(fotografie ze zájezdu jsou umístěné v této sekci v článku ze dne 29.9.2005)

Řadu zajímavých poznatků z prohlídek farem v západní části USA lze sumarizovat takto:

Rodinné farmy základem zemědělství v Kalifornii

Zemědělství v Kalifornii je založeno na hospodaření rodinných farem, což je příznačné především pro severní část tohoto státu. V jižní Kalifornii farmáři mezi sebou více kooperují, neboť je to pro ně výhodné z hlediska nižších daní. Kalifornie je jednou z nejproduktivnějších zemědělských oblastí na světě. Farmy hospodaří na výměrách v řádu několika stovek až tisíců hektarů, počty chovaného dobytka se taktéž zpravidla pohybují v tisících. Dlužno dodat, že tento rozměr produkce umožňují nejen příznivé klimatické podmínky blížící se zčásti podnebí jihu Evropy, ale především velmi rozsáhlé pozemky v absolutní rovině, které přímo předpokládají využití všech dostupných maximalizačních prostředků, především mechanizace. Kalifornské zemědělství zasahuje významnou část místní ekonomiky, přičemž probíhá v podmínkách skutečně volného trhu s minimem regulací. Podle vyjádření navštívených farmářů, většina opatření, které jsou ve společenském zájmu zapotřebí, stát řeší daňovou politikou a není tudíž zapotřebí byrokracie evropského rozměru. Zajímavým zjištěním bylo, že naprostá většina podniků, ať už farem nebo zpracovatelských podniků, je bez ohledu na velikost ve vlastnictví jednotlivců či několika málo osob. Formy nějakých hlubších kooperací či družstevnictví, vyjma provádění vzájemných služeb mechanizací, se příliš neuplatňují. Zemědělství v nejzápadnější zemi USA je obecně na vysoké úrovni a díky rychlému zavádění moderních technologií je velmi intenzivní. V Kalifornii se produkuje na 350 nejrůznějších zemědělských komodit, což je na naše podmínky jen stěží představitelné číslo.

Hlavním limitujícím faktorem produkce je ale nedostatek srážek především v letním období, kdy vlastně vůbec neprší. Závlaha ke každému pozemku je proto naprosto nezbytná, přičemž potřeba vody je takto uměle nahrazována až z 90% a je přiváděna umělými kanály ze vzdálenosti stovek kilometrů. Vlastní dodávka vody se řeší buď pod zemí kapénkovou závlahou (např. v sadech) nebo přeronem vody volně na pozemek ohraničený hlubší brázdou.

Farmáři v Kalifornii hospodaří hrubým odhadem z 50% na vlastní půdě, zbytek mají zpravidla pronajatou od farmářů, kteří svou činnost z různých důvodů ukončili. Farmy zaznamenávají velký tlak z měst na své pozemky. Stavitelé, obchodní společnosti a obyvatelstvo potřebují stále nový prostor pro realizaci nových obydlí, dálnic a obchodních center, což zvyšuje nájem i prodejní cenu pozemků a postupně vytlačuje farmáře stále dál od měst. Suchá Kalifornie trpí zvýšenou prašností a farmáři jsou proto omezeni například v pojezdové rychlosti po pozemcích (max.8 km/h). K eliminaci rizik prašnosti slouží také poplatky za nadlimitní přejezdy na obhospodařovaných pozemcích. Jako jeden z mála regulativů se při zakládání nového hospodářství ještě uplatňuje minimální vzdálenost farem od sebe (cca 1 km). Hlavním konkurentem USA je u řady komodit tradičně Jižní Amerika (hlavně cukr), ale v posledních letech především Čína. Farmáři uváděli, že kvůli tlaku produkce z Číny významně poklesly v Kalifornii plochy cibulovin, brambor a některých druhů ovoce. Běžní farmáři taktéž pociťují rostoucí tlak velkých obchodních společností, které sledují pouze nejnižší cenu.

Dotace nejsou příliš využívané

Federální vláda USA se s vědomím řady negativních faktorů snaží určitou dotační politikou doplnit příjem farmářů. V posledních letech proto v USA existoval dotační program „Farm Bill“. Ten však měl podle původních představ vlády skončit do roku 2004, termín ale byl prodloužen až do konce roku 2007. Dotace činí v rozpočtu farmy průměrně kolem 4% obratu a farmáři se na ně nijak nespoléhají. Jak se účastníci zájezdu mohli přesvědčit, někteří farmáři o nějakých dotacích vlastně nic neví, což zdůvodňovali „komplikovanými“ formuláři (které se ovšem s množstvím požadavků u nás nedají vůbec srovnat). Určitá podpora existuje zhruba pro několik málo vybraných komodit (bavlna, rýže, pšenice, kukuřice,….) a je vyplácena v případě poklesu cen na trhu pod dlouhodobou úroveň. Pokud se cena zvedne, stát přestane tuto podporu vyplácet. Cílem je udržovat cenu na trhu v určitém rozmezí. Farmáři ovšem kritizovali skutečnost, ne nepodobnou situaci u nás, že skutečnými příjemci těchto dotací jsou nakonec především obchodníci. Maximální možná dotace je omezena roční částkou 180 tisíc dolarů na jednu farmu. Dále existuje tzv. „konzervační program“, který zahrnuje provádění některých opatření k ochraně půdy a ovzduší a pro získání státních peněz musí zájemce zpracovat projekt.

Zemědělství a veřejnost

Farmařit v USA však také znamená vyrovnat se s faktem, že drtivá většina Američanů nemá žádnou představu o zemědělství. Veřejnost se o tento sektor prakticky nezajímá a podle toho také vypadá veřejné mínění. Lidé jsou zvyklí na přebytek potravin za velmi dostupnou cenu, a proto jsou jim farmáři vlastně na obtíž. Obecně také panuje názor, že zemědělství je významnou příčinou znečištění ovzduší. (V USA pracuje pouze 2,5% populace v zemědělství). Naopak co se týká potravin z geneticky modifikovaných organismů, zdá se, že tato otázka je pro americké farmáře i spotřebitele vyřešená. Takto modifikované potraviny jsou považovány za bezpečné a pěstování GMO znamená pro zemědělce vyšší výnosy a zisk.

Pozn: (1 USD - cca 25 Kč), (1 akr - cca 0,4 ha), (1 mile - cca 1,6 km), (1 bušl - objemová míra - cca 35 litrů), (1 US gallon - 3,79 litrů), (min. mzda v USA - cca 6,75 USD/hod.)

Podrobný program:

Dairy Farms -

Pedretti Ranch - mléčné farmy v oblasti Merced County (California)

Rodinná farma vznikla v r. 1939, výměra 1.600 akrů (cca 640ha), rodinná farma (otec původem z Itálie + 2 bratři), farma sestává ze 2 areálů. Chov dobytka, produkce mléka (v průměru až 40 litrů/kus). Celkem byly navštíveny 2 mléčné farmy.

Několik poznámek k hospodaření v USA

V USA pracuje pouze 2,5% populace v zemědělství. Drtivá většina Američanů proto nemá žádnou představu o zemědělství, veřejnost tento sektor vůbec nezajímá a podle toho také vypadá veřejné mínění. Lidé jsou zvyklí na přebytek všech druhů potravin za velmi dostupnou cenu a proto jsou jim farmáři vlastně na obtíž. Federální vláda USA je také citlivá na ochranu životního prostředí a obecně panuje názor, že farmáři jsou významným znečišťovatelem ovzduší. Nejsou také výjimkou časté kontroly používání chemických prostředků apod. Stát také postupně více přitvrzuje pravidla na pracovní podmínky pro zaměstnance farem.

Naopak co se týká potravin z geneticky modifikovaných organismů, zdá se, že tato otázka je pro farmáře i běžné Američany vyřešená. Většina veřejnosti považuje takto upravené potraviny za bezpečné a pěstování GMO znamená pro zemědělce zisk.

Ti sice mohou prodat příměstské pozemky za větší ceny, ale na nových působištích, kam se přesouvají, se díky jejich nové poptávce neustále zvedá cena půdy a stává se tak významným limitujícím faktorem při jejich hospodaření. Farmáři proto svůj příjem stále více doplňují také poskytováním služeb mechanizací či jinými i nezemědělskými aktivitami.

Farmáři musí dodržovat přísné zákony na ochranu ovzduší ze kterých vyplývají poplatky za pojezdy na vlastních obhospodařovaných pozemcích. Pro každý pozemek-plodinu je povolený limit pojezdů (max. cca 10 pojezdů v sezóně), včetně stanovení max. povolené rychlosti 5mph (mile per hour - cca 8km/h) jako opatření k eliminaci rizik prašnosti. Farmáři podléhají v tomto směru kontrole. Závažným problémem je také dědická daň, která je zřejmě příliš vysoká, neboť při převodu farmy na nového hospodáře může přivodit i prodej části pozemků, aby bylo vůbec možné tuto daň zaplatit. Farmáři proto vyvíjejí značný tlak na její zrušení. Zemědělce v Kalifornii také trápí poměrně složitý daňový systém a snaží se o jeho zásadní změnu.

Live Oak Farms - farma s produkcí zeleniny

Rodinná farma založená v roce 1929 (otec+syn+2dcery) se specializací na pěstování a zpracování zeleniny - především papriky a rajčata. Rajčata pěstují na ploše v řádech mnoha set hektarů.

Farma disponuje provozem na posklizňovou úpravu rajčat a paprik. Nová hala byla vybavena mycí, třídící a balící linkou, avšak s poměrně velkým množstvím lidské obsluhy (celkem cca 350 lidí - vesměs sezónní brigádníci z Mexika s průměrnou mzdou 7,45 dolarů/hod).

Rajčata sklízí strojem s optoelektronickým tříděním plodů. Rajčata třídí dle velikosti a barvy.

Sklizeň probíhá zpravidla v zeleném stavu, přičemž plody dozrávají ve skladu s řízenou atmosférou (plyn) a jsou expedována ve stavu zralosti tak, aby na prodejní místa byla rajčata dodána v určeném stupni zralosti. Svoz z polí je prováděn nákladními auty s nosností 25 tun, přičemž denní kapacita zpracovatelské linky je cca 24 nákl. aut.

Rajčata dodávají do supermarketů v I. a II. jakosti a na průmyslové zpracování - kečupy. Sezónní produkce dosahuje cca 2,2 mil. krabic (cca á 15 kg) u rajčat a 0,5 mil. krabic u paprik. Farma zásobuje rajčaty státy v USA, ale i Japonsko, Kanadu, apod. Z vyjádření členů rodiny byl velmi patrný zájem farmu dále rozvíjet.

Almond Farm - produkce mandlí

Rodinná farma se zaměřením na sady s produkcí mandlí (výměra řádově ve stovkách hektarů). Pěstování mandlí je, podle vlastních slov farmáře, v současné době celkem výnosný byznys. Mandlovníky plodí nejvíce do cca 25-30 let stáří stromů, pak již zasychají a produkce není ekonomická (celý sad se následně rychle vytrhá a po několika letech se znovu obnovuje). Sady jsou v Kalifornii obecně velmi rozlehlé s počty mnoha tisícovek stromů, nutností je kapková závlaha ke každému kmeni (dodává se touto cestou i výživa). Odbyt produkce je kompletně zajištěn zpracovatelskou firmu, která na farmu také dodává mladé stromky a poskytuje také další servis. Sklizeň si nechává provádět službami - firma vybavená speciální mechanizací (sklizeň jednoho stromu se suchými plody (mandle, pistácie) netrvá déle než 20 sekund!).

Quady Vinery, Madera - výroba vína

Rodinné vinařství s výrobou vermutů a dezertních vín s řadou vlastních originálních esencí. Podnik nedisponuje vlastními vinicemi, ale zpracovává vykoupenou produkci hroznů od místních farmářů-vinařů. Provoz pod jednou střechou sestává z kompletní technologie výroby vína - od vlastního lisu po lahvárnu. Víno se plní do lahví a do sudů. Vzorková prodejna přímo navazuje na prostor výroby vína. Vína s vlastní etiketou exportují celkem do 10 zemí (Anglie, Belgie, ČR, Itálie, Francie, Japonsko, Irsko, apod.).

Majitelé vinařství se také zúčastňují různých vinařských soutěží, přičemž získali několik ocenění o nejlepší americká vína ve své kategorii.

University of California

Fresno County - Huron District Area

Tillage Research, West Side Research and Extension Center

Návštěva „organické“ farmy - o velikosti 4000 akrů, tedy cca 1.600 ha

(Navštívili jsme 1 z 9 výzkumných farem, které reprezentují vždy danou klimatickou oblast v Kalifornii). Prohlídka této farmy zahrnovala také „polní den“ na pěstování melounů.

Výzkumní pracovníci předváděli na pokusných pozemcích kalifornským farmářům své výsledky. Součástí bylo předvedení cca 26 odrůd vodních melounů - rostlin v produkční fázi včetně senzorického posouzení plodů jednotlivých odrůd. Druhy melounů jsou univerzitním pracovištěm šlechtěny dle způsobů ochrany rostlin proti chorobám a škůdcům a také například na bezsemennost. Sleduje se také vliv vzdálenosti rostlin na produkci apod.

Zajímavě je v USA například tvořena cena melounů, která se nepočítá na jednotku váhy, ale na kusy. Menší meloun je přitom paradoxně dražší než větší, neboť americký spotřebitel se rozhoduje podle velikosti a velký meloun prostě zabírá mnoho místa v ledničce. Proto jsou preferovány spíše menší a sladší plody. Cenový příklad: farmářská cena od 1 do 2 dolarů/meloun. V obchodě je pak následně menší meloun prodáván až za čtyři dolary a přitom větší meloun stojí pouze dolary dva. Z toho vyplývá také tlak řetězců na zemědělce, kteří jsou tlačeni k pěstování menších odrůd i přesto, že u větších odrůd je logicky zajištěna vyšší produkce z hektaru. Sklizeň je nadále prováděna ručně.

Půdní a klimatické podmínky v Kalifornii: (oblasti Merced County, Fresno County)

Půda glejovitá - těžší na zpracování, pH 7,6. Na jihu Kalifornie je naopak půda lehká a přechází do písku. Mocnost ornice: 40 cm (nejkvalitnější) + dalších 20 cm je často ještě zpravidla dobrá půda. V Kalifornii příliš nevyužívají orbu a převažuje minimalizace pracovních operací. Hlavní důvod jsou velké ztráty vody, která je velmi limitující. Další hledisko je i prašnost, která je státem velmi sledovaná.

Příznačné pro tuto oblast je horké podnebí připomínající středozemní klima s nedostatkem atmosférických srážek. V létě zde neprší vůbec (což ale na druhou stranu neumožňuje větší rozvoj chorob). Kalifornie je tedy suchým státem s objemem ročních srážek pod 400 mm a v podstatě žádná plodina se tedy neobejde bez závlahy. Zavlažovací systémy proto potřebu vody zajišťují až z 85%, přičemž využívané jsou především systémy podzemních kapénkových závlah nebo zavlažování přeronem.

Systém závlah je velmi propracovaný, jehož páteří jsou velké umělé kanály (vybudované na náklady státu). Tyto kanály přivádějí vodu ze vzdálenosti několika set kilometrů, přičemž v zemědělských oblastech se dělí na menší a k jednotlivým pozemkům se již voda převádí do potrubí (toto zasíťování si již platí farmář). Odtud je voda buď motory čerpána a přeronem plošně vypouštěna na pozemek nebo je dodávána kapkovou závlahou přímo k patě pěstovaných rostlin (především u sadů, ale i u zeleniny). 1 pumpa (viz foto) s filtrační stanicí slouží k zavlažování plochy o rozloze zhruba 1 čtvereční míle (cca 3,2km2).

Kapénková závlaha je umístěna průměrně 14 palců hluboko (tedy cca 35cm pod terénem).

Přeron vody do polí ohraničených větší brázdou se využívá především u bavlny a kukuřice.

Tento efektivní způsob zálivky také umožňuje přímo dodávat výživu a další regulátory a některé pesticidy. (Nejméně častým je využívání klasické zálivka shora (rosením) - např. u salátu).

Farmáři v Kalifornii si však stěžují na vysokou cenu vody pro zavlažování. Náklady na akr činí zhruba 60-75 dolarů, což v přepočtu dělá 3.750 až 4.700 korun za hektar.

Při obdělávání pozemků je naprostou samozřejmostí využívání systému GPS a laseru k navádění strojů, které v podmínkách absolutně rovných a rozlehlých pozemků lze maximálně využít. Rozlohy zemědělských pozemků dosahují zpravidla několika čtverečních kilometrů, které spolu příznivými klimatickými podmínkami determinují vysoce produkční oblasti.

V otázce hnojení jsme mohli zaznamenat, že farmáři se hojně zajímají např. o přesné dávkování dusíkem k jednotlivým plodinám. Hnojení dusíkem velmi zhruba probíhá 3x ročně v průměrném množství cca 200kg/ha.

Farmáři v USA jsou státem také obecně aktivně pobízeni k zavádění nově vyšlechtěných odrůd plodin a k využívání nových technologií zpracování půdy či sklizně - „nový management polních prací“. Jak uvedli zástupci univerzity, v Kalifornii je přes 120 tisíc „nových“ farmářů, kteří přišli v posledních několika desítkách let z celého světa (např. Kazachstán, Rusko, Jižní Amerika, Asie, ale i z ČR) a kterým tato univerzita pomáhá v získávání nových poznatků pro jejich hospodaření. Farmáři si pak z výsledků výzkumných podmínek vybírají co potřebují a stávají se součástí této celosvětové špičky zemědělství.

Jak bylo již na začátku uvedeno, farmy v USA jsou v podstatě rodinnou záležitostí a rozdíly jsou především ve výměře a zaměření. Pro Ameriku je typická silná specializace a snahy o dotažení produkce k finálním výrobkům s největší přidanou hodnotou.

Americká vláda přitom dělí farmáře na „menší“ a „větší“, když jediným kritériem je pouze výše ročního obratu farmy. Obrat nižší než 250 tisíc dolarů za rok řadí farmu mezi „menší“ (tento obrat přitom lze dosáhnout již od 10 ha (např. u jahod) až do cca 500 ha).

Podniky se také dělí na produkci s „konvenčním“ způsobem produkce a na tzv. „organické“ farmy s důrazem na ekologická hlediska a dodržování welfare zvířat.

Menší farmy se specializují především na produkci široké řady druhů zeleniny a ovoce. Kalifornie je známa širokou paletou produkovaných rostlin. Aktivně se pěstuje přes 350 druhů plodin. Sklizeň u mnoha druhů probíhá dvakrát do roka.

University of Fresno - prohlídka „univerzitního“ statku

Oblast Fresno County je v podstatě zemědělsky nejproduktivnější oblastí nejen v Kalifornii ale i na světě v přepočtu na získaný dolar z jednotky plochy.

Na místní univerzitě studuje v současné době 1,5 tisíce studentů ve čtyřech ročnících. Studenti se dělí na platící studenty a na studenty, kteří pracují na univerzitní farmě a získávají odměnu až 2 tisíce dolarů za měsíc. Základní vstupní poplatek na univerzitu je 3 tisíce dolarů za rok pro každého, což je na americké poměry prý velice přijatelné. Studenti pocházejí často z rodinných farem a mohou si na univerzitu přivézt vlastní zvíře, o kterého pak pečují (např. koně). Po ukončení studia studenti získávají titul bakaláře. Univerzita je velmi úspěšná, neboť nemá žádné neumístěné absolventy. Ti zpravidla naleznou práci již v průběhu studia. Po ukončení této univerzity mohou zhruba 22-letí absolventi pokračovat dále ve studiu na magisterské úrovni.

Univerzita zdaleka neumožňuje jen zemědělské vzdělání, nýbrž zastřešuje vlastní výzkumné studentské projekty a podílí se také na běžném podnikání.

Univerzita má školní statek, který hospodaří na výměře 1 tisíce akrů (cca 400 ha), přičemž univerzitní pokusná „políčka“ jsou unikátně přímo ve centru města Fresno. Školní farma má vlastní odchovny hosp. zvířat. Kromě skotu se chovají se také prasata, ovce, kozy, drůbež, mají šlechtitelskou stanici skotu, vlastní dojírnu, ale i koňskou farmu s jezdeckým závodním týmem. V podstatě veškerou práci zajišťují studenti. V rostlinné výrobě se pěstují v podstatě veškeré zemědělské komodity včetně ovocných sadů, specialitou jsou pak vinohrady s produkcí vlastního univerzitního vína. Škola také provozuje trh na prodej školních produktů s tržbou přes 700 tisíc dolarů ročně. Celkový obchodní obrat univerzity pak přesahuje 4 miliony dolarů ročně, přičemž 10% z této částky je čistý zisk, který je opět z velké části investován do dalšího rozvoje univerzitní farmy.

Zajímavým zjištěním bylo velmi omezená produkce prasat, kterým se zabývá velmi málo farem. Prasata totiž nejsou v Kalifornii, oproti chovu skotu a produkci mléka příliš dobrým byznysem. Velmi významný je ale také chov drůbeže.

Farma na odchov telat a výkrm býků - Mendez, Visalia

Rodinná farma v dnešní podobě vznikla v roce 1985. Ve dvou velkých areálech je ustájeno celkem 30 tisíc kusů telat. Na 1000 akrech (cca 400ha) si produkují část vlastní krmiva. Činnost farmy zajišťuje na 120 lidí.

Denně se přiváží cca 250-300 kusů několikadenních telat od okolních farmářů. Průměrná nákupní cena telete je 160 dolarů. Procento úhynu telat je v průměru 4-5%. Mléko ke krmení telat se sváží od okolních farmářů, které pak ve vlastní úpravně pasterizují. Hlavním problémem se stává kvalita vody. Další významnou činností je také výkrm býků, přičemž farmář jich celkově prodá až 19 tisíc kusů ročně.

Wilbur and Ellis Chafter - distribuční středisko chemie, Bakersfield

Jedna návštěva byla také věnována distribučnímu středisku chemických prostředků pro farmáře, včetně míchárny a poskytování souvisejících služeb v rostlinné výrobě. Zaměstnanci tohoto střediska pomáhají farmářům s aplikací chemických prostředků a to jak v teoretické rovině školením, tak vlastní mechanizací - velká část farmářů si aplikaci pesticidů nechává provádět službami. K dispozici jsou nejen pojezdové postřikovače, ale možná je i aplikace několika vrtulníky a letadly. Těm farmářům, kteří si chemii aplikují vlastní technikou si odvážejí namíchané prostředky na požadované koncentrace ve velkých nádrží. Zhruba 40% potřebných dodávek chemie se k porostům dostává kapénkovou závlahou v přesných koncentracích. Každá taková aplikace se však musí přizpůsobit konkrétnímu typu závlah.

Celkovým pohledem po zemědělských areálech a skladech s chem. prostředky či naftou je ale možné konstatovat, že tamní farmáři si například s požadavky na skladování chemie či nafty. zrovna dvakrát hlavu nelámou. Nejsou zřejmě v tomto směru pod takovým tlakem spousty předpisů a nařízení jako sedláci v Čechách. Kvalitu okolního životní prostředí však mají na mnohem vyšší úrovni a také o něj přirozeně pečují.

Bolthouse farms - Carrots - zpracovatelský podnik na mrkev, Bakersfield

V USA jsou zhruba 2 velcí zpracovatelé mrkve, kteří stačí zásobit téměř celé severní Ameriky. Jedním z těchto podniků je kalifornský závod u Bakersfieldu. Jeho majitelé dávají kontrakty pěstitelům mrkve v okolí na odbyt jejich produkce z celkové rozlohy zhruba 50 tisíc hektarů. Linka nejenže mrkev pere, zbavuje zelených zbytků, třídí podle velikosti, ale většinu produkce kvůli požadavkům obchodních řetězců také upravuje - obrušuje na jednotný tvar.

Oranges farm - pěstování pomerančů

Rodinná farma zaměřená výhradně na sadařství a to především s produkcí pomerančů (2 bratři - jeden má na starosti technologii ošetřování porostů a druhý odbyt produkce). Výměra sadů: cca 1200ha (???). Produkce pomerančů je celoroční. Stáří plodných stromů dosahuje až 80 let. Pěstují také mango a jablka.

Celkový počet stálých zaměstnanců: kolem 15, počet brigádníků na ruční sběr ovoce však dosahuje až 150 lidí (převážně z Mexika, platí se podle množství očesaného ovoce, po přepočtu na hodiny platba vychází až na 16 USD/hodinu).

Shafter, Bakersfield

Rodinná farma o velikosti 1.500 akrů, tj. cca 600 ha. Farmář používá minimálně 6 plodin k rotaci. Pěstuje fazole, mrkev, mandle, pistácie, víno a pšenici (pouze k doplnění v osevním postupu). Skladbu plodin volí částečně kvůli rozložení sklizně v průběhu roku. Kromě zapojení vlastní rodiny potřebuje kolem 10 dalších zaměstnanců. Hrozny vína suší na rozinky na balícím papíře rozloženém přímo na vinicích v meziřádcích. Vlastní balící linku na suché skořápkové plody. Farmář si pochvaloval pěstování mandlí, které je z hlediska ceny a odbytu velmi výnosné.

Na druhou stranu však nešetřil stížnostmi na situaci s cibulovinami - plochy cibule a česneku v Kalifornii neustále klesají. Také pěstování brambor je v poslední době na ústupu - nejsou dobré podmínky na trhu. Hlavním konkurentem USA v mnoha komoditách začíná být Čína a Jižní Amerika. Běžní farmáři také pociťují rostoucí tlak velkých obchodních společností, kteří sledují pouze nejnižší cenu. Podobná situace začíná být i u sušeného ovoce, které se dnes do Kalifornie hodně dováží. Kritice také farmář podrobil vládu za její špatný přístup k situaci na trhu s cukrem, který způsobil velký pokles pěstebních ploch cukrovky v Kalifornii a cukr se nyní dováží z Brazílie.

Možná ne všichni z účastníků zájezdu také věděli, že bavlna je víceletou rostlinou. Sklízí se tedy jen chomáče surové bavlny ale porost se nelikviduje každý rok po sklizni, tak jako většina polních plodin. Průměrná výška této rostliny dosahuje zhruba 100 cm. Při vědomí existence špičkových zpracovatelských provozů na různé komodity bylo poměrně překvapivým zjištěním, že bavlna se v Kalifornii nezpracovává, ale pouze se pytluje a jako surovina se vyváží do světa.

Co se týká pěstování pšenice v Kalifornii - základní podmínkou je zajistit značný přísun vody a proto je její pěstování dále než cca 80 km od oceánu již málo rentabilní, neboť podnebí je za touto hranicí ještě sušší než u moře. Pšenice proto není pro tento nejzápadnější stát USA rozhodující plodinou jako v ČR.

Komplexní systém podpor v USA (konkrétní čísla jsou k dispozici v kanceláři ASZ)

Federální vláda USA se s vědomím řady negativních faktorů snaží určitou dotační politikou doplnit příjem farmářů. V posledních letech proto v USA existoval dotační program „Farm Bill“(který ale podle původních představ vlády měl skončit do roku 2004, termín byla ale byl prodloužen až do konce roku 2007). Příjem dotací však prý komplikují „složité“ formuláře, takže tyto dotace nejsou příliš využívány, v rozpočtu farmy činí kolem 4% obratu a farmáři se na ně nijak nespoléhají. Větší zemědělské dotace jsou určeny spíše farmám v centrálních státech USA.

Dotace existují zhruba na způsob naší přímé platby, které jsou k dispozici v různé výši podle jednotlivých komodit a především podle jejich aktuální ceny na trhu. Pokud je cena pod určitou hranicí, může ji stát dorovnat na její dlouhodobou úroveň. Pokud se cena zvedne, stát přestane tyto dotace vyplácet. Cílem je tedy udržovat určitou cenu na trhu. Farmáři ovšem kritizovali skutečnost, ne nepodobnou situaci u nás, že skutečnými příjemci těchto dotací jsou nakonec především obchodníci. Maximální možná dotace je omezena roční částkou 180 tisíc dolarů na jednu farmu. Příklady těchto „dorovnávacích“ plateb z minulosti:

0,52 USD/bušl pšenice, 0,28 USD/bušl kukuřice, 0,24 USD/bušl ječmene, 0,45 USD/bušl tvrdé pšenice, 0,25 USD/bušl ovsa, 0,44 USD/bušl sóji

Existenci těchto podmínek prosadila profesní organizace amerických farmářů Farm Bureau.

USDA (americké federální ministerstvo zemědělství) je v poslední době v soudním sporu s WTO za udržení těchto dotací. Situace je však celkem složitá, neboť USDA nemůže čekat podporu americké nezemědělské veřejnosti.

Samostatnou kapitolou podpor jsou dotace k pěstování bavlny, rýže, kukuřice a pšenice, neboť dosavadní produkovaná množství zcela nepokrývají poptávku amerického trhu. Pro zajímavost dotace na pšenici dosahuje cca 30-40 dolarů na akr, tedy 1.900 až 2.500 Kč/ha. Velká poptávka je především po kukuřici (využití na bioetanol). Pro zajímavost je termín k setí pšenice zimní cca v prosinci a sklízí se v květnu. Sklizeň může být až 2x ročně.

Další možností získat státní peníze na farmu je tzv. „konzervační program“ - ochrana půdy a ovzduší“. Podstatou opatření snaha o snižování prašnosti a širšího používání některých metod hospodaření na způsob správné zemědělské praxe v Evropě. Státní příspěvek je však podmíněn zpracováním celkem náročného projektu.

Žebříček produkce komodit v USA

hovězí na maso

mléko

kukuřice

sója

drůbež - kuřata

prasata

pšenice

bavlna

tabák

drůbež - výkrm krocanů

pomeranče

rajčata

Zemědělství v Kalifornii

Několik dat o pěti nejproduktivnějších zem. oblastí ve světě, které leží právě v Kalifornii:

Pro zajímavost uvádíme statistiku oblasti Merced County za rok 2004:

- 82% plochy území je zemědělsky využíváno

- celkem zde hospodaří 2.964 farem s průměrnou výměrou 340 akrů, tedy 136 ha

- průměrný věk farmářů: 55 let

- nejdůležitější je produkce mléka v hodnotě 742 milionů USD, následuje produkce mandlí 315 mil. USD, kuřata 300 mil. USD, hovězí dobytek 209 mil USD, rajčata 105 mil. USD, bavlna 85 mil. USD, sladké brambory 79 mil. USD, seno 71 mil. USD, vejce 68 mil. USD, krocani 50 mil. USD, atd.….

- od roku 2003 došlo k celk. nárůstu zem. produkce o 24% !!

- 52 registrovaných farem s „organickou“ produkcí

Rámcová alokace převažujících forem zemědělství v USA:

sever USA - chov dobytka jih USA - pěstování zeleniny a citrusů, rybářství

západní část USA:

Jihozápad, blíže k pobřeží - produkce veškerých komodit - nejproduktivnější oblast amerického zemědělství (v Kalifornii se pro obchodní účely pěstuje přes 350 druhů rostlin)

Jihozápad, směrem k mexickým hranicím - chov dobytka

Středozápad: pěstování kukuřice, sóji, cukrovky, bavlny, chov drůbeže a prasat

Severozápad, směrem k Aljašce - rybářství

Severozápad, blíže k vnitrozemí - pěstování pšenice

Phoenix Bio Industries, Fallbrook, California

Součástí poznávacího zájezdu byla také exkurze do zcela nové výrobní jednotky na výrobu bioethanolu, jehož produkce je v USA velmi rozvinutá a zaznamenává nadále strmý růst.

Základní surovinou pro provoz této jednotky je zrno kukuřice. Jde o jednu z největších výrobních kapacit v západní části USA. Provoz byl spuštěn před rokem. Výstavba závodu trvala 10 měsíců nákladem 25 milionů dolarů. Autorem základního projektu továrny byl jeden z celkem 3 majitelů podniku.

Návratnost investice byla propočítána na 7 let. Pokud by však vydržely dnešní vysoké ceny benzínu, očekávají návratnost během 1 roku! Aktuální cena benzínu v USA (po nedávném zdražení): 3,0-3,3 USD/galon.

Nákladová cena na výrobu bioethanolu v této jednotce vychází na 27 centů za galon, což je 6,7 korun za litr. Cena prodejní je přitom 70 centů za galon, tedy 17,50 korun za litr (Tato informace je bez záruky).

Provoz běží 24 hodin denně, který zajišťuje 20 stálých zaměstnanců a 15 brigádníků ve třech směnách. Každou hodinu je zpracováno přes 30 tun kukuřice, což znamená výrobu 25 tisíc galonů biethanolu/hod. Denní produkce 99,8% čistého alkoholu je 600 tisíc galonů (tj.2,27 mil. litrů).

Jako surovina se odebírá kukuřice od farmářů z okolí mnoha desítek kilometrů (odebírá i horší kvalitu) ale hlavní část potřebného množství denně se doplňuje vlakem ze vzdáleného státu Nebraska. Z provozu se dostávají zpět na okolní farmy vlhké výpalky (35% sušiny) jako krmivo. Provoz byl z hlediska nižších nákladů alokován právě do blízkosti farem s chovem skotu jako distribučních míst pro odbyt vlhkých výpalků na krmení, aby nemuselo docházet k energeticky mnohem náročnějšímu sušení výpalků a to i přes kalkulaci ceny dovozu části kukuřice z větších vzdáleností.

Podle amerických zákonů je do automobilového benzínu přimícháváno zatím min. 5% bioethanolu. V nejbližších letech se však očekává růst až na 12%. Majitel si ale stěžoval na čím dál složitější daňovou politiku v oblasti produkce bioethanolu. Firma také disponuje vlastní laboratoří, kde základem je analýza vzorků plynovou chromatografií. Provoz podléhá časté státní u kontrole (především kontrola kvality vypouštěných odpadních vod).

Hilmar Cheese Farm - mlékárna s produkcí sýra

Součástí zájezdu měla být i prohlídka mlékárny s produkcí sýra. V daný okamžik však nebyla návštěva z technických důvodů možná.

Připravil: Ing. Jaroslav Šebek, tajemník ASZ ČR, 21.9.2005

(Pozn: Zaznamenané informace pocházejí z vyjádření jednotlivých farmářů či zástupců organizace FarmBureau).