Některé země EU přitom tlačí na znovuzavedení cel na ukrajinské dovozy, což odůvodňují ochranou evropských zemědělců, neboť produkce z Ukrajiny je proti té evropské levnější, čímž jsou tržby zemědělců v EU snižovány. Ti navíc poukazují na skutečnost, že nižší ceny ukrajinského zboží jsou dány také skutečností, že zemědělci na Ukrajině nemusí dodržovat přísné evropské předpisy. To vše je nepochybně pravda, pokud by ale byla cla po 5. červnu letošního roku skutečně zavedena, šlo by v praxi o pokrytecký krok, který je ve zřejmém rozporu s každodenně zdůrazňovanou podporou Ukrajiny za strany EU. Podstatné přitom je, že ukrajinské dovozy v současné době nepředstavují takový problém, jaký z něj některé, zejména zemědělské organizace v EU dělají.
Objem a strukturu importů z Ukrajiny pravidelně monitoruje Evropská komise a zhruba každých 10 dnů informace o tom pravidelně publikuje – poslední data byla zveřejněna v pátek 23. května. Z nich vyplývá, že dovozy zemědělských komodit do EU trvale klesají, v tomto roce například každý měsíc v porovnání s měsícem předchozím. Dovozy ale klesaly již v minulosti, poté co mohla Ukrajina opětovně využít pro dopravu příslušného zboží černomořskou trasu v podobě lodní dopravy. Tím se Ukrajina z velké části navrátila do svých dřívějších exportních území, jimiž byl a opětovně je sever Afriky a část přední Asie.
Do EU (ale také přes EU) tak směřuje jen menší část ukrajinské produkce. Její objem navíc klesá i proto, že na značné části území Ukrajiny (zhruba na 20 až 30 procentech) není možné zemědělsky hospodařit, neboť se tam odehrává válečný konflikt. Výsledkem je, že dovozy zemědělských komodit a potravin z Ukrajiny se na trhu EU podílí obvykle jen v jednotkách procent, a to ještě jen v některých zemích, jako je Španělsko nebo Itálie a částečně také Polsko. Do ČR se zatím z Ukrajiny dovážel především cukr a drůbež, podíl dovozů se ale pohyboval kolem pěti procent tuzemské produkce. Že se do naší země dováží zboží z Ukrajiny jen minimálně, vyplývá i ze statistik Komise, která v informacích o dovozech z Ukrajiny ČR prakticky nezmiňuje. Ani odlišnost podmínek ukrajinských a evropských zemědělců není zas tak zásadní vzhledem k tomu, že se Ukrajina připravuje na členství nebo alespoň na přidružené členství k EU a postupně se takovému kroku přizpůsobuje.
Důležité proto zejména je, aby byla dovážená produkce zdravotně nezávadná (bezpečná), což se ovšem na evropských hranicích kontroluje. Kdyby měla EU vyžadovat po všech zemích mimo EU identické podmínky pro dovozy veškerých zemědělských surovin a potravin, chybělo by na evropském trhu nemálo produktů, včetně všeobecně oblíbeného exotického ovoce, kakaa nebo kávy. Jinými slovy – argumentovat proti ukrajinské produkci odlišností některých podmínek je také pokrytecké.
EU přitom má nástroj na regulaci dovozů z Ukrajiny. Tímto nástrojem jsou množstevní kvóty omezující objem dovozů v zásadě čehokoli nad určité množství, přičemž limitem je stav před zahájením válečného konfliktu. Pokud se tedy mluví o spravedlivých podmínkách obchodu s Ukrajinou, pak by jimi měla být diskuse o výši příslušných kvót, a ne zavádění cel. Respektive cla by nastoupila až po překročení kvót. EU kromě toho může využít i takzvané netarifní opatření v obchodu s Ukrajinou, to je ale nástroj lobbisticky značně zneužitelný.
Tak či tak je ale zřejmé, že pokud chce EU Ukrajině účelně pomáhat, musí být tato pomoc komplexní a týkat se i poskytnutí nějakých výhod v obchodních vztazích. V opačném případě by totiž místo pomoci šlo o politické fráze, jejichž platnost končí ve chvíli, kdy podpora pomoci narazí na lobbistické zájmy.
Autor: Petr Havel
Zdroj: Reflex.cz
