Vše se učil za pochodu, sbíral inspiraci u zkušených zemědělců a od začátku věděl, že chce hospodařit co nejšetrněji a s ohledem na okolní přírodu. Tento přístup přinesl farmě nejen pravidelné návštěvníky, ale také řadu ocenění. Aktuálně Belina získala cenu za šetrné hospodaření a pozitivní vliv na životní prostředí od Asociace soukromého zemědělství České republiky. „Náš cíl byla rodinná farma, šetrná k přírodě, která nemusí lámat rekordy produkce,“ svěřil se zakladatel Jaroslav Prchal pro iDNES.cz.
Potěšilo vás nedávné ocenění od zemědělské asociace?
Ocenění jsme obdrželi v rámci programu Pestrá krajina, který organizuje Asociace soukromého zemědělství České republiky. Jeho získání nás velmi těší, téma životního prostředí pro nás ale není novinkou. Od počátku fungování farmy jsme chtěli do zdejšího krásného kusu přírody vstupovat co nejméně a zároveň napravit některé nešetrné zásahy z minulosti. I z tohoto důvodu jsme vybudovali naučnou stezku a několik tůní.
Myslím, že bychom se všichni měli naučit k vodě chovat jiným způsobem, v rozvoji tůněk budeme pokračovat. Už v minulosti jsme uskutečnili řadu dalších projektů, které přispěly k ochraně přírody i krajinotvorbě. V loňském roce jsme vyhráli také soutěž Dobrota Karlovarského kraje a Regionální potravinu. Tato ocenění jsou skvělá motivace, i když ještě důležitější jsou spokojení návštěvníci.
Můžete zavzpomínat na začátky v Nežichově?
V devadesátých letech jsem provozoval s partnery tiskárnu a grafické studio. Postupně jsme vybudovali čtyři pobočky po republice. Tehdy jsme s manželkou bydleli v Karlových Varech. V roce 1995 jsme poprvé navštívili Nežichov, kamarád si zde pořídil chalupu. Zdejší příroda nám učarovala a začali jsme se zajímat, zda zde není k mání nějaký rekreační objekt.
Nakonec se podařilo vhodnou chalupu najít a pořídit. Postupně jsme zde trávili stále více času a utíkali z města. Když jsme později zvažovali výstavbu rodinného domu, napadlo nás, že bude jednodušší přestavět chalupu. Prodali jsme tedy byt v Karlových Varech, začali stavení zvelebovat a v roce 2001 se přestěhovali natrvalo.
Tehdy jste založili biofarmu?
K chalupě patřilo poměrně dost pozemků a nás mrzelo, že na nich hospodaří někdo jiný. Začali jsme se tedy zajímat, jak bychom se mohli zemědělství věnovat sami. Sbírali jsme informace, jezdili na exkurze na farmy nejen v Čechách, ale i v zahraničí, pozorovali, co by bylo možné realizovat. Představa, že se podaří vybudovat farmu podobnou těm v Rakousku, Německu nebo Itálii, byla v době založení dost vzdálená (úsměv).
Také jsem si udělal takzvané zemědělské minimum. Postupně jsem opouštěl svět podnikání a vrhl se na rozvoj farmy. Začínali jsme se stádem ovcí, později přibyl skot a další zvířata. Naše farma letos slaví dvacet dva let od založení. Přišel jsem z jiného oboru, často jsem se učil systémem pokus omyl, ale moc mě to bavilo. Farma se stala pro celou rodinu postupně srdcovkou.
Na jak velké ploše hospodaříte?
Časem jsme přikoupili další pozemky, některé si pronajali. V současnosti hospodaříme na čtyřiceti hektarech vlastní půdy a dvaceti pronajatých. V začátcích dalo dost práce dát všechny pozemky do pořádku. Museli jsme je vyčistit od náletových dřevin, ale podařilo se to. Tehdy jsem si občas říkal, do čeho jsem se to zase pustil (úsměv). Naštěstí rodina mě vždy podporovala, s manželkou Kamilou jsme se nevzdali.
Vaše farma je otevřená veřejnosti. Od začátku jste počítali s tím, že se zde budou konat nejrůznější akce a nebude problém se přijet podívat, jak hospodaříte?
Určitě ano. Nikdy jsme nechtěli být izolováni od lidí. Vybudovali jsme vlastní minimlékárnu, začali jsme vyrábět sýry, tvarohy, pomazánky a další mléčné výrobky. Nabízíme je hostům v penzionu, chatce a domečku, návštěvníkům krámku i turistům a cyklistům, kteří navštíví náš Biosek. Kolem farmy se vytvořila komunita přátel a návštěvníků, kteří se také často ptali na možnost přespání. Z toho důvodu jsme časem zprovoznili dva apartmány v podkroví bývalého hospodářského stavení. Dlouhou tradici zde mají i nejrůznější koncerty, recitály a mnohé další kulturní události.
Co vám jako farmáři nejvíce komplikuje život?
Vždy říkám, že největším nepřítelem zemědělce je jaro, léto, podzim a zima (smích). Výkyvy počasí dokážou přidělat vrásky. Problémem jsou i stoupající náklady na energie. Pokud bychom ceny energií promítli do ceny výrobků, znamenalo by to, že na ně nikdo nebude mít. Instalovali jsme tedy solární panely a jedeme dál.
Čekal jsem, že odpovíte, že největší starostí je byrokracie…
To je další věc, která nás hodně zaměstnává. Musíme být s nadsázkou schopni ukázat, kam se poděl každý balík sena, stále vyplňujeme různé statistiky a tabulky. Před pár lety převzal vedení farmy náš syn Jaroslav. Když se podrobně seznámil se všemi nutnými náležitostmi, docela se vyděsil. Někdy si člověk připadá více jako úředník než zemědělec. Naštěstí jsme na farmě velmi dobrý tým a vše zatím zvládáme.
Autor: Jan Havelka
Zdroj: iDnes.cz