Zdá se přitom, že frekvence nemocí hospodářských zvířat v budoucnosti poroste vzhledem ke kumulaci důvodů, které k takto předpokládanému vývoji vedou. Asi nejdůležitějším faktorem jsou probíhající klimatické změny, které vytvářejí příznivější podmínky pro existenci a expanzi virů napadajících hospodářská zvířata, jako je skot, ovce, kozy, prasata nebo drůbež. Měnící se počasí kromě toho podporuje šíření virů a obecně škůdců do nových regionů, kde se v minulosti buď nevyskytovali, nebo byl jejich dosah marginální.
To vše umocňuje globální prostupnost planety, a to jak v oblasti turistického ruchu, tak mezinárodní výměny zboží, čímž se (nejen) viry snáze dostávají do nového prostředí. Svůj vliv pak má i šlechtění – i když to není zas tak všeobecně známo, je evoluční a přírodní realitou, že nově vyšlechtěné (někdy až přešlechtěné) organismy jsou méně odolné vůči rizikům z prostředí, na která si nestačily vytvořit dostatečnou imunitu. A kromě toho se na rostoucím riziku nemocí hospodářských zvířat podílí i snahy o co nejlepší životní podmínky zvířat, což v praxi znamená obvykle chov ve volné přírodě, ve které se ale pohybuje celá řada přenašečů nemocí. Trvalý nebo intenzivnější kontakt s volně žijícími organismy pak vytváří větší předpoklady k tomu, aby nemoc z přenašeče přeskočila na vnímavý druh hospodářského zvířete. V ČR je navíc riziko o to větší, že se v naší přírodě pohybuje množství přemnožené lesní zvěře, neboť i ta může být přenašečem některých chorob.
Cestou prevence (zatím) není ani očkování (vakcinace) hospodářských zvířat, i když takové řešení požaduje část veřejnosti, které vadí utrácení zvířat. Bohužel je ale třeba připomenout, že vakcinace především potlačí viditelné projevy choroby, což komplikuje možnost poznat, zda je zvíře nemocné, či nikoli. Virus pak může za určitých okolností v těle zvířete přežívat dál a kromě toho, že se tak snižuje jinak požadovaná kvalita života nakaženého kusu, může být také dále přenašečem nemoci a výrazně klesá jeho užitkovost. Plošná preventivní vakcinace je kromě toho velmi nákladná a také platí, že vakcinace v praxi znamená nemožnost vyvážet příslušné druhy zvířat a produktů z nich do zahraničí. Přesto se zdá, že zejména moderní vakcíny vyvinuté na bázi vakcín proti koronaviru by mohly v budoucnosti představovat nějakou možnost prevence, k tomu by ale byla potřebná změna legislativy EU a obecných podmínek zahraničního obchodu.
Postupná expanze nemocí hospodářských zvířat každopádně není dobrou zprávou pro spotřebitele. Pokud by totiž došlo k dalšímu šíření nemocí, vzrostl by počet utracených zvířat, tím by klesla nabídka surovin a zvýšila by se jejich cena. Pokud by se jako možnost prevence zvolila nějaká podoba vakcinace, vzrostly by náklady na chov zvířat se stejným důsledkem. Obecně nejvhodnější prevencí je tak zřejmě co nejvyšší izolace chovů spolu se snížením koncentrace chovaných zvířat. Což v praxi znamená preferovat lokální suroviny a potraviny, ale také drobné a střední zemědělce chovající menší počty hospodářských zvířat.
Autor: Petr Havel
Zdroj: Reflex.cz
