Luční sady patří k nejbohatším biotopům střední Evropy. V Česku ale zatím nijak komplexně chráněny n

Jak popsat „luční sad“ někomu, kdo toto spojení zatím neslyšel?

Luční sady, v německém prostředí známé jako Streuobstwiesen, jsou tradiční formou extenzivního ovocného hospodaření. Vysokokmenné ovocné stromy v nich rostou v rozptýleně a jsou součástí lučního porostu. Ten může být využíván pro pastvu nebo kosení. Luční sady tak představují jeden z příkladů agrolesnictví.

Luční sady jsou také typické tím, že v nich bylo vysazováno mnoho různých druhů i odrůd ovocných stromů. To dříve mělo své praktické důvody – aby se období sklizně v čase rozložilo a zároveň aby úroda mohla být konzumována postupně až do příští sklizně.

Některé druhy ovoce při vhodném skladování vydržely až do příštího podzimu. Dodnes jsou proto luční sady cenné zejména díky biologické a genetické rozmanitosti.

Jaký je význam lučních sadů pro krajinu a biodiverzitu?

Luční sady poskytují útočiště mnoha druhům rostlin a živočichů, včetně ohrožených druhů.

Typický je pro ně druhově bohatý podrost a různé drobné struktury, jako je mrtvé dřevo a dutiny ve stromech. Představují tak cenná stanoviště pro mnoho druhů rostlin, hmyzu a dalších živočichů, které by v okolní intenzivně obhospodařované krajině těžko přežily.

Navíc přispívají k ochraně půdy před erozí a podporují zadržování vody v krajině.

Podle německé organizace zaměřené na ochranu přírody s důrazem na ochranu ptáků a jejich biotopů (LBV, Landesbund für Vogelschutz in Bayern e.V., volně přeloženo jako Spolkový svaz na ochranu ptáků v Bavorsku) patří luční sady k nejbohatším biotopům střední Evropy, poskytujícím domov mnoha vzácným druhům.

V Sasku a celém Německu jsou proto luční sady zákonem chráněny jako významné biotopy. V Česku zatím nijak komplexně chráněny nejsou.

Mají i kulturní a historický význam?

Luční sady pomáhají vytvářet mozaikovitou krajinu, která je významná nejen z ekologického hlediska, ale také pro svou estetickou a kulturní hodnotu. Luční sady, stejně jako ovocné aleje, jsou často výsledkem dlouhodobého hospodaření a jsou tak součástí kulturního dědictví.

Tradiční ovocnářství v lučních sadech sahá až do středověku. Ovoce z těchto sadů bylo historicky důležitou obchodní komoditou mezi Čechami a Saskem.

Důležitým přínosem je i jejich genetická hodnota. Staré odrůdy ovoce v těchto sadech nesou cenné genetické informace, které umožňují adaptaci na klimatické změny a nabízí pestrost chuťových i technologických vlastností ovoce.

Jak staré jsou luční sady a aleje, o které v projektu pečujete?

Zejména v podhůří hor byly luční sady a ovocné aleje typickým prvkem krajiny po celá staletí.

V Čechách byly dříve tyto oblasti osídleny především německy mluvícím obyvatelstvem. Po jejich odsunu po druhé světové válce, ale také kvůli změně způsobu zemědělského hospodaření v druhé polovině 20. století, velká část těchto cenných biotopů zanikla.

I přesto však máme v projektu několik lučních sadů a ovocných alejí, které byly vysazeny ještě před druhou světovou válkou. Nejstarší stromy byly vysazeny cca v roce 1925.

Zároveň jsou do projektu zařazeny i lokality, kde jsou v rámci snahy o obnovu těchto biotopů vysokokmenné ovocné stromy vysazovány až v posledních několika desítkách let.

Existuje rozdíl mezi stavem lučních sadů a alejí na české a německé straně hranice?

Zatímco na české straně došlo k přerušení a ztrátě mnohých znalostí, na německé straně v Sasku zůstala tradice extenzivního ovocnářství i kontinuita péče o luční sady do značné míry zachována i po druhé světové válce.

V současnosti na obou stranách hranice vznikají iniciativy a projekty zaměřené na obnovu a ochranu těchto cenných krajinných prvků.

Jedním z takových projektů je i náš česko-saský projekt OKliBio, který se věnuje podpoře a ochraně extenzivních ovocných výsadeb, lučních sadů a alejí. Jeho cílem je nejen podpořit udržitelné pěstování starých odrůd ovoce, ale i zvýšit povědomí veřejnosti o ekologické a kulturní hodnotě těchto krajinných prvků.

Jakou péči tyto sady a aleje potřebují?

Péče o luční sady a ovocné aleje vyžaduje pravidelný řez, který pomáhá udržet stromy zdravé a podporuje jejich dlouhověkost. U nových dosadeb je kromě zapěstování koruny velmi důležitá povýsadbová péče, a to zejména dostatečná a pravidelná zálivka po dobu pěti i více let po výsadbě. Ve volné krajině se nesmí opomenout ani správné kotvení stromu a dostatečná ochrana proti volně se pohybující zvěři, které ovocné stromy také chutnají.

Kromě toho je vhodné ponechat v sadu mrtvé dřevo, které poskytuje útočiště pro různé druhy hmyzu, ptáků a savců. Tato praktika zlepšuje i kvalitu půdy, podporuje rozklad organických látek a přispívá k celkové stabilitě ekosystému.

Význam má také správné sekání trávy. Nemělo by být příliš časté a zároveň by se mělo provádět po etapách (tzv. mozaikovité sečení), aby měli živočichové obývající bylinné patro stále dostatek vhodných podmínek pro svůj život.

Ohrožují sady a aleje v této oblasti také invazivní druhy?

Mezi běžné invazivní druhy ohrožující luční sady patří například bolševník, jehož šíření je třeba potlačovat, pokud se objeví.

Při správném managementu, zahrnujícím pravidelné sečení alespoň jednou ročně, však výskyt invazivních druhů výrazně klesá. Největší riziko představují zanedbané plochy, kde nedostatek péče vytváří vhodné podmínky pro jejich šíření.

Kromě bolševníku se na těchto plochách mohou vyskytovat také nepůvodní druhy dřevin, jako je pajasan žláznatý a trnovník akát. Tyto druhy mohou výrazně narušovat ekosystém, a proto je nezbytné jejich odstranění.

V případě obnovy lučních sadů je nutné před samotnou výsadbou odstranit i pokryvné křoviny, jako růži šípkovou, černý bez nebo trnku obecnou.

Jaké konkrétní staré ovocné odrůdy na území česko-saského pohraničí rostou a proč jsou z hlediska genetické informace tak cenné?

Jsou to lokální odrůdy jablek, hrušek a třešní, ale i dnes již netradičního ovoce jako je mišpule, jeřáb oskeruše, kdouloň nebo dřín. Jsou geneticky přizpůsobené místním podmínkám. Nesou jedinečné vlastnosti pro odolnost vůči chorobám i pestrost chuťových profilů.

V některých lokalitách se můžeme konkrétně setkat například s jabloněmi odrůd Car Alexander či Parména zlatá zimní. Mezi nalezené patří i stará německá odrůda Welschisner, známá svou výjimečnou trvanlivostí – při správném skladování vydrží až do další sklizně.

Na české straně česko-saského pohraničí rostou i staré odrůdy, které nejsou do dneška určené. Ti, kteří je vysazovali, museli na konci 40. let odejít do Německa, a o těchto výsadbách se nedochovaly žádné záznamy. Jedním s cílů projektu OKliBio je ve spolupráci s německými pomology určit některé tyto druhy.

Výsledkem projektu má být i dvojjazyčná znalostní databáze s informacemi o starých ovocných odrůdách a lokalitách jejich výskytu. Co všechno v plánované databázi zájemci najdou?

V rámci česko-saského projektu OKliBio budou nově doplněny dvě klíčové databáze, které poslouží jako nástroje pro ochranu a obnovu lučních sadů a ovocných alejí v pohraničním regionu.

První databáze se zaměří na staré ovocné odrůdy (Archiv starých odrůd), přičemž bude obsahovat podrobné informace o jejich vlastnostech, využití a výskytu.

Druhá databáze bude mapovat genofondové plochy (Česko-saská výběrová databáze genofondových ploch), tedy konkrétní lokality s výskytem těchto odrůd, a bude prezentována formou mapové aplikace.

Obě databáze budou přeloženy do německého jazyka a naplněny daty z obou stran hranice, čímž se zpřístupní informace dosud dostupné pouze v národních kontextech.

Zveřejnění těchto informací usnadní sdílení znalostí mezi odborníky i veřejností, ale také může podpořit ekologický turismus a zvýšit povědomí o významu těchto krajinných prvků.

Jakou péči tyto sady a aleje potřebují?