Jako politický náměstek jste převzal agendu svého předchůdce týkající se ukotvení pojmu rodinná farma v naší legislativě. V jakém je tento krok v současné době stadiu a jaký je Váš postoj k této problematice?

Legislativní ukotvení pojmu rodinná farma samozřejmě podporuji, převzal jsem už také návrhy představitelů ASZ ČR k procesnímu provedení tohoto kroku. Na téma rodinných farem jsem také již mluvil s panem ministrem a musím říci, že máme stejný názor, tedy že by měly rodinné farmy v legislativě být. Společně proto hledáme cesty, jak dosáhnout v parlamentu toho, aby byl příslušný návrh přijat ještě v tomto volebním období, sám budu mít také jednání s poslaneckým klubem STAN, který také, jak věřím, legislativní ukotvení pojmu rodinná farma podpoří.

Sedláky z Asociace soukromého zemědělství ČR také hodně zajímá, zdali se podaří splnit slib, který jim dala současná vláda, tedy zastropování dotací. Je podle Vás splnění tohoto slibu do konce volebního období reálné?

Zastropování je složitá věc, ale už dnes existují podle dotačních pravidel některé limity na jeden podnikatelský subjekt, které jsou nepřekročitelné jak u těch největších, tak i menších podniků. O dalším zastropování diskutuje v současné době celá koalice, podle mých informací by ale mělo být zastropování řešeno k roku 2027. Důležitá je ještě jedna věc - jaký podnik se má zastropovat. Tam je základní problém, i když vím, že Státní zemědělský intervenční fond (SZIF) už evidenci propojenosti sleduje. Nyní jde ale o to, určit ty formy propojenosti na úrovni celé kolice. V této věci také pracuje Evropská komise, já jsem byl minulý týden na jednání ministrů a bedlivě jsem poslouchal pana komisaře, polské předsednictví i kolegy z jiných zemí, a všichni s tím mají nějaký problém. Pan komisař přitom slíbil, že do konce června představí nějaké návrhy, ne snad přímo na zastropování, ale na zefektivnění podpory rozvoje venkova prostřednictvím případných legislativních změn. Takže to je v běhu, já osobně bych rád postupoval při zastropování daleko rychleji než náš resort, ale samozřejmě resort musí dávat velký pozor na dopady takového kroku tak, aby se stávající model zemědělství nenarušil, ale přitom se zefektivnil.

Přesto ještě podotázka: Pokud se samotné zastropování v tomto volebním období nestihne, bude alespoň možné zformulovat nějaké zásady nebo mantinely, podle nichž se bude zastropování řídit, což by alespoň částečně umožnilo vládní prohlášení naplnit?

Jde hlavně o první pilíř, ve kterém je to ještě potřeba dopracovat a já jsem přesvědčený, že do léta je možné nějaké řešení navrhnout. Tato věc se ale musí samozřejmě projednávat i na úrovni Evropské komise a také mezi jednotlivými sekcemi tady na ministerstvu.

Zastropování souvisí s dotacemi, a pokud jsme u těch peněz, pak se také nabízí otázka, je-li možné změnit současný systém sankcí za nedodržení některých podmínek dotací tak, aby zemědělcům nebyly podpory významně nebo úplně kráceny. Existuje k tomu navíc soudní rozhodnutí, o které se lze opřít. Dá se to nějak okomentovat?

Ano, podklady k tomu mám v těchto černých deskách. Je to o tom změnit systém současných pravidel tak, aby to odpovídalo právnímu řádu a pravidlům, která jsou nastavena ministerstvem nebo evropskou legislativou, ale hlavně to musí odpovídat nějakému smyslu a realitě samé. Jako právník se tím problémem intenzivně zabývám a mám už také připraveny některé konkrétní návrhy k projednání. Vycházet by se přitom mělo právě i z rozhodnutí Ústavního soudu z roku 2023, které mluví o sankcích, jež jsou často udělovány administrativním způsobem a z rozhodnutí soudu je jasné, že je to potřeba změnit. Samozřejmě to s sebou nese změnu myšlení úředníků současného systému, což je téma, které jsem si vzal jako osobní úkol s tím, že se to podaří během mého mandátu zrealizovat.

Lze tedy říci, že se ten současný přístup úředníků změní ještě v tomto volebním období?

Je to mým cílem. Podstatné je, že i podle rozhodnutí Ústavního soudu má být každá sankce přiměřená. A to je věc, která tady příliš nefunguje. V budoucnosti by přitom měla být každá sankce individuálně rozhodnuta a přiměřená danému pochybení. Někdy je pochybení jasné, stejně jako je jasné odebrání celé podpory. Máme ale i případy, že například na projekt třeba za 6 milionů s dotací 3 miliony kvůli pochybení v řádu desítek tisíc korun žadatel nedosáhne. To je opravdu nepřiměřené, a bylo by tomu tak zřejmě i podle rozhodnutí soudu, kdyby se tím zabýval. Znovu tedy opakuji, že je v sankcích třeba postupovat individuálně podle míry pochybení, a že tu míru pochybení není možné zaškatulkovat do kategorií A, B, C. A to je, myslím si, velice důležité, protože pak to bude teprve spravedlivé.

S dodržováním mnoha podmínek dotací je často spojena velká byrokracie, která je právě také často důvodem možných pochybení. Ministerstvo zemědělství se přitom snaží v poslední době byrokracii snižovat – bude se v tom ještě v příštích měsících pokračovat?

Bude se pokračovat zcela určitě, ostatně nedávno prošel sněmovnou antibyrokratický balíček, jak jsme jej nazvali, který byl domluven mezi koalicí i opozicí. Jde ale také o změnu celého systému, co čemu předchází, tak, aby nějaká pravidla neodkazovala na zákon, který je třeba dodržovat. A tady snad budeme úspěšní, a jsou tu už první vlaštovky, které jdou tou cestou, aby byly případné kontroly zaměřeny na výsledek. Prostě když je ten výsledek v pořádku, je to důležitější, než pokud byla porušena některá administrativní hlášení nebo nějaké tabulky. V úvahu je třeba vzít i případy, kdy je zemědělec nemocný a nemůže dodržet nějakou stanovenou lhůtu, nebo když do jeho hospodaření zasáhne vyšší moc. Vyšší moc můžeme řešit prostřednictvím přezkumu věci a existuje také možnost odvolání. Je ale třeba vědět, že SZIF v tom nemá jednoduchou pozici – ale když je jasné, že ten cíl byl naplněn, tak prostě by špatně vyplněná tabulka neměla být důvodem pro odejmutí dotace.

Týká se to nebo mělo by se to týkat například protierozních opatření, kde právě často dochází i k zásahu vyšší moci, jako je nějaký extrémní projev počasí, což zemědělec nemůže ovlivnit?

To je přesně ten případ – nařízení Evropské komise říká, že se musí zabezpečit na národní úrovni, aby se omezila eroze, ať již vodní nebo větrná, a ten systém hlášení je vždy nastaven na to, že se připraví pravidla, protierozní opatření a každý to bude plnit a hlásit prostřednictvím elektronické evidence. To se dlouho připravovalo, až se zjistilo, že je to neudržitelné. Proto se právě zvolilo řešení soustředit se jen na ten výsledek. Bude-li zjištěna zvýšená eroze, bude také zvýšený dozor na ten cíl, a pak se budeme ptát, zdali zemědělec měl a použil plán protierozních opatření. Pokud se na to zemědělec vykašlal, tak bude potrestán. A samozřejmě jsou situace, že když přijde přívalový déšť, a to je vyšší moc – ale u běžných dešťů by měla opatření fungovat, já sám jsem zastupoval řadu obcí, jejichž majetek byl poškozen splachem bahna z polí – a to je pro ně opravdu problém. Ten nově navržený systém založený na motivaci zemědělců a dobrovolnosti je určitě ještě třeba doladit, je potřeba se ještě dále domluvit, protože protierozní opatření jsou v gesci Ministerstva životního prostředí (MŽP), a je potřeba dosáhnout stavu, kdy budou opatření plně v souladu jak s gescí MŽP, tak MZe – ale ta zásadní rozhodnutí už padla.

I vzhledem k tomu, že důsledky eroze poškozují majetek, nejen obcí, se logicky nabízí otázka, jaké jsou rezervy ve spolupráci obcí a místních zemědělců, byť je zřejmé, že někde to funguje lépe, a jinde hůře. Dá se nějak zhodnotit vývoj těchto vztahů?

Záleží samozřejmě na lidech, zemědělci jsou často takové tvrdé palice, ale to samé lze říci také o některých starostech. Když se mají spolu domluvit dvě výrazné osobnosti, tak je to prostě někdy velmi složité. Já se problémem venkova a malých obcí zabývám třicet let, obce jsem mnohokrát zastupoval při nějakých problémech, jak dotačních, tak při kontaktech se zemědělci – a podle mne je ten vztah zejména o komunikaci. Já si myslím, že se ty vztahy pomalu zlepšují, ale samozřejmě se někdy někdo na jedné nebo druhé straně zasekne a nedá se s tím nic dělat. Řešením je často právě ta komunikace, a já proto celou dobu podporuji existenci a činnost Místních akčních skupin (MAS) a jejich propojení. MAS má totiž v sobě minimálně tři sektory – podnikatele, starosty a neziskové organizace, včetně různých místních spolků. A cílem MAS je, aby spolu všichni tito účastníci začali hovořit, protože pak už to není spor mezi starostou a nějakým místním zemědělcem, ale minimálně jakýsi trojúhelník, ve které se dostávají věci k projednání, stanovují se společné cíle všech aktérů v tom regionu, a po takzvaném komunitním projednání nastává velice často smír a je tedy vidět, že to má smysl – tam, kde to funguje.

A jsou tedy zemědělci v MAS dostatečně aktivní, respektive, měli by být aktivnější?

Já si myslím, že ano, a požádal jsem o větší aktivitu také předsedu ASZ ČR. Je to jejich zájem. I když přes MAS netečou takové dotace, jako třeba v přímých platbách do zemědělství, jsou to na druhou stranu peníze, které mají nejen finanční smysl, ale i to, že mohou sloužit a slouží ke vzájemně prospěšné spolupráci členů MAS, a to je ta přidaná hodnota. Peníze tedy nejsou to hlavní, i když znám MASky, které za dobu své činnosti získaly pro svůj region miliardy. To je pro rozvoj venkova významné především pro realizaci drobných projektů, ne takových, které je utopí v nějakém velkém dotačním centru. Často stačí statisícové projekty na to, aby měly přidanou hodnotu daleko vyšší.

Ještě poslední otázka ke spolupráci obcí a zemědělců – naše země musí řešit generační výměnu zemědělců, problém ale je, že ti potenciálně noví nemohou začít, protože chybí volná zemědělská půda. Tu ale mají ve svém vlastnictví obce. Je nějaký mechanismus, jak tomu pomoci?

Ano, určitě, ta spolupráce mezi obcemi a zemědělci, ať již jsou menší nebo větší, existuje. Často je to ale podle mého názoru formální vztah, a problém je také s podmínkami zákona o zadávání veřejných zakázek. Řada obcí pro zjednodušení, ale také svým způsobem na svou obranu preferuje cenová kritéria, což je ale často špatně. Ale je to něco, co lze změnit právě prostřednictvím místní akční skupiny. Tak lze preferovat environmentální kritéria nebo třeba menší zemědělce, nebo produkci surovin pro výrobu regionálních potravin. Je to určitě výzva pro starosty, aby při výběru pronájmů pozemků využívali i jiná než cenová kritéria, podle zákona je to možné, ale je to komplikovanější a znamená to nějakou práci navíc. Uplatňují to ale již některá větší města, která po zemědělcích požadují třeba ekologickou produkci. Takový přístup ale vyžaduje opět změny v myšlení lidí.

Rozhovor vedl: Petr Havel

Rozhovor vyšel v časopise Selská revue (č. 1/2025), který je 7x ročně distribuován prostřednictvím České pošty členům ASZ ČR.