Dámy a pánové, přeji dobrý den. Přítomným členům Selské jízdy Zdar!

Rád bych své vystoupení věnoval jednoduchému, ale silnému heslu, do kterého selská jízda vtělila jakýsi ideál života svobodných sedláků:

Věrni půdě  - sedláci věřili a věří, že skutečnou matkou všech, ale i nejcennějším statkem je půda

Věrni vlasti – sedláci věděli a vědí, za co má smysl se společně postavit

Věrni sobě -  sedláci tušili a tuší, že zdroj jejich víry a síly leží ve vnitřních přesvědčeních, která vyrůstají z pochopení a úcty k přírodním zákonům a z přirozeného spoléhání na vlastní píli a schopnosti.

Bez jakéhokoli patosu či snahy o nějaké poučování tvrdím, že je to také něco, co dnes v zemědělství schází. A myslím, že nejen v něm.

Říká se, že hlavním zájmem Selských jízd, které postupně vznikaly od poloviny 19. století po celé zemi, byl jezdecký sport a vůbec chovatelství koní. Méně se již ví, že jedním z pozdějších úkolů Selské jízdy bylo držet plošnou hotovost koní k doplnění armádě v případě válečného konfliktu a že i jízda na koních byla vnímána jako branný sport. Mnoho desítek let prakticky samovolně budovaná struktura selských bandérií vyvrcholila právě před 100 lety vznikem Ústředí Selských jízd, které bylo například partnerem Československé obce sokolské, ale i tehdejšího ministerstva obrany. Tím nejdůležitějším momentem ale bylo, že původní myšlenka přicházela zdola, přímo od samých sedláků, kteří chtěli neokázalým, ale náležitým způsobem dát najevo svou hrdost, svůj zájem o pořádek, disciplínu a cítili povinnost projevit vlastenectví ke své zemi. Vážené sbory Selských jízd měly podporu ministerstva zemědělství a tisíce sedláků v mnoha sborech po celé zemi měly svůj ohlas.

Není proto divu, že Selská jízda vadila nacistům. Dočkala se snah o rozprášení, mnozí její představitelé za války zaplatili oběť nejvyšší. Selská jízda vadila i bolševikům. Rozbití obnovené Selské jízdy v roce 1947 v Nechanicích bylo prvopočátkem důkladné likvidace celého selského stavu, která přinesla i destrukci tradičního venkova. Zkrátka, svobodně žijící lidé bývají vždy terčem autoritářů. Sedláci byli obětováni a někteří i zabiti, jejich hodnoty a odkaz však zabít nelze. Také proto Selská jízda přese všechny její zákazy nakonec zapomenutá není a také proto se po dvanácti letech selští jezdci vrátili do hlavního města. Jen nedaleko odsud tu v roce 2013 měli svůj slavnostní příjezd během Svatováclavského duchovního zastavení. Mám radost, že dnes tu jsou sedláci a členové Asociace soukromého zemědělství ČR na svých koních znovu.

Po roce 1948 bylo direktivně určeno, že sedláky nahradí a jejich rodové majetky násilně převezmou zemědělská družstva. Po roce 1989 měly tuto roli převzít průmyslové agrokomplexy. Novodobým fenoménem jsou pak obří majetkově neprůhledné holdingy podnikající na desítkách či stovkách tisíc hektarů. Máme tu agrobyznysmeny a investory včetně těch zahraničních, kteří o zemědělství vědí hlavně to, že se na něj dávají dotace. Bohužel o životním stylu spojeném s rodovými polnostmi a zvířaty na rodinných statcích nevědí zhola nic. Můžeme si říci tu pravdu, že českému venkovu, krajině ani společnosti tento vývoj žádné výhody nepřinesl, ba právě naopak. Naštěstí ale více než třetina půdy je dnes zpět v rukou sedláků, kteří na ní již tři desítky let znovu hospodaří.

Myslím, že tedy i dnes stojí za to, držet se zmíněného hesla Selské jízdy, které vidíme na jejím praporu. Ukazuje totiž, na čem záleží a připomíná, kdo je skutečnou oporou a tvůrcem českého venkova. Bez falešného národovectví, populismu a nářků, které se v našem sektoru objevují stále častěji a které ve skutečnosti nic pevného nepřinášejí. Naopak pevná selská víra opřená o generačně předávané kvality, zkušenosti, sousedské vztahy i poctivý majetek nám dokáže dát i dnes potřebnou sílu, vizi a naději. Myslím, že v soudobém světě to vše moc potřebujeme. Děkuji vám za pozornost.

Mgr. Ing. Jaroslav Šebek, předseda Asociace soukromého zemědělství ČR