„Hlavním důvodem je, že populace hmyzu a populace lidí mezi sebou soutěží o potraviny. Člověk se rozmnožuje dosti velkou rychlostí a potřebuje něco jíst. V zemědělství používáme insekticidy a pesticidy, kterými likvidujeme naši konkurenci. To se samozřejmě musí nějak projevit, takže je otázka, zda za několik let ještě budeme mít co zkoumat,“ varuje vedoucí laboratoře molekulární genetiky Biologického centra Akademie věd v Českých Budějovicích Michal Žurovec.
Právě zkoumání hmyzu z hlediska molekulární biologie a genetiky je jeho stěžejním vědeckým oborem. Je také hlavním autorem fotografické výstavy Hmyzí tváře, kterou si lidé mohou prohlédnout až do konce srpna v Jihočeském muzeu. Na Přírodovědecké fakultě Jihočeské univerzity pak přednáší například o biologii buňky.
Hmyz podle něj nám lidem sní čtvrtinu až polovinu úrody. My ho ale naopak likvidujeme, jak potřebujeme. Některé druhy se umí přizpůsobit, jiné zase takové štěstí nemají a čelí úplnému vyhubení.
„Přizpůsobit se umí většina hmyzu, který likvidujeme, protože na to máme omezené chemické prostředky. Populace jsou někdy veliké, proto nám přestává fungovat jeden insekticid za druhým a je to stále horší. Musíme používat větší dávky, ale to vše se pak hromadí v půdě, ve vodě i v nás, takže to není úplně ideální situace,“ odkrývá biolog.
Celý rozhovor s biologem Michalem Žurovcem si poslechněte zde.
