„Z pohledu ochrany lesa není pochyb, že obnova lesa bez snížení stavů spárkaté zvěře a efektivní chemické a mechanické ochrany lesa nebude možná.“ (Zpráva o stavu lesa a lesního hospodářství ČR v roce 2019, MZe 2020)

Spárkatá zvěř v českých lesích

Jelení a srnčí zvěř do českých lesů přirozeně patří. Podobně jako koroptve, pěnkavy, ježci, kuny a další živočichové plní v ekosystému důležité funkce. Naši předkové však do českých lesů dovezli další, exotické druhy — hlavně muflony, daňky nebo jeleny sika. Zásadní problém tkví v příliš vysokých stavech původní i nepůvodní spárkaté zvěře, místo regulace se ale jejich početní stavy naopak ještě zvyšují. Vlci a rysové, kteří v přírodě zajišťují regulaci spárkaté zvěře, na velké části území České republiky chybí. A i ve většině oblastí, kde se tyto velké šelmy vyskytují, je početnost spárkaté zvěře natolik neúnosná, že je i zde nutné usměrňování lovem myslivci.

Jelení populace mnohde dosahují až patnáctinásobku přírodního stavu, přičemž myslivci přiznaný počet jelenů a laní se u nás mezi roky 1966 a 2023 více než zdvojnásobil. Populace nepůvodních druhů narostla ještě více: přiznaný počet daňků za stejné časové období stoupl jedenáctinásobně, jelena siky více než jedenatřicetkrát! Přiznaný nárůst počtu prasat divokých je dokonce více než pětatřicetinásobný.

Všechna dostupná data ale ukazují, že současné počty zvěře jsou výrazně větší, než kolik myslivci vykazují a než je krajina schopna nekonfliktně uživit. Graf č. 2 prezentuje, jak se u vybraných druhů spárkaté zvěře liší vykazované počty zvěře od skutečnosti. Porovnává takzvané normované stavy (tj. legislativně maximální možné) s počty zvěře oficiálně přiznané mysliveckými subjekty a minimálními reálnými stavy. Reálné početní stavy jsou vypočteny metodou zpětného propočtu podle vzorce Ministerstva zemědělství. Grafy potvrzují absolutní selhání dosavadního systému mysliveckého hospodaření.

Některé stromky lze ochránit oplocením, obalováním vršků jednotlivých sazenic nebo natíráním přípravkem proti okusu. Tato opatření jsou však velmi nákladná a jen částečně a pomístně řeší důsledek, neřeší plošnou příčinu problému. Současné obrovské plochy holin po rozpadu smrkových lesů, na nichž je třeba umožnit obnovu lesa, oplotit nejde. Stejně tak není možné ochránit většinu přirozeného zmlazení, tedy stromků vyrůstajících ze semen.

Ekologické důsledky 

Nadměrné poškozování mladých stromů zvěří má velmi závažné ekologické důsledky. V lesích často nemohou růst jiné dřeviny než ty, které vysadí a nákladně chrání lidé. Okusování brání takzvané přirozené obnově, tedy odrůstání semenáčků, jež jsou pro les vhodnější a pro majitele lesů značně levnější. Proto 82 % nových stromků v našich lesích tvoří nákladnější umělá výsadba. Přitom lesy vzniklé z přirozeného zmlazení jsou odolnější než ty z umělé výsadby. A potenciál přirozené obnovy je obrovský. 

Jak dramatický je to problém, ukazuje porovnání možností přirozené obnovy lesů v oplocených plochách s omezeným přístupem zvěře a mimo ně. Například v oploceném kusu lesa u sv. Anny v Brdech bylo monitoringem zjištěno, že v oplocence je 6 088 stromků z přirozeného zmlazení na hektar a mimo oplocenku 1 666 kusů na hektar. Jedlí přitom bylo v oplocence 24 % a mimo oplocenku žádná. Malých listnáčů bylo v oplocence 60 % a mimo ni 7 %. 

Zvěř spásá přednostně listnáče a jedle — tedy dřeviny, jež potřebujeme do lesů naléhavě vrátit kvůli postupné přeměně umírajících smrkových monokultur na smíšené porosty. V důsledku spásání však může v budoucích lesích z původně smíšené výsadby zůstat zase jenom smrk, který zvěři tolik nechutná. 

Přemnožení spárkaté zvěře ochuzuje ekosystém i v jiných ohledech. Výzkumy potvrdily, že nadměrné spásání ničí přirozenou strukturu lesa a připravuje tak o domov mnoho druhů ptáků. Těm zároveň ubývají zdroje potravy. Spárkatá zvěř ničí plošným vypásáním byliny, včetně ohrožených druhů, a tím mizí i druhy hmyzu a jiných organismů na ně vázaných. Silně poškozené jsou i naše národní přírodní rezervace. Vědci z brněnské Lesnické a dřevařské fakulty zjistili, že zvěř spásla většinu listnatých stromků na Pradědu a v dalších rezervacích. O svůj domov tak přichází nespočet dalších druhů zvířat a rostlin, které ke svému životu les potřebují. Upřednostňovat pouze určitou skupinu zvířat, v tomto případě spárkatou zvěř, je smrtonosné.

Ekonomické ztráty

Okus, loupání, a především spásání a úplné zničení stromků způsobuje také obrovské finanční ztráty. Ústav pro hospodářskou úpravu lesů je spočetl na minimálně 3,3 až 3,5 miliard Kč ročně s tím, že k této částce je nutné připočítat náklady na ochranu lesů proti škodám zvěře, část nákladů na umělé zalesnění porostů, škody z mimořádných opatření způsobených nadměrným poškozením lesa zvěří i náklady na ekosystémové škody, jako je například unifikace druhové skladby lesů a mechanická či ekologická destabilizace porostů. 

Jiné analýzy na základě jiných parametrů a jiné metodiky dospěly k řádově podobným výsledkům: lesnický analytik Aleš Erber (2019) dospěl k částce 4,9 miliard Kč ročně, Výzkumný ústav lesního hospodářství a myslivosti (2023) odhadl jen náhrady za okus, loupání a náklady na ochranu lesa na 2,5 miliardy Kč ročně, Kamil Turek z Ústavu pro hospodářskou úpravu lesů (ÚHÚL) vyčíslil škody na lesích (včetně nákladů na ochranu lesa), v zemědělství a v dopravě na 7 miliard Kč ročně. 

Vlastníci ovšem mohou žádat o náhradu jen u části těchto škod. Vyhláška o způsobu výpočtu výše újmy nebo škody způsobené na lesích část skutečných škod nepostihuje. Náhradu za tyto škody je navíc velmi obtížné po myslivcích vymáhat, jelikož v případě rozporu musí vlastník zaplatit soudního znalce a škodu vymáhat soudně, což je velmi drahé a v naprosté většině se to vlastníkům nevyplatí. Z těchto důvodů se vlastníkům podaří ročně vymoci náhradu škod pouze v řádech desítek milionů korun, čímž zcela účelově argumentuje Českomoravská myslivecká jednota. Škody na zemědělských pozemcích a plodinách jsou pak odhadovány na další 1,5 až 2 miliardy ročně.

Novela zákona o myslivosti

O novele zákona o myslivosti dlouho jednali s ministerstvem zemědělství vlastníci lesních a zemědělských pozemků, lesníci, zemědělci, ochránci přírody a představitelé Českomoravské myslivecké jednoty (ČMMJ). Výsledek předložený vládou do poslanecké sněmovny je na všechny strany kompromisem. Naplňuje programové prohlášení, ve kterém se vláda zavázala: „Posílíme pravomoci vlastníků půdy a hospodářů v organizaci honiteb. Včasné řešení problémů s přemnoženou zvěří či škůdci uchrání krajinu před většími škodami a ušetří veřejné peníze“ a také „Budeme prosazovat opatření k omezení nelegálního zabíjení živočichů i k omezení nezákonného obchodu s nimi“. Naplňuje závazek Národního akčního plánu adaptace na změnu klimatu ve znění: „V rámci myslivecké legislativy vytvořit podmínky pro dosažení únosných stavů spárkaté zvěře i ve vztahu k posílení ekologické stability lesních porostů. Výši lovu odvozovat od stavu lesních ekosystémů a zajistit jeho vykonavatelnost,“ stejně jako závazky dalších lesnických politik.

Obsahuje tyto zásadní změny:

1. Plánování lovu podle stavu lesa a kontrola lovu.

Stanovuje nejen povinnost udržovat počty zvěře tak, aby neklesly pod minimální stav, ale také určuje jejich strop s cílem nastavit rovnováhu mezi lesem a zvěří. To znamená, že početní stavy zvěře nesmí překročit přiměřenou míru poškození lesních ekosystémů: vysoké škody = vysoký odlov, přiměřené škody = udržování populace na stejné úrovni, nízké škody = možné zvýšení početnosti spárkaté zvěře. Prakticky to znamená, že nyní, když převládají jehličnaté monokultury, v nichž chybí bylinné a keřové patro a zvěř má málo potravy, musí se stavy snížit, aby bylo možné obnovit pestré a věkově i prostorově diferencované porosty. V těch bude pro zvěř potravy mnohem více a její početnost pak bude moci zase narůstat. 

Přiměřenou míru škod pak bude definovat vyhláška, jež stanoví limit poškození lesa, při kterém se zvyšuje, či naopak snižuje plán lovu. Bude-li nastavena špatně, bude spárkatá zvěř i nadále spásat většinu mladých stromků a vlastníci i veřejný sektor budou každoročně ztrácet miliardy korun. 

K tomu novela zavádí i kontrolu lovu tak, aby jej myslivci nevykazovali jen formálně na papíře. Kontrolu umožní nezaměnitelným způsobem provedené fotografie uloveného kusu zvěře. Vhodné by bylo doplnit jako variantu předkládání takzvaných markantů (důkazů o ulovení zvěře některou částí těla — například slechu, čelisti a podobně), obdobně jako to již řadu let běžně funguje u divokých prasat. To však v novele zákona chybí.

Návrh novely správně umožňuje chov invazivně se šířícího asijského jelena siky pouze v oborách. Postup, jak toho reálně dosáhnout, by bylo vhodné do novely doplnit. Sika se kříží s jelenem evropským, a likviduje tak náš původní druh a jeho genofond.

2. Posílení práv vlastníků pozemků.

Organizace zastupující vlastníky více než poloviny honebních pozemků v ČR upozorňují, že spárkatá zvěř ničí jejich lesy, louky a pole, a zejména menší vlastníci se nemohou účinně bránit ani řádně uplatňovat škody v reálné výši. Výkon práva myslivosti by měl být v maximální možné míře spojen s vlastnictvím jako součást lesnického či zemědělského hospodaření v krajině. Nynější stav je pozůstatkem komunistického režimu, v němž je myslivecké hospodaření od zemědělského a lesnického odděleno a sleduje jiný cíl — maximalizaci početních stavů zvěře.

Novela zákona o myslivosti proto umožňuje hospodářům lov prasete divokého, jelena siky a netrofejových kusů ostatní spárkaté zvěře na jejich vlastních, respektive jimi obhospodařovaných pozemcích, čímž ochrání svou úrodu, louky či les. Podmínkou je samozřejmě splnění všech zákonných povinností (například složení mysliveckých zkoušek, lovecký lístek ad.) a dalších pravidel, i ztráta nároku na náhradu škody, když hospodář možnost lovu vlastními silami využije.

Dále novela snižuje minimální výměru honitby ze současných 500 na 250 hektarů. To umožní středním vlastníkům uskutečnit vlastní honitbu a plně převzít zodpovědnost za myslivecké hospodaření tam, kde myslivci dlouhodobě neplní náležitě regulační roli. Zároveň to posílí vliv menších vlastníků na rozhodování v honebních společenstvech. Navržené snížení výměry je kompromisem. V období první republiky byla minimální výměra honitby stanovena na 115 hektarů, obdobně jako je tomu dodnes v Rakousku nebo Německu. Snížení minimální výměry honitby není na úkor životních nároků zvěře. Hranice honiteb jsou čistě administrativním a organizačním prvkem pro výkon práva myslivosti a s nároky zvěře nesouvisí. Potřeby zvěře se odvíjejí od geografických podmínek a způsobů lesnického a zemědělského hospodaření v krajině. Životní teritorium jedince se například u srnců pohybuje v řádu stovek hektarů, u jelenů pak v řádu tisíců hektarů. Výrazné snížení minimální výměry honitby požaduje také odborně zdůvodněné stanovisko Lesnické a dřevařské fakulty Mendelovy univerzity v Brně.

3. Vyřazení chráněných a ohrožených druhů živočichů ze seznamu myslivci obhospodařované zvěře.

Novela zákona o myslivosti řeší také další dlouho vyhnívající anachronismus — takzvaný seznam myslivecky obhospodařované zvěře totiž obsahuje plejádu zvířat včetně těch chráněných, které kdysi lovci lovili, ale dnes už jejich lov patří minulosti. Příkladem můžeme uvést poštolku, tetřeva, tetřívka, racka chechtavého, raroha velkého či sokola. Jejich zařazení do seznamu zvěře ukládá povinnost o ně myslivecky pečovat — například přikrmováním v období nouze, což je nesmysl a nikdo to samozřejmě nedělá.

Novela proto vyřazuje ze seznamu zvěře v zákonu o myslivosti alespoň druhy zvláště chráněné zákonem o ochraně přírody. Zařazení na seznam zvěře, byť chráněné, posilovalo míru ilegálního lovu některých druhů, jež myslivecká tradice považuje za „škodnou“, jako jsou rysové, vlci či draví ptáci. Tím není nijak dotčena možnost regulace těchto zvířat myslivci v případech, že taková potřeba nastane a schválí ji orgány ochrany přírody, například problémových jedinců. Vyřeší se tím i dvoukolejnost správy a spory o kompetence v rozhodování o regulaci některých z nich, která náleží logicky ochraně přírody, a nikoliv myslivosti. 

Návrh novely je ještě potřeba doplnit o vyřazení dvou druhů ptáků ze seznamu lovné zvěře, a to celoevropsky ohrožené kachny poláka velkého a poláka chocholačky. Ty jsou nyní dokonce zařazeny do kategorie zvěře, kterou je možno lovit.

… a její konec

Přípravná diskuse o změnách v mysliveckém zákoně byla dlouhá. Poprvé v historii se při ní spojili vlastníci zemědělské půdy a zemědělci (Asociace soukromého zemědělství ČR, Spolek vlastníků honebních pozemků), vlastníci lesů (Sdružení vlastníků obecních, soukromých a církevních lesů v ČR), lesníci (ProSilva Bohemica) a ochránci přírody (Hnutí DUHA — FoE CR, Česká společnost ornitologická, Český svaz ochránců přírody) a ve vzájemném respektu sjednotili své návrhy. 

Již výše uvedený popis naznačuje, že zdaleka ne všechny byly do výsledné novely zapracované. Naštěstí neuspěl ani návrh na znepřístupnění obor veřejnosti, který prosazovali Lesy ČR a někteří vlastníci. Českomoravské myslivecké jednotě se zase velmi nelíbilo zejména posílení práv malých vlastníků a vyřazení chráněných druhů ze seznamu zvěře. Celý proces přípravy zdržovali myslivečtí úředníci ministerstva zemědělství, kteří řadě potřebných změn bránili, a zpočátku také nerozhodnost předchozího ministra Nekuly. O výsledné podobě novely nakonec rozhodl, navzdory svým úředníkům, sám ministr Výborný na základě dohody s ostatními stranami vládní koalice. 

Zatímco koalice vlastníků, zemědělců, lesníků a ochránců přírody (v kuloárech přezdívaná „Velká sedmička“) výsledný kompromis přijala a doporučila poslancům schválení novely, Českomoravská myslivecká jednota jej odmítla a její členové vyrazili za poslanci ve svých regionech. Začali je po sousedsku přesvědčovat o sloganech vytvořených na jejich ústředí, jež měly k pravdě většinou hodně daleko: že novela zlikviduje myslivost, myslivci pověsí pušky na hřebík a nebude mít kdo lovit, že hrozí vybití zvěře, že zvěř je přemnožená jen lokálně, že škody nejdou do miliard, ale jen desítek milionů ročně, že vlastníci mají všechna práva, jak početnost zvěře regulovat. V reakci na to vznikl web Myslivost udržitelně, který dezinformace systematicky vyvracel pomocí tvrdých dat, faktů i příkladů ze zahraničí. Ale kolik poslanců si je přečetlo, ač jim byly doručeny? Vedení ČMMJ zatím pořádalo pro poslance ve sněmovně večírky a rauty. Na svou podporu získalo vlivné podnikatele v myslivosti, velké agro společnosti a několik velkých vlastníků lesů, kterým současná podoba zákona na rozdíl od těch malých a středních vyhovuje. 

A tak ministr Výborný narazil. Záhy po předložení novely do poslanecké sněmovny zjistil, že pro její podporu nemá většinu ani ve vládní koalici. Minimum odpadlíků bylo v KDU-ČSL a ODS, větší problém ale nastal ve STAN, kde jich bylo více a někteří poslanci STAN začali proti novele dokonce aktivně vystupovat. Naopak názorově konzistentní zůstali Piráti, a i přes odchod z vlády tuto vládní novelu podporovali. Rovněž vědci apelovali na urychlené schválení novely — stanovisko iniciativy Vědci pro les podpořilo více než 380 našich předních vědců a dalších odborníků.

Novela trčela půl roku v poslanecké sněmovně, aniž by vůbec proběhlo její první čtení (kde se jen schvaluje, že se zákon pustí do další diskuse poslanců o možných pozměňovacích návrzích), protože se ministr a vládní koalice báli nechat o ní hlasovat. Když se k tomu letos v lednu konečně odhodlali, bylo už pozdě. Opozice ANO a SPD již jela naplno obstrukce jednání sněmovny, zákon o myslivosti si navíc vybrala jako jeden z terčů obstrukcí. Andrej Babiš se dokonce pochlubil, že podepsal petici proti novele Českomoravské myslivecké jednotě. ANO a SPD tedy zablokovaly i projednání novely zákona o myslivosti. Dobře vědí, že bez jejího schválení se nepodaří obnovit pestré lesy a zabránit dalším miliardovým škodám. Ale být proti vládě vždy a ve všem je pro ně důležitější než zdraví našich lesů a krajiny. Politikaření je jim zjevně přednější.

V době, kdy píši tento článek, je jen malá naděje, že se novelu zákona o myslivosti podaří v tomto volebním období stihnout schválit. Pro naši krajinu je to přitom nejdůležitější legislativní změna, která se v tomto volebním období projednávala.

Jaromír Bláha, Hnutí DUHA