Začínáme si povídat nejdříve o starostování, neboť i to, jak se Miloslav Zapletal zmínil, vyplynulo tak nějak přirozeně…

Bylo to vážně tak jednoduché?

Vlastně bylo. Od počátku devadesátých let jsem byl v zastupitelstvu obce, a když se dlouholetý úspěšný starosta rozhodl již dále nekandidovat, a už si zaslouženě odpočinout, vedla se diskuse, kdo to vezme po něm. Když to hodně zkrátím, tak mi kolegové řekli: Ty to máš na úřad nejblíž, tak co abys byl starostou ty? No a už jím jsem přes deset let.

Složení zastupitelstva jsme měli dobré a přetrvává to do dnešních dnů. Jsou to lidé, kteří jsou ve svých profesích dobří, ale náhle opustit úspěšnou kariéru a profesi a skočit do starostování, to je pro mnohé příliš velká nejistota, vždyť po čtyřech letech už zase být starostou nemusejí. No, nakonec padla volba na mě. Jsem neuvolněným starostou, protože zdrojem obživy je mi především statek. Mám dva místostarosty, kteří mi velmi pomáhají, a všechno snad zvládáme. Mou snahou je pečovat o svěřené věci tak, abych je těm, co přijdou po mně, předal v lepším stavu, a to se týká jak obce, tak samozřejmě statku.

Musím dodat, že časové penzum, které věnuji obci, je velké. Manželka dodává, že kdybych věnoval více času statku, jeho rozkvět by byl zřejmější. Manželka má samozřejmě vždycky pravdu, ale jsem i občanem obce a baví mě ji utvářet.

Více o obci

Naše obec má přes 1300 obyvatel. Máme výhodu, že jsme na hlavním železničním koridoru a je odsud dobré spojení, do Prahy za hodinu, do Kolína za pět minut. Máme v obci dobrou vybavenost, je zde obchod, restaurace, soukromá škola, aktivní sportovní i občanské spolky, rybáři, myslivci a dobrovolní hasiči. Daří se nám řešit dopravu, skrz obec totiž vede silnice první třídy. Vybudovali jsme chodníky po obou stranách silnice, včetně několika přechodů pro chodce.

Letos začneme stavět novou hasičskou zbrojnici pro naše dobrovolné hasiče. Když je ve vsi cokoli potřeba, oni jsou právě ti první, kteří pomohou, a nejen s technikou, a nejen při ohni, ale i když je třeba velká voda. U nás se to stane prakticky každých dvacet let, když přijde silný přívalový déšť. Naše zbrojnice je 150 let stará a nová technika se tam už nevejde, tak je čas postavit novou.

To jsou věci, které jsou takzvaně potřeba.

A pak s jistou nadsázkou můžu říct, že jsem si pro radost vybudoval Bedřichovu vyhlídku. Z kopce nad obcí řídil v roce 1757 Fridrich II. (česky Bedřich Veliký) bitvu u Kolína. Tehdy bylo okolí vidět rovnou z toho kopce, býval holý, ale dnes je zarostlý stromovím, tak bylo třeba postavit malou rozhlednu. Musím připomenout, že onu bitvu nakonec vyhrály „naše“, tedy rakouské jednotky pod vedením maršála Dauna. V naší rovinaté krajině je z rozhledny opravdu vidět daleko, za dobrých podmínek třeba i Krkonoše. Kolaudovali jsme ji před šesti lety na Vánoce, a právě v tomto období každoročně rozhlednu slavnostně osvětlíme a stane se místem setkávání při vánoční atmosféře.

O Místní akční skupině

Jsem v Místní akční skupině (MAS) osobně zapojený od samého počátku, jsem v radě MAS. Naše Akční skupina je opravdu akční. Pod vedením ředitelky Markéty Pošíkové, která je největším tahounem, se podařilo dát dohromady dobrou partu lidí. A mně se moc líbí myšlenka, že o tom, které projekty se budou realizovat v daném území, mohou rozhodovat místní lidé, podnikatelé, obce, dobrovolníci. V našem regionu vznikly mnohé věci, které by se jen těžko podařilo realizovat, kdyby měly záviset na jednom úředníkovi v Praze nebo Bruselu. Nemluvě o tom, že s takovými regionálními projekty se mnohdy v žádném celonárodním dotačním titulu nepočítá. A MAS je tím, kdo s konkrétními lidmi vytváří strategii pro daný region a navíc nabízí žadatelům (institucím, soukromníkům, obcím) pomoc s přípravou jejich projektů, nebo aspoň pomáhá pochopit, jak na to. U nás v obci se zrealizovalo dost projektů, jak obecních, tak soukromých či církevních. Lidé o všem uvažují, debatují, a komunikace mezi jednotlivými aktéry je přínosná. Nečekáme na názory a nápady zvnějšku. My rozhodujeme.

Ještě o dotacích

Podle mě by dotace vůbec neměly být, protože křiví ekonomické prostředí. Jako pravicovému voliči se mi to příčí, ale to nezměním. Nestačilo by zrušit dotace jen tady na Kolínsku či v Čechách, ale muselo by se to tak změnit v celé Evropě, a to neprojde, jak víme. Musí se to brát pragmaticky, když už jsou, je třeba této možnosti co nejvíce využít. Například na projekty, které za své prakticky uskutečnit nelze.

Pokud jde o zemědělství, záleží na tom, o jakou oblast jde, zda o vyloženě produkční zemědělství nebo o to méně produkční. Nicméně přímé dotace do zemědělství v našich podmínkách činí 15 % obratu, ve znevýhodněných oblastech i více. Při ziskovosti 5 až 10 % (v závislosti na tom, kolik se urodí) bychom bez dotací prakticky mluvili o ztrátě. V podstatě jsou logičtější dotace na projekty než ty na provoz. Ty jsou pak předmětem mnohých debat, když se přidá kopečkářům, jsou roztrpčení pšeničkáři, a naopak. A když se přidá velkým, a malým ne, tak je to totéž. Je to nekonečný proces, který mě mrzí. Mezi zemědělskou komunitou se tak zbytečně vytvářejí třecí plochy, a to je špatně. Měli bychom se spíš bavit o úspěších v pěstitelství či chovatelství, a my se zatím přeme o dotace.  

Vracíme se k hospodaření a vzpomínce na první místo ve Farmě roku v roce 2014. Co se od té doby změnilo?

Stále hospodaříme na necelých 290 hektarech, opustili jsme chov dobytka, ale především se změnil můj pohled na tehdejší ocenění. Přestože bylo podnikání, tedy IČO, od samého počátku vedené na mě, tak de facto bylo to podnikání první léta na bedrech mých rodičů. Hlavní iniciátor byl tehdy můj otec, který před pár lety zemřel, a já to tehdejší ocenění beru hlavně jako ocenění mých rodičů, kteří byli iniciátory rozjezdu a zásadně mi pomohli.

No a teď sám uvidíte tu další změnu. Přichází moje nejstarší dcera Michaela s vnučkou Eliškou…

Zdravíme se…

Štěpán, její bratr, je ve školce. Takže vidíte, že to tu žije, a přestože jedna generace skončila, přichází další a pak nejmladší. A to je to, co mě nabíjí energií, že je vidět dobrý základ pro pokračování. Jsem obklopen ženami. Mám tři dcery, tato nejstarší má dvě děti, mladší dvě zatím studují na České zemědělské univerzitě a jsou již v Klubu mladých farmářů ASZ ČR. Ale nějaký další muž tu přece jen je, ten tříletý vnuk vypadá nadějně. Včera se například chlubil spolužákům ze školky, jak to umí s traktorem.

Velikost hospodářství je důležitá?

V rámci Asociace a i jinde se stále přetřásá, jak a jestli vůbec posuzovat, zda je někdo malý a velký, a jestli to je vůbec relevantní kritérium. Já soudím, že podstatný je model rodinné farmy, jestli má sto, nebo tisíc, anebo jen tři hektary, to není důležité. Podstatné je, že jsem něco po někom převzal, a že se snažím, aby mohly následné generace hospodařit. Ale když vidím, jak jsou některé velké podniky skupovány, a třeba i ze zahraničí, uvědomuji si, že zde je motivace zcela jiná. Takto nabytý majetek je braný jako investice a očekává se, že se vložené peníze budou investorovi vracet, jaképak zvelebování. Já většinu vydělaných peněz zase vkládám zpět do hospodářství. Proto říkám, že obci, místu i krajině více prospívá rodinný způsob hospodaření.

O to víc mě mrzí, když se vrátím k oněm nežádoucím dotacím, že sice existuje dotační titul na podporu mladých a začínajících zemědělců, ale dává se do něj tak málo peněz, že uspěje každý druhý. A přitom zrovna taková podpora má smysl! Může přitáhnout nové hospodáře, motivovat je, být zásadní pobídkou, startovací injekcí. Mladý hospodář musí do pěti let něco dokázat. A když se to povede, tak už k místu přilne! Tento titul bych podpořil nejvíc. Škoda, že ministerstvo vidí prioritu jinde. Mně přijde, že mnohem větší smysl má podpořit 100 začínajících zemědělců, než dát 100 milionů jednomu podniku na uskutečnění jednoho projektu. Když navíc tato „fabrika“ způsobí neúměrné zatížení v místě.

Problémy dneška: čím dál dražší vstupy a problémy s prodejem

Máme zde v místě Odbytové družstvo. Je to jedna z aktivit, která je pro zemědělce velmi dobrá. Vyjednávací síla při nákupu vstupů či prodeji komodit hraje velkou roli. Ceny jsou velmi nejisté, doba je turbulentní. Svět je ovlivňován věcmi, které dokážou způsobit razantní pohyb cen, a to ať šlo o covid, či válku vedenou proti Ukrajině, apod. Odbytové hospodářské družstvo nám umožňuje vyjednat lepší podmínky i v situaci, kdy ceny kolísají. Je potřeba se sdružit a bránit.

Odbytové družstvo navíc poskytuje velmi cenný informační servis. Není v silách jednoho člověka sledovat všechny změny a trendy. My máme jistou nevýhodu, že jak jsme byli dlouho zaměřeni na živočišnou výrobu, tak všechny investiční peníze, minimálně v prvních 15 letech, směřovaly tam. Tak například nemáme skladovací kapacity a spoustu obilí musím prodat hned po žních, prakticky z pole. Je to jistá nevýhoda, ale na druhou stranu mi dnes přijde, že jsou větší výhodou informace, kdy je výhodné uzavřít smlouvu. Úrodu můžete prodat kdykoli během roku. Uzavřít termínovaný obchod a prodat, resp. dohodnout si cenu dopředu, to je mnohdy velké plus. Mně se už několikrát osvědčilo uzavřít termínovanou smlouvu, a vydělal jsem víc, než kdybych skladoval. Odbytové družstvo jsme si založili sami, my zemědělci, na začátku nás bylo dvacet či pětadvacet, dnes už je nás mnohem víc. A jsme podílníci. Ne všichni jsme členy ASZ.

Neuvažujete o návratu k chovu dobytka?

To je otázka. Já totiž úpadek chovu dobytka tady u nás přičítám z části právě dotační politice, kdy celkem logicky byli podporováni chovatelé v horských a znevýhodněných oblastech, kde se pase. Důsledkem ale je, že tady, v našich produkčních oblastech, se prakticky žádný skot nechová. Pokud má někdo pár kusů, jde spíš o hobby. Nicméně by bylo dobré, aby i v nížině nějaký skot byl, a nepodporovala se jen produkce „komodit“.

Podmínka pokroku a úspěchu

Uvědomuji si, že mladí mají velké možnosti, dostanou se do světa, umí jazyky, nejmladší dcera se nyní chystá na Erasmus. Vidět, jak se hospodaří ve světě a získávat kontakty nejen u nás, ale i v jiných zemích je důležité.

Každá generace přemýšlí trochu jinak, ale i tak má možnost najít uplatnění na farmě. Můj otec byl hlavně chovatel, ale já, ekonom, jsem situaci vyhodnotil, že nelze prodělávat a chov jsme opustili. Uvolnily se nám tím nějaké prostory, z ubytovny jsme udělali penzion, z jednoho chléva vznikl sál, kde se mohou konat a konají se společenské akce, i svatby. To je třeba parketa pro dcery, organizovat různé aktivity. Možností je celá řada. Například muž naší Michaely má se svým otcem elektroinstalační firmu, a i ta má na statku provozovnu. Zkrátka nová generace zde nachází prostor pro své aktivity.

A co ASZ...

Asociace je podle mě v podstatě jediná organizace, která hájí naše zájmy. Vnímám jako ohromné plus, že máme možnost spolu komunikovat, že se vídáme a probíráme odborné i osobní věci. Konzultujeme a sdílíme informace. Řešíme všichni dost podobné problémy, co s LPISem, dotacemi, zda se rozhodnout pro hospodaření konvenční nebo regenerativní. A když máme možnost tyto věci probrat, je to ohromné. A také někam vyjet. Vyhovuje mi, že při radách nebo na dožínkách můžeme navštívit farmy. A ty zájezdy! Skvělá možnost poznat zkušenosti nejen naše, ale i zahraniční. A získáváme při tom tolik potřebný nadhled!

A ještě chci zmínit, jak důležité je, co ASZ dělá pro naši prezentaci na veřejnosti. Nejsou to jen informace předávané médiím, ale i různé akce, jako je Farma roku, Pestrá krajinu, podcasty apod. Pro to všechno také v Asociaci jsem. Považuji poplatek za členství za dobře investované peníze.

- - -

Po takovémto setkání je optimismus na místě. Děkujeme! Loučíme se s hospodářem, jeho krásný pes, čuvač, tedy spíš jeho manželky, nás prověřil jako přátelské osoby a poklidně se odebral na lože. Na shledanou!

Rozhovor vedl: Josef Duben

Rozhovor vyšel v časopise Selská revue (č. 3/2025), který je 7x ročně distribuován prostřednictvím České pošty členům ASZ ČR.