Ministerstvo zemědělství podporuje prostřednictvím Státního zemědělského intervenčního fondu (SZIF) aktivní zemědělce přímými platbami, které jim pomáhají pokrýt náklady spojené například s udržitelným hospodařením nebo s přírodními omezeními. Žadatelé musí podle českých pravidel prokázat oprávněnost svého nároku na tyto přímé platby. Asociace soukromého zemědělství ČR upozorňuje na případ, kdy nebyly přímé platby kvůli nepružnosti českého dotačního systému přiznány typické rodinné farmě, která prakticky splňuje všechny podmínky pro jejich získání a naplňuje jejich smysl. Případ ukazuje, že méně zkušení žadatelé z řad hospodařících sedláků se potýkají s nástrahami dotačního systému, zatímco dlouhodobá snaha ASZ ČR především o sledování majetkové propojenosti firem jednoho vlastníka a o zastropování základní podpory příjmu pro udržitelnost přímých plateb na celou tuto korporaci podle jejího skutečného majitele, které by omezilo nadbytečné vyplácení dotací obřím propojeným podnikům, se zatím míjí účinkem.
Žadatelé o přímé platby musí, mimo jiné, dokládat, že jsou zemědělskými podnikateli s minimálními příjmy nebo výnosy ze zemědělské činnosti ve výši nejméně 30 % na jejích celkových příjmech nebo výnosech za poslední účetně uzavřené období. Každý zemědělský podnikatel má příjmy strukturované trochu jinak. Farmářka Petra Medunová z Kostomlat pod Milešovkou z ASZ Litoměřice prodává své produkty přímo jednotlivým zákazníkům a vystaví za rok velké množství účtenek na menší částky. Farma se zabývá chovem masného skotu v počtu přibližně 40 kusů a prodává rozbourané maso z vlastní bourárny. Jde tedy o zcela ukázkový případ zemědělské rodiny, která se živí zemědělstvím. Místo velkého množství jednotlivých účetních dokladů doložila své příjmy soupiskou těchto dokladů a přiznáními k dani z přidané hodnoty v rámci svého podnikání, kterým je podle vydaného oprávnění pouze zemědělská výroba.
Snaha o zjednodušené prokázání příjmů pomocí daňových přiznání se ukázala jako chyba, protože farmářka měla doložit skutečně konkrétní účetní doklady. Petra Medunová se o chybě ale ke své škodě dozvěděla až z rozhodnutí o zamítnutí žádosti o přímou platbu na konci minulého roku, tedy až po mnoha měsících, protože SZIF nevyzývá žadatele k odstranění formálních chyby v žádostech o přímé platby. Farmářka tedy nevěděla, že SZIF považuje jí přiložené doklady za nedostatečné a neměla ani důvod k doplnění dokladů, což jinak mohla snadno učinit, v případě, že by jí SZIF vyzval nebo na nedostatek upozornil. Portál farmáře, přes který žádost podávala, používala po celý rok k jiným účelům a zároveň hospodařila na svých 140 hektarech zemědělských pozemků s předpokladem získání financí z přímých plateb na konci roku. Věcně totiž podmínku, že je zemědělským podnikatelem s minimálně 30% podílem příjmů, resp. výnosů ze zemědělské činnosti za poslední rok, naprosto suverénně splňuje.
Petra Medunová se proti rozhodnutí SZIF o úplném zamítnutí přímé platby odvolala. Ministerstvo zemědělství odvolání letos v květnu zamítlo a v odůvodnění svého rozhodnutí doporučuje možnost žadatelů využít např. soukromých poradenských služeb v oblasti zemědělství formou konzultací či přípravy žádosti. Nastavený systém tedy zvýhodňuje zemědělské podnikatele, kteří se v dotačním prostředí již orientují nebo využívají služby konzultačních společností.
Přímé platby představují pro všechny zemědělce důležitý částečný finanční zdroj, se kterým počítají ve svém finančním plánu na daný rok. Pokud tedy má zemědělský podnikatel na přímou platbu nárok, měl by během sezóny žít v základní jistotě, že na konci roku platbu obdrží. Informovat žadatele o formálních nedostatcích příloh žádosti a dát jim možnost jejich napravení musí patřit mezi standardní postupy poskytovatele dotací, aby vytvořil základní důvěru mezi žadatelem a poskytovatelem dotace. Pokud by SZIF zkontroloval včas žadatele a byl opravdovou servisní organizací státu plnící službu pro daňové poplatníky, a tedy vyzval podnikatele k opravě formálních chyb v žádostech, nedocházelo by k podobným situacím, jako v případě farmářky Petry Medunové.
„Podle všech evropských teoretických deklarací mají být menší, lokálně ukotvení soukromí zemědělci, kteří žijí výhradně z prodeje svých produktů a tvoří jak ekonomický základ ve své vesnici, tak i svojí činností zároveň pečují o krajinu, hlavními příjemci podpor, které směřují do zemědělství. Namísto toho mají tyto farmy v současném českém systému zemědělských dotací nejsložitější pozici. Musí se kromě vlastního hospodaření většinou sami věnovat náročným administrativním činnostem spojeným s plněním podmínek pro získání podpory. Realitou je pak složitý a zbytečně zatěžující systém spousty podmínek, aby podle eráru nedošlo ke zneužití prostředků a k jeho správnému nasměrování. Tím skutečným výsledkem soudobého legislativního nastavení a úředního přístupu je ale zvrácený systém, ve kterém stát zastaví podporu skutečnému sedlákovi pro formální důvody, aniž by ho zajímal skutečný stav. Z úzkostlivého dodržování formalit se pak takový adresát podpor dočká v reálu bezpráví, které úředníci ani nevidí a nedokáží situaci vyřešit jinak než zamítnutím nároku. Naše selská organizace je připravená se tomuto exemplárnímu příkladu vlády úředníků nad zdravým rozumem věnovat dál. O případu jsme již před dvěma měsíci informovali ministra zemědělství na celostátním zasedání ASZ ČR,“ říká předseda Asociace soukromého zemědělství ČR Jaroslav Šebek.
Mgr. Vladimír Mikeš, mediální oddělení Asociace soukromého zemědělství ČR