

V katastrálním území obce a na obecních pozemcích v posledních pěti letech vzniklo několik nových mimoprodukčních ploch, které mají velký potenciál pro zlepšení krajinné struktury, zvýšení retence vody v krajině a podporu biodiverzity. Na jihozápadním okraji obce bylo na obecních pozemcích v roce 2019 vytvořeno Biocentrum Louky a v jihozápadním cípu katastrálního území o rok později proběhla revitalizace Baštýnského potoka vlévajícího se do Dyje. V zimě 2023/2024 pak byla do podoby soustavy tůní technicky upravena plocha ze severu přiléhající ke Slanisku Novosedly, do té doby porostlá zčásti rákosinou a zčásti vrbovými křovinami s podrostem invazních bylin (zlatobýly, astřička novobelgická).

Komise pro životní prostředí obce Novosedly se brzy po svém vzniku začala zabývat stavem nově vytvořených i revitalizovaných mimoprodukčních ploch na obecních pozemcích a dostala se k otázce, jak je udržovat, aby znovu nezarostly rákosem a invazními rostlinami. Věnovala se také Slanisku Novosedly, jehož stav rovněž nebyl optimální. Řešení se zdálo nasnadě – pastva skotu. Dva členové komise a další dva aktivní občané se v zimě 2023/2024 dohodli s vedením obce, že se pokusí vzít péči o celé slanisko včetně nově revitalizované severní části (nyní 3,7 ha, plánované rozšíření na celkovou plochu 4,7 ha) a o Biocentrum Louky (4,8 ha) do svých rukou a pořídí si stádečko krav. Toto rozhodnutí bylo ve shodě s faktem, že evropsky významná lokalita Slanisko Novosedly byla přiřazena do evropského projektu LIFE in Salt Marshes (101113725), jehož nositelem je Masarykova univerzita a hlavním cílem ekologická obnova jihomoravských slanisek pomocí pastvy velkých býložravců. Změně v péči o cennou lokalitu tak nestálo nic v cestě.

Zahájení komunitní pastvy

Od začátku bylo jasné, že zdejší pastva musí mít specifickou formu. Jelikož zde bude mít svá zvířata pohromadě několik různých majitelů, kteří se na péči o ně budou společně podílet, bude se jednat o pastvu komunitní. Ačkoli půjde o primárně neprodukční pastvu, nebude to aktivita, za kterou by majitelé zvířat dostávali zaplaceno, což ji odlišuje od typické „ochranářské pastvy“.

Protože budoucí majitelé krav byli rozhodnutí začít s pastvou hned od jara, nebylo možné příliš otálet s nákupem zvířat. Prvotní úvaha o rychlém nákupu býčků či volků na výkrm (s poražením vždy na podzim) neplnila téměř žádný z požadovaných cílů. Mladá zvířata by neměla dostatečnou hmotnost (nedostatečné narušování drnu), takže by efekt takové pastvy pro potřeby slaniska nebyl optimální. Mladí býčci jsou nevhodní do intravilánu obce, problematičtí v případě útěku, ale i péče o ně by byla, z hlediska bezpečnosti, náročná. Z výše uvedených důvodů brzy vyplynulo, že majitelé směřují k sestavení trvalého stáda krav či jalovic. Díky předchozímu vyloučení varianty s býčky bylo už mnohem jasnější, jakou představu chtějí naplnit – samice v extenzivním chovu, s požadavkem na snadnou manipulaci a vztahem k člověku, který umožní zvládat veterinární a jiná ošetření i využívat zvířata k osvětě (bezpečný pohyb lidí po pastvině a pozorování přímo uvnitř pastviny). Z důvodu častého bezprostředního kontaktu s dospělými i dětmi je vhodné, aby krávy byly bezrohé, protože i hodná, ale rohatá jalovička může pouhým pohozením hlavou způsobit člověku nechtěně vážné zranění.

První kráva a s ní nepříbuzná jalovička (obě Jersey, starší odrohovaná, mladší bude také) byly zakoupeny s předstihem (v květnu 2024) a podařilo se s nimi vytvořit dobrou spolupráci (ovládání, nastavení režimu) ještě před dovozem dalších dvou jalovic (kříženky masných plemen, odrohované). Potvrdilo se, že krávy jsou převážně mírná zvířata, která při dostatku prostoru a potravy nevytváří zbytečné konflikty a hierarchii si ujasňují spíše hrozbou než opravdovou potyčkou. Není v moci majitelů vnutit kravám na pastvině představu o tom, kdo bude stádo vést a kdo se bude nechat vést. Zvířata si své role ve skupině určila přirozeně sama, bez větších potíží a dobře vycházela i s poslední dvojicí jaloviček (Galloway v celočerné barvě, geneticky bezrohé), které se však nepodařilo ochočit. Těchto šest zvířat bylo v sezóně 2024 základním stádem na slanisku. Každá dvojice patří někomu jinému.

Zimní krmení se realizuje ve střídavé péči dle domluvy, pravidelnou návštěvu a kontrolu zvířat si provádí každý sám. Seno sklízejí vlastní technikou na slanisku (luční část blíže k hlavní silnici), v případě potřeby dokupují. Zatímco krávy si koupili jejich majitelé sami, pastevní ohrada, přístřešek a další pastevní příslušenství na slanisku byly financovány z projektu LIFE. V rámci projektu na lokalitě probíhá také podrobný monitoring rostlin, hmyzu, ptáků a dalších bioindikačně významných skupin organismů. Na Biocentrum Louky byla v červnu pořízena dvě telata, na zimu sem bylo umístěno také 5 poníků. Svépomocí a z vlastních prostředků majitelů zvířat zde byla vybudována pevná ohrada, která pastvu usnadní.

Vyhlídky do blízké budoucnosti

Slanisko je cennou chráněnou lokalitou, pastva zde tak bude regulována a pastevní tlak bude přizpůsobován aktuálním potřebám. Předpokládá se, že na slanisku se bude držet základní stádo 4 až 6 kusů krav. V případě potřeby bude možné lokalitu rozdělovat pomocí mobilních ohradníků a ponechávat stádo mimo nejcennější plochy, které budou potřebovat regeneraci. Pokud to bude nutné, dvě kravky mohou být dočasně přemístěny na biocentrum. Na slanisko je vázáno široké spektrum organismů, které mají rozmanité požadavky na své prostředí. Proto i pastva musí být co nejpestřejší nejen organizačně, ale také druhově – žádoucí je tedy smíšená pastva. Té by nikdy nešlo docílit, pokud by pastva byla motivovaná pouze finančně. Hlavně osobní zájem a nadšení majitelů krav v Novosedlech umožňuje příležitostné doplnění stáda o ovce, koně, kozy, stejně jako omezení nebo naopak rychlé zvýšení intenzity podle aktuálních potřeb kdykoli v průběhu roku.

Majitelé jednotlivých krav si od začátku cíleně tvořili vztah se svými zvířaty. Přestože ve chvíli nákupu krav byli všichni zmínění v oblasti chovu skotu laiky, upřímný zájem o vše, co se této problematiky týká, vzájemná spolupráce (třebaže chvílemi není bez menších komplikací), podpora veterinární lékařky i štěstí při výběru zvířat, vedou k velice slibnému vývoji. Budoucnost několika zdejších jalovic tak budí značná očekávání jejich majitelů, místních obyvatel, ekologů i veterinářů. Na krávy jsou zde kladeny opravdu specifické nároky – mají žít klidným životem, pást se v době, kdy mají chuť, a spásat to, co jim prospívá. Pasení pak prokládat odpočinkem na místě a v délce, které si samy vyberou. Když se podaří, budou mít telátka (umělou inseminaci podstoupily na podzim 2024 tři z jalovic). Ta by příští sezónu mohla nahradit dvě Galloway jalovičky ze základního stáda na slanisku, které se bohužel nepodařilo ochočit a budou muset odejít. V dalších letech půjdou telata k prodeji (jalovičky) nebo na maso (býčci). Zájemci o ně jsou už nyní.

Jersey jalovice je mléčného typu, produkce mléka je tak nevyhnutelná (je zabřezlá a v červenci by se měla telit). Podobně jako u masa, i zájemci o mléko se ptají už od umístění prvních zvířat na slanisko. Majitelé Jersey plánují se do dojení vrhnout se stejným entuziazmem, jako dosud do všeho. Reakce místních lidí na pastvu krav v obci je velice pozitivní. Chodí se na ně dívat, ptají se, jak se jim daří, považují je „tak trochu za své“.

Komunitní pastva v Novosedlech má skvěle našlápnuto stát se vzorem pro mnohé obce, spolky a další organizace, rodiny i jednotlivce toužící nikoliv po jednoúčelové „výdělečné pastvě“ nebo rovněž jednoúčelové „ochranářské pastvě“, nýbrž po funkčním propojení společenských aktivit, ochrany biodiverzity a citlivého zemědělství. Tedy po návratu něčeho, co dřív žádné pojmenování nepotřebovalo, protože to byl samozřejmý kolorit, norma, všudypřítomný každodenní jev. Dnes bychom to mohli nazvat fenoménem „rodinných krav na obecních pastvinách“. V Novosedlech se přitom nejedná pouze o prostý návrat do minulosti, ale pomocí vzkříšeného zájmu o postupy fungující dříve se zde podařilo vytvořit něco svébytného, a to se zahrnutím všech specifik daných omezeními a možnostmi naší současnosti (například administrativní těžkosti na straně jedné a technické vychytávky na straně druhé).

Tento konkrétní případ snahy přivést na vesnici opět velká hospodářská zvířata, která se budou pást celoročně venku, byl však od začátku společného úsilí veden primárně zájmem o zlepšení stavu přírodovědně cenného území. To jej odlišuje od produkční pastvy a pouze v takovém případě lze zajistit různé ústupky a organizační změny. Specifikum, které by mělo být vyzdviženo, je fakt, že zájem podílet se na péči o chráněnou lokalitu může být příčinou, impulsem k návratu drobného soukromého hospodaření na naše vesnice. Nutnou podmínkou ale je, aby se potkali ti správní lidé se zápalem pro danou věc. Jejich společným znakem je, že cílem chovu pro ně není ekonomický zisk, nýbrž radost z péče o přírodu a zvířata a radost z pobytu venku, možnost trávit čas ve společnosti spokojených, zdravých, uvolněných zvířat, která nejsou ve vleku plnění nastavených produkčních norem. Bez nadsázky zde vzniklo idylické prostředí, kde neuslyšíte slova jako nádoj, laktační křivka, raný odstav, denní přírůstek... Moderní termíny „mimoprodukční funkce“ či „udržitelnost" zde nabývají jasného významu od relaxace přes osvětu až po jakousi kontinuitu života vesnice. Zcela nenásilně, bez finančních pobídek se během několika měsíců podařilo něco, o co jinde marně usilují celé organizace a orgány dlouhé roky či desetiletí.

Samozřejmostí a pozadím těchto aktivit je spolupráce s obcí. Vedení obce je těmto činnostem velice nakloněno a snahy o navrácení biodiverzity v krajině pomocí pastvy i jiné péče plně podporuje. Za tento přístup si zaslouží, v čele s panem starostou, obrovské díky!