Nová cla se mají vztahovat na zboží, které v roce 2023 tvořilo přibližně 15 procent veškerého zemědělského dovozu z Ruska, nařízení EU přitom vstoupí v platnost 1. července 2025. Podle statistik představoval ve zmiňovaném roce 2023 dovoz dotčených hnojiv z Ruska více než 25 procent celkového dovozu EU v této oblasti v hodnotě 31,7 miliardy korun. Dovozcem přitom byla a je i ČR a opatření tak v praxi znamená zvýšení nákladů zejména na tuzemskou rostlinnou produkci. EU nicméně uvedla, že nárůst cel na hnojiva bude probíhat postupně v průběhu tří let, takže cenový náraz nebude zas tak razantní.
Jiný a minimálně dočasně tvrdší přístup přitom zřejmě zvolí EU vůči dovozům ukrajinské produkce, což lze v obou případech charakterizovat jako vítězství středo a východoevropské zemědělské lobby. Jak totiž informoval bulletin Evropské Komise „Agra facts“, úředníci Generálního ředitelství TRADE navrhuji v obchodu s Ukrajinou vytvořit tři kategorie komodit a potravin, z nichž všechny mají podléhat clům, přičemž nejvíce se mají týkat nejcitlivějších produktů kategorie 1, jako je cukr, drůbež, vejce, obiloviny a med. Kategorie 2 zahrnuje výrobky z červeného masa, mléčné výrobky a potravinářské přísady, jako jsou škroby a fruktóza, a kategorie 3 méně významné produkty, jako jsou třeba houby nebo česnek. Komise kromě toho vyzývá ukrajinské úřady, aby urychlily implementaci norem EU v rostlinné i živočišné v časovém horizontu tří až čtyř let, což by mělo logiku, pokud by na Ukrajině nebyl válečný konflikt a země by se na implementaci mohla v klidu soustředit. Podstatné přitom je, že pokud Ukrajina ve stanoveném období standardy EU nesplní, neměla by mít přístup ani k omezeným dovozům prostřednictvím množstevních kvót. I když definitivně rozhodnuto ještě není, naznačují výše uvedené informace malou vůli úředníků EU k urychlení integrace EU a Ukrajiny, navzdory tomu, jak o problému hovoří nejen evropští politici.
V záplavě odborných časopisů všeho druhu se jeví jako žádoucí připomenout existenci časopisu Vodohospodářské technicko-ekonomické informace (VTEI), který vydává Výzkumný ústav vodohospodářský T.G. Masaryka, jehož aktuální číslo vyšlo před několika dny. Řada textů v něm se týká výroby piva, například článek „Šedá vodní stopa pěstování sladovnického ječmene“, informativní článek pivovaru Radegast o aktivitách zaměřených na zadržení vody v krajině, rozhovor s Ivanem Tučníkem (management skupiny Asahi Europe & International) nebo historický článek o výzkumu čištění odpadních vod z pivovarů a sladoven z poloviny minulého století. Obsah čísla ale není jen „pivní“, obsahuje i další odborné a vědeckovýzkumné příspěvky. Mezi ně patří třeba text s názvem „Evapotranspirace v prostředí mokřadů“, nebo „Potenciál travních pásů z hlediska zadržení povrchového odtoku a sedimentu“. Zájemci si mohou v elektronické podobě přečíst uvedené texty v plném znění na: https://www.vtei.cz/wp-content/uploads/2025/06/6733-VTEI-3.pdf.
I vzhledem k tomu, že se (nejen) výrobci potravin se v poslední době potýkají s novými požadavky na likvidaci a ekologizaci obalových materiálů, není na škodu zavnímat zcela aktuální informaci od Evropského úřadu pro bezpečnost potravin (EFSA) z června letošního roku. Ta se týká vlivu látky styren, která je součástí mnoha obalů na potraviny, na lidský organismus. Úřad EFSA byl požádán o vyhodnocení 40 µg styrenu na kilogram potraviny, přičemž výsledkem hodnocení EFSA je, že použití styrenu při výrobě obalových materiálů pro potraviny s limitem SML 40 µg styrenu na kilogram potraviny se nepovažuje za bezpečnostní riziko. To je ovšem zcela opačný závěr, než jak je styren veřejně mediálně prezentován.
Petr Havel
