Rok 2017 byl pro naši rodinu plný radosti a důvody, za co děkovat Bohu, přibývaly. Nejen že jsem měl svatbu já, ale i další dvě sestry. Té třetí, už pár let vdané, se narodil první syn a mně a mojí ženě dcera. Tátovi, který se tím konečně stal dědou, nezbylo tedy nic jiného, než pomalu, po téměř třech desítkách let, začít měnit plány ve skutečnost. Dne 8. prosince jsme v bazilice kláštera v Milevsku dali posvětit základní kámen kapličky.

Stavěli jsme ji podle tátova návrhu po chvilkách, vlastními silami, s pomocí rodiny a přátel. Je postavena z kamenů z blízkého okolí, ze starých cihel a půdovek, krov z našeho vlastního lesa a tašky jsme získali při výměně střechy na kostele sv. Jakuba v Jihlavě. Vitráže do oken navrhla a vytvořila kamarádka ze sousední vesnice. Oltář jsem vyrobil ze suchého dubu, který rostl jen pár metrů od kapličky.

Kaplička stojí na krásném místě nad statkem s výhledem do údolí říčky Smutné. Je zasvěcena svatému Jiří, patronu zemědělců, koní a dobytka, skautů, sedlářů, kovářů, vojáků, ochránci proti válečným nebezpečím a přímluvci za počasí i proti moru. A taky je to samozřejmě patron můj i táty. Byla posvěcena na svátek sv. Jiří, 24. dubna 2025. Opatření v souvislosti s nákazou slintavky a kulhavky na Slovensku nás nakonec vedla k tomu, že se tak stalo jen v okruhu rodiny, sousedů a nejbližších přátel, původně plánovanou větší oslavu jsme oželeli.

V kapličce chceme nejen děkovat za Boží přízeň v dobách minulých, ale také ji vyprošovat do dalších rychlých a turbulentních časů. Chceme prosit za to, aby se mezi lidmi udržovala láska, přátelství a zdravý selský rozum. Za to, aby se příkopy ve společnosti neprohlubovaly, ale zasypávaly. Za to, aby lidé nezapomínali na dřívější těžké doby a nespoléhali na to, že se nemohou vrátit. Za to, aby zločinné a totalitní režimy ve světě neposilovaly, ale dostaly pořádně „na frak“.

Jiří Benda, sedlák na Hronovce, ASZ Tábor