Od konce roku 2024 jste náměstkem ministra životního prostředí. Jaké jsou na ministerstvu vaše hlavní cíle? 

Mým hlavním a největším cílem je protipovodňová ochrana. To vychází i z mé zkušenosti z krizového štábu Jihočeského kraje ze září loňského roku. V té době jsem vnímal, že se lidé hodně ptali, co politici dělají proto, aby se problémy s velkou vodou neopakovaly. S klimatickou změnou budou extrémní srážky a povodně s největší pravděpodobností častější. Na problémy s povodněmi se musíme do maximální možné míry připravit. Téma povodní je na pomezí ministerstva životního prostředí a ministerstva zemědělství, proto je potřebná vzájemná kvalitní spolupráce. V minulosti vznikly různé strategie, koncepce, generely atd. Všichni tuší, co by se asi mohlo dělat. Ale tím, jak je toto téma v gesci různých institucí a spolků, tak zde chybí jednotná linka. Není jasné, co, kdy a za jaké peníze budou vláda, kraje a obce realizovat.

Dalšími úkoly mě pověřil pan ministr. Jsou to krajinné prvky, hospodaření s vodou v krajině. Zároveň však vnímám, že role náměstka je v tom, aby byl pro lidi. Obrací se na mě především ti, kdo sami řeší nějaký akutní problém, nebo chtějí pomoci s konkrétním projektem.

Jak přistupujete v protipovodňové ochraně k roli zemědělců? 

Zemědělci jsou u protipovodňové ochrany klíčoví partneři, protože jsou v terénu a mohou svým hospodařením velmi často důsledky povodní výrazně zmírnit. Problém je nicméně ten, že k ochraně před povodněmi přistupují různé resorty odlišně. Například nyní přijeli na Jesenicko zástupci AOPK ČR, zástupci Povodí a každý má odlišnou představu o tom, co se s tokem po povodni má stát. Někdo říká, ať se ten tok vrátí do původního koryta, někdo chce koryto vybetonovat a narovnat.

Zhruba za tři čtvrtě roku budou sněmovní volby a poté není jisté, zda bude současná vládní koalice pokračovat. Jak do svých plánů zapracováváte to, že jste náměstek pravděpodobně na krátkou dobu?

Je to pro mě motivační. Není čas ztrácet čas. Je potřeba se naplno věnovat těm záležitostem, které ještě můžu dotáhnout do voleb. Typicky je to právě povodňová ochrana. Musím pochválit řadu svých spolupracovníků, protože na MŽP pracuje hodně lidí, kteří svou práci berou jako poslání a ne jenom jako způsob výdělku.

Na pozici náměstka ministra životního prostředí jste nastoupil po Jiřím Lehejčkovi z České pirátské strany, který s ASZ ČR také spolupracoval. V čem chcete na svého předchůdce navázat? 

Jeho práce si hodně vážím. Ani on, ani já jsme nemohli tento odchod ovlivnit. Každopádně jsem rád, že poté, co jsem na MŽP nastoupil, jsme se několikrát setkali a předali si agendu. Stejně tak jsem se sešel se svým nástupcem na Jihočeském kraji Davidem Štojdlem, když jsem mu na podzim 2024 předával svoji agendu. S Jiřím Lehejčkem jsem probral především novelu zákona 114/1992 Sb. o ochraně přírody a krajiny a také témata na pomezí mezi ministerstvem životního prostředí a zemědělství. Rozumíme si i hodnotově, například ve vztahu k Ukrajině. On rozjížděl pomoc našeho resortu napadené zemi, v tom na něj chci navázat. I spolupráce s ASZ ČR je nejen pro něj, ale i pro mě klíčová.

V čem konkrétně dnes ministerstvo životního prostředí pomáhá na Ukrajině? 

Vedle lidských tragédií na Ukrajině vznikají obrovské ekologické zátěže, které se budou řešit desítky až stovky let. Když jsem byl náměstkem v jižních Čechách, tak jsem uzavřel partnerství Jihočeského kraje a Mykolajevské oblasti. Toto partnerství má nyní podobu humanitární. Například jim Jihočeský kraj posílá starší, ale stále funkční techniku používanou při údržbě silnic. Až válka skončí, tak věřím, že i díky tomuto partnerství ho bude možné přeměnit na strategické a přispět k tomu, aby české firmy mohly pomoci s obnovou země.

A nyní na ministerstvu životního prostředí můžeme být nápomocní například s monitoringem ekologických zátěží a hledání způsobů, jak s těmito problémy naložit.

Zemědělci jsou často nespokojeni, že jim orgány ochrany přírody a krajiny neadekvátně zasahují do jejich činnosti. Zároveň se mnohdy domnívají, že to, co je jim nařizováno, není pro přírodu v důsledku přínosné. Setkáváte se někdy s tím, že by za vámi chodili lidé kritizující práci MŽP a můžete s tím něco dělat? 

To je pravda, lidé za mnou s těmito podněty chodí a ještě častěji se já snažím chodit za nimi. Cílené cesty do terénu za lidmi se mi osvědčily již za doby mého působení jako náměstka v jižních Čechách. S ASZ ČR jsem navštívil mnoho farem a zároveň jsem byl i u řady družstev a větších podniků. Snažil jsem se tak udržet vazbu s praxí.

V cestách za lidmi chci pokračovat nadále i na ministerstvu životního prostředí. Mám v plánu brát na farmy a do zemědělských podniků úředníky od nás z ministerstva, také z ministerstva zemědělství nebo Státního fondu pro životní prostředí. Zemědělců se chci přímo ptát například na to, jakou mají zkušenost s metodikou krajinných prvků, nastavením konkrétních dotací, co můžeme dělat s kontrolami atd.

Někdy mi připadá, že nám, sedícím na ministerstvech v Praze, chybí základní pokora. Proto je vždy dobré jet přímo za lidmi a ptát se jich, co potřebují. Ono to jde. Když dostanu nějakou zpětnou vazbu přímo od lidí, tak se ptám na poradě ředitelů odborů, jestli se s tím dá něco dělat. Často daný problém není jenom o financích, ale také o nastavení a podmínkách jednotlivých dotačních titulů. Ideální je problém probrat přímo na poli a ne si složitě posílat dopisy a dávat si třicet dní na odpověď.

Může se tedy člen ASZ ČR obrátit na vás, pokud má pocit, že k němu zástupci ministerstva životního prostředí či jím zřizované instituce nechovají správně?

Ano, můj e-mail je frantisek.talir@gmail.com a budu rád, když se na mě budou členové ASZ ČR obracet.

Já sám jsem z vesnice Zubčice u Českého Krumlova, prarodiče pocházeli ze statků a moje rodina si prošla násilnou kolektivizací. Mám tedy velkou úctu k lidem, kteří hospodaří a starají se o půdu. My jako ministerstvo bychom měli být lidem k dispozici jako servisní organizace tak, jak to funguje v Rakousku či Německu. V tomto ohledu čerpám z úzké spolupráce s kolegy z Bavorska a Horního a Dolního Rakouska.

Jedna z myšlenek, kterou se snažím rozvíjet, je postupné nahrazení fyzických kontrol snímky ze satelitů. Čas zemědělců je cenný a nedává smysl neustále za nimi jezdit a zjišťovat to, co si můžeme zjistit bez osobní návštěvy.

Téma snižování byrokratické zátěže je důležitým tématem ASZ ČR. Chcete rušit nějaké legislativní předpisy v oblasti životního prostředí? 

Do naší legislativy musíme vtělovat předpisy a nařízení, která spoluvytváříme v EU. Ano, nové předpisy jsou často spojené s velkým papírováním. Bylo by hezké to všechno seškrtat, ale není to úplně reálné. Schůdnější cestou je to, aby lidé nemuseli tolik věcí dokládat. Rád bych, aby lidé nebyli nuceni chodit k deseti různým úředníkům pro deset různých razítek.

Jak jste už uvedl, vaším důležitým zaměřením jsou krajinné prvky. Tedy místa v krajině, o která se často starají zemědělci, i když jim to komplikuje jejich hospodaření. Jak konkrétně vypadá vaše agenda týkající se krajinných prvků a co děláte proto, aby zemědělci měli motivaci se o krajinné prvky starat?

Asi se shodneme na tom, že krajinné prvky potřebujeme. Mají podstatnou roli v podobě zadržování vody, podpory biodiverzity, zmírňování eroze atd. Problematiku krajinných prvků se snažíme komunikovat s ministerstvem zemědělství, aby to vše do sebe zapadalo. Nějaké nástroje máme my jako ministerstvo životního prostředí, například několik operačních programů, z nichž jsme schopni dát na krajinné prvky asi 600 milionů korun. Snažíme se být nápomocní finančně i metodicky, protože nám to dává smysl.

Pokud mi někdo zavolá či napíše e-mail s tím, že chce vybudovat remízek, stromořadí, mokřad atd., tak najdu někoho, kdo se mu bude přímo věnovat a pomůže mu.

Jak vypadá vaše spolupráce s ministerstvem zemědělství a kde dál se vaše agendy stýkají? 

Když zůstanu u krajinných prvků, tak dalším nástrojem spadajícím pod ministerstvo životního prostředí, resp. pod Státní pozemkový úřad, jsou pozemkové úpravy. U nich by se měl klást důraz i na životní prostředí. Dalším tématem spojeným s ministerstvem zemědělství je voda. Historicky je to nastavené tak, že agenda spojená s vodou je zhruba půl na půl s naším ministerstvem a ministerstvem zemědělství. Je třeba si přiznat, že ne vždy jsou zástupci daných ministerstev ochotní spolu jednat konstruktivně. Ale musím uznat, že v posledních letech se o to velice snaží. Odlišný pohled mají často například u zmíněné revitalizace vodních toků. Proto se snažím být nápomocný tomu, abychom našli společnou řeč. Nechci, aby starostové trpěli tím, že my budeme prosazovat přirozený rozliv a někdo jiný vybetonování koryta.

Zmínil jste komplexní pozemkové úpravy, které členové ASZ ČR často iniciují a cíleně se na nich podílí. V posledních letech nicméně došlo k výraznému snížení objemu prostředků na tuto činnost. Jak se díváte na to, že jeden ze směrů cíleného utváření krajiny ztratil významnou část finanční podpory? 

Mrzí mě to. Nicméně rozumím tomu, že se z celostátního hlediska snažíme být maximálně rozpočtově odpovědní a že škrtat se musí napříč resorty. Klíčové je, že tento nástroj zde existuje a že je možné s ním pracovat do budoucna. Když se setkávám se starosty, tak říkám, že štěstí přeje připraveným. Pokud někde nejsou momentálně prostředky, tak to nemusí znamenat, že tam nebudou ani do budoucna. Je třeba na projektech průběžně pracovat a zvláště u pozemkových úprav trvá, než se spolu všichni dohodnou. Potřeba mít připravené projekty se týká nejen pozemkových úprav, ale i čistíren odpadních vod. Pokud se něco odloží na dobu, až bude dost peněz, tak se nerealizuje nikdy nic.

Jak jste již několikrát zmínil, tak mezi lety 2020 a 2024 jste byl náměstek hejtmana Jihočeského kraje s gescí životní prostředí, zemědělství, cestovní ruch a regionální rozvoj. Co považujete za svůj největší úspěch v této roli? 

Pokud pominu aktivity, které nespadaly pod mou gesci, ale z pozice prvního náměstka hejtmana jsem se jich zúčastnil (covidová krize, uprchlická krize a na závěr povodně), tak mám velkou radost ze spolupráce se zemědělci. V posledních letech se nám také na kraji dařilo navyšovat prostředky pro aktivity, jako jsou čistírny odpadních vod, kanalizace a vodovody. Jsem velmi rád, že se nám v Jihočeském kraji povedlo prosadit sedmnáct nových zvláště chráněných území, a to ne na sílu, ale tak, že jsme se domluvili s vlastníky. Pokud oni souhlasili, tak jsme pozemky vykoupili a až poté jsme jako krajská rada tato území vyhlásili. Takto by to mělo být i na státní úrovni, když se řeší vyhlašování chráněných krajinných oblastí nebo národních parků. Ideální je rozjíždět přípravu až v situaci, kdy je na vymezení nové chráněné krajinné oblasti či národního parku co největší shoda.  

Těší mne také, že se nám povedlo obnovit cestovní ruch po covidu. A to nejen číselně z pohledu počtu návštěvníků a počtu přenocování, ale také z pohledu kvality. Nechtěli jsme se vracet k masovému turismu typu Český Krumlov těsně před covidem, ale chtěli jsme se zaměřit na kvalitu a návštěvníky, kteří v dané lokalitě zůstanou ideálně pár dní. Snažili jsme se o to, aby více turistů mělo jižní Čechy jako cílovou destinaci a chtělo u nás zůstat déle. Takový návštěvník je pro místní podnikatele zajímavější, protože utratí více peněz. To se v podobě agroturistiky potkává i s činností řady členů ASZ ČR.

Co se naopak podle vás za dobu vašeho působení v Radě Jihočeského kraje úplně nepovedlo? 

Některé věci šly pomaleji, než bych si představoval. I rozpočtově bych si představoval více peněz pro oblasti, které jsem měl na starosti. Jsem rád, že se nám povedlo obnovit vztahy s Národním parkem Šumava, ale i ty by mohly být hlubší. Byly projekty, které se nám podařilo rozjet, ale nebyl čas je dotáhnout. Týká se to například různých revitalizací.

Často podnikáte pěší poutě. Co vám přinášejí?

Je to pro mě životní kotva. Snažím se jít každoročně týden s přáteli do Santiaga de Compostely po Svatojakubské cestě. Začali jsme v roce 2021 v jižních Čechách a letos už přecházíme Alpy na rakousko-švýcarském pomezí. Zároveň se snažím chodit typicky krajinou Novohradska, údolím Lužnice nebo jinde v jižních Čechách. Je to pro mě obrovsky obohacující, protože během putování se dokážu podívat s větším odstupem na to, co právě řeším. A pěší poutě mi umožňují lépe promyslet to, kam moje životní kroky směřují. Za to jsem rád. Zároveň mě obohacují i v praxi. Například v posledních letech jsme šli s přáteli Rakouskem a Bavorskem. Tam jsme viděli, na jak úzkých lánech jsou místní zemědělci schopní pracovat a malé lány obdělávat. Předtím mi mnoho zástupců velkých podniků v Česku řeklo, že mají problémy se zmenšováním velkých lánů, protože se podle těchto, nebojím se říct agrobaronů, na menších půdních blocích se svojí technikou nevytočí. A při pouti Bavorskem a Rakouskem jsem viděl ta malá políčka a říkal si, že tady něco nehraje. Mám i zkušenost se členy ASZ ČR, že když se chce a dává to pro krajinu smysl, tak to jde.

Máte vystudovanou historii na Jihočeské univerzitě. Vnímáte to jako výhodu, nebo spíš nevýhodu při práci, která se týká přírodovědných témat? 

Za mě je to spíš výhoda v tom, že vím, že se potřebuji radit. Jsem primárně politik, který má na starosti svoji gesci. A musím říct, že za čtyři roky na kraji mi oblast životního prostředí přirostla silně k srdci. Oblast životního prostředí, venkova, zemědělství a cestovního ruchu jsem si bral proto, že sám jsem z vesnice a přišlo mi dobré být nápomocný v hospodaření. Zároveň mě mrzelo, že se kraj soudil s NP Šumava. Přišlo mi samozřejmé, aby kraj s národním parkem spolupracoval a ne proti němu vedl mediální kampaně.

Jako člen KDU-ČSL jsem konzervativní a jednu z konzervativních hodnot vnímám v tom, že bychom se vůči přírodě měli chovat zodpovědně a měli bychom se ji snažit předávat dalším generacím v lepším stavu. A cením si toho, že ve své činnosti z Jihočeského kraje mohu pokračovat tady na ministerstvu. Vlastně se již více let pohybuji v této oblasti než v mém původním oboru historie dvacátého století. Ale zároveň vnímám to, že nejsem přírodovědec, nemám vystudovanou zemědělskou univerzitu. A jako politik se tedy musím o odborných věcech radit, obklopit se lidmi, kterým věřím (včetně členů ASZ ČR), abych na zrovna projednávanou agendu měl zpětnou vazbu a následně mi to pomáhalo se rozhodovat. Zároveň nemohu kývnout na něco, s čím sám nesouhlasím. Příklad rozhodnutí, které bylo podložené odbornými konzultacemi, byl vznik legislativního ukotvení rodinných farem. Jsem rád, že se rodinná zemědělská hospodářství dostávají do české legislativy, i když je to pouze podvozek, na který je teď třeba dodat všechny další praktické aspekty. S myšlenkou zákonného ukotvení rodinných farem mě pan předseda Šebek seznamoval při návštěvě jedné z členských farem Asociace již před nějakou dobou a už tehdy mi to dávalo velký smysl.

Rozhovor vedl: Tomáš Zavadil

Rozhovor vyšel v časopise Selská revue (č. 2/2025), který je 7x ročně distribuován prostřednictvím České pošty členům ASZ ČR.