Vážený pane ministře, vážení hosté, milí kolegové sedláci,

scházíme se jako zástupci padesátky našich regionálních, odborných, chovatelských a zájmových organizací na 27. valné hromadě Asociace soukromého zemědělství ČR. Předstupuji před vás s výroční zprávou, kterou letos doplním o zhodnocení tříletého mandátu, který Předsednictvu ASZ ČR právě dnes končí. Naše dnešní republikové setkání je v přítomnosti zástupců vládních stran však také vhodnou příležitostí ohlédnout se souběžně i za tímto volebním obdobím, neboť právě do něj jsme vložili mnoho našich nadějí. Dovolte mi proto, abych se bez příkras podíval i tímto směrem. Je to důležité i pro další rozhodování, která nás v mnoha ohledech brzy čekají. Z hlediska legislativní činnosti současné koalice můžeme říct, že je dobojováno. Potvrdilo se, že co se opravdu chtělo, to se udělalo.  

Podívám-li se jen na pár opravdu klíčových oblastí, které jsme jako sedláci chtěli změnit, nabízí se začít největším přežívajícím pomníkem komunismu v téhle zemi. Myslivecký zákon, respektive jeho již pátá novela se nedostala dál než do prvního poslaneckého čtení. Jak by ale také mohla, když myslivecká lobby pořádá už desítky let své opulentní dýchánky ve sklepeních právě pod poslaneckými kancelářemi? Opravdu není v téhle zemi jiná hospoda, kde udělají zvěřinu a kde mohou lidoví myslivci slavit? Tento drobný ale do očí bijící projev lobbingu dává na srozuměnou, že naše očekávání plnění skutečně zlomových témat bez odvahy a pochopení jejich potřeby nemohla být reálná. Opozice pak už měla snadnou práci, neboť ohledně společného závazku si některé vládní strany jen mezi sebou ukazovaly prstem. Pod stůl tak spadlo několik let poctivé odborné práce s mnoha partnery a vyjednávání, ve kterém byla naše Asociace lídrem. Vznikl velmi kompromisní návrh, který mohl přinést potřebnou evoluci zejména do vymírající skupiny lidových myslivců, kteří ve skutečnosti jen utrpěli Pyrrhovo vítězství. Přitom jednu chvíli již vypadalo nadějně, že se půjde po podstatě miliardových škod a že i menší vlastníci půdy získají svá práva. Nicméně počítá se výsledek. Ten je takový, že další vláda odchází s ostudou vůči deseti milionům občanů, že nedokázala změnit nic na trofejové kratochvíli, kterou platí celé zemědělské a lesní hospodářství i česká krajina. Jinde zcela přirozená garance naší účasti na odpovědném mysliveckém hospodaření se tak opět odkládá.

Další zásadní téma, ve kterém jsme se věcně neposunuli za čtyři roky ani o píď, je zastropování alespoň části přímých plateb. Ač jej předseda vlády opakovaně podpořil a ač jsme o tom jednali opakovaně s předsedy všech stran a s jejich odbornými zástupci ve formátech K10 či K8, nezaznamenali jsme, že se o tento cíl vůbec usiluje a nebylo ani seriózně diskutováno žádné řešení. Zcela konkrétní návrhy této Asociace, která se tím dlouhodobě zabývá, nestály nikomu ani za odpověď. Ovšem žádná odpověď, taky odpověď. To stejné platí u tématu sledování majetkové propojenosti příjemců těchto dotací. Kromě zcela jasného přínosu veřejné finanční úspory marně přemýšlím, zdali existuje lepší příležitost voličům ukázat, že si v tomto sektoru hlídáme, komu vůbec dotace jdou. Notabene, pokud jiný resort provozuje již několik let registr skutečných vlastníků firem, ze kterého se dá kdykoli úspěšně vyjít.

Nepochybujeme o tom, že dotace a jejich byrokratické podmínky, také v návaznosti na loňské jasné postoje sedláků takřka v celé Evropě, čeká nějaké hlubší řešení. Šlo ale o to, právě nyní ukázat vůli těchto demokratických stran, že myslely svá prohlášení na deagrofertizaci státu vážně. Nejde nám o boj se zemědělsko-průmyslovým impériem jednoho agenta bývalého režimu, jež může být brzy znovu premiérem. Primárně tu jde o celou sadu opatření, kterými je nutné reagovat na generační vývoj a na strukturální potíže, kterými české zemědělství výrazně strádá. Jde také o to, kolik času se promarní, a kolik zemědělských podniků bude mezitím prodáno nezemědělským investorům oklikou nebo již rovnou do zahraničí. Tedy, kolik těchto nevratných změn ještě musí nastat, aby došlo k jedné slíbené změně, která je v naší zemi přinejmenším logická a nevyhnutelná. Z mnoha předchozích jednání s panem ministrem se ukázalo, že tuto otázku prostě posunout nechtěl. Přitom je nabíledni, že jakékoli dotace fungují jako lék - v malém a pečlivě cíleném množství pomáhají, v bezbřehém naopak škodí a vytvářejí závislost. A obyvatel českého venkova potvrdí, že dotování obřích agrárních celků je přímo fentanylem, který organismus českého zemědělství naprosto rozvrací.

Všechny vládní strany slíbily také podporu lokálně a generačně fungujícím farmám. Z naší předvolební spolupráce a z následného pojetí vládního prohlášení jsme proto očekávali jasnou a širokou aktivitu, která by i u nás konečně respektovala a rozvíjela tento celoevropský model zemědělské produkce. Vše se ale neustále odkládalo a tak jediným hmatatelným výsledkem je koaliční návrh na ukotvení rodinných zemědělských hospodářství, který za podpory pana ministra a na náš návrh na MZe nakonec vypracoval bývalý náměstek za Piráty. Uvítali jsme alespoň tento strategický posun, avšak ani ten zatím nebyl věcně dotažen do konce. O sadě pečlivě připravených, projednaných a očekávaných témat, která by dala potřebnou náplň tomuto novému statusu, jsme bohužel pana ministra nepřesvědčili. Legislativní podvozek proto zůstává v tuto chvíli zcela holý. Před třetím čtením se proto obracím na vládní koalici, aby se nenechala ovlivnit některými úředníky a těmi, kteří vyloženě brojí proti této politice. Tímto tématem se zabýváme mnoho let a systém, který tu iniciujeme, vychází z analýzy legislativ členských zemí v této oblasti, z řady našich odborných mezinárodních konferencí a zejména z praxe, kterou na našich farmách dennodenně žijeme.

Z návštěv a debat se členy, které jsme uskutečnili v našich regionech, vyniká konstatování, že tato vláda udělala v našem oboru pouze jedinou zásadní změnu. A my její význam od počátku vysoce oceňujeme a říkáme, že redistributivní platba je prvním systémovým zásahem do soukolí přehnaně průmyslového modelu, které celý obor dusí. Je to výrazný posun, který tu mnoho let nebyl a pomohl naprosté většině farem. Jenže sama o sobě nestačí, nemůže pokrýt řadu jiných potíží, a tudíž nám nemůže stačit k pozitivnímu hodnocení vládního angažmá. Co nás ale nejvíce udivuje, že toto opatření není dostatečně obhajováno, jakoby snad nebylo ústředním tématem několika protivládních demonstrací a nebylo pravým obsahem všech konferencí, které se v poslední době uskutečnily. Jednou z příležitostí k tomu bylo třeba letošní jasné rozhodnutí Ústavního soudu ČR. Hodně času se přitom strávilo neustálým laborováním nad tím, jestli by se neměla změnit. Dostali jsme se tím paradoxně do bodu, že i úředníci na oficiálních školeních pro zemědělce zkoušejí kritizovat redistributivní platbu, aniž by k tomu měli data a hlavně oprávnění. Přitom například ÚZEI zpracoval v dubnu novou analýzu, která navzdory naší žádosti dosud nebyla zveřejněna. Taková situace si vynucuje otázku, nakolik si koalice za svým rozhodnutím skutečně stojí?

Podivovali jsme se obecně tomu, že s námi ministr zemědělství v těchto hlavních tématech příliš nesouznil, ač jsou sedláci přirozeně blízkou skupinou podporovatelů. Bylo pro nás překvapením, jaký prostor se dával některým zástupcům, kteří nejenže mají prokazatelně blízko k úplně jiným politickým směrům, ale kteří především reálně v zemědělství vůbec nepodnikají a přitom si drze osobují právo posuzovat, kdo je a kdo není produkční zemědělec. Velmi dobře známe náš sektor a víme, že to oni a někteří nedotknutelní úředníci ministerstva stojí za množstvím příčin dnešního stavu, protože jej sami celá desetiletí vytvářeli.  Po této vládě jsme přitom nechtěli nic jiného než to, co sama slíbila. Jak můžeme očekávat jiný přístup i v případném pokračování, když v tom současném měla vláda pohodlnou většinu 108 hlasů? To je jedna z logických otázek, které dostávám od našich členů. Přiznám se, že na ni neumím odpovědět. O nebezpečích, která nás čekají, pokud se vrátí projekt ANO k moci, samozřejmě dobře víme.

Nebudeme ale skrývat naše velké zklamání a myslím, že tato slova zde musí zaznít narovinu již proto, abychom si sami odpověděli, co jsme mohli a měli ve vedení naší organizace udělat lépe a zda se naše vyjednávání nemělo vést jiným způsobem. Velice si vážíme množství věcných debat a mnohé jiné spolupráce s touto koalicí a jejími jednotlivými subjekty. Tušili jsme, jak náročné musí být fungovat v názorově pestré koalici, proto jsme také nikdy nevytahovali žádné jednotlivé procesy nebo jména, ale vždy brali kroky koalice jako celku. Jsem přesvědčen, že sedláci dobře ví, kdo je nadále jejich základní volbou, komu dát rozumně hlas, ale už nejsem přesvědčen, kolik z nich se rozhodne vůbec k volbám jít. Stejně platí, že ani tato koalice v tomto sektoru nemá žádnou jinou kompaktní skupinu, o kterou by se mohla skutečně opřít, než tuto základnu sedláků. Proto také přítomné politiky žádám, mluvte dnes s námi zejména k těmto zmíněným věcem, aby se voličská důvěra mezi sedláky obnovila. Máme vždy vstřícnou snahu otevřeně nalézt řešení, neděláme žádnou zákulisní politiku. Ve své nové kampani apelujete, že teď jde o všechno a chcete naše jasná voličská rozhodnutí. Dobře ale víte o našich postojích a víte, že i my máme dlouhodobé požadavky na změnu narativu toho, na čem by mělo české zemědělství stát, a chceme vaše jasné kroky, které jej budou formovat do nových podmínek. Sedláky na rozdíl od vlád vyměnit nelze a tudíž jejich témata a problémy nikam nezmizí a bude třeba je řešit.

ASZ ČR přitom má kvalitní program obsahující škálu řešení řady témat a některé z nich lze již léta ověřovat v praxi. V jediném slovním spojení mohu lapidárně shrnout, o co se snažíme a co českému venkovu nejvíce schází: český Family farm deal. Netvrdíme tím, že je správné dělat politiku pouze pro rodinné farmy, ale že je potřeba vůbec nějakou tímto směrem vyvíjet. V zemědělství nikdo nic všestrannějšího nevymyslel, společná zemědělská politika byla a bude na tento páteřní model přímo konstruovaná. Jistě má svá slabá místa, ale je to nic ve srovnání s tím, jaká bezpečnostní rizika nám hrozí, pokud se naši političtí zástupci brzy nerozhodnou pro konkrétní směr ve smrtící spirále duální struktury a zejména v situaci narůstajících válek ve světě. Stačí si jen více uvědomit, že udržování neudržitelného nás přivedlo skoro k nejhorším zemědělským výsledkům mezi zeměmi východního bloku. Vidíme to třeba na Polsku. Z této kdysi zaostalé maloagrární země si zástupci Agrární komory často dělali legraci. Myslím, že dnes už se nesmějí ani oni.

Pan ministr na našich dožínkách uvedl, že má na nočním stolku druhý díl knihy „Selská historie pokračuje“, kterou jsme loni vydali s tím, že ho reálné příběhy našich členů zaujaly. Byli jsme z toho pochopitelně nadšeni a moc si přejeme, aby ta knížka byla panem ministrem dočtená do konce, protože to je jeden ze způsobů, jak pochopit nejen podstatu selského fungování, ale odhodlat se k její větší podpoře, když tu na ministerstvu zemědělství neuslyší, protože tam prostě není.

Připravujeme se intenzivně na předvolební debaty, požádali jsme o znění zemědělských programů a o možnost je konzultovat, požádali jsme také o jména zástupců stran, se kterými se počítá na kandidátky. Chceme získat všechny dostupné názory a předat je naší členské základně, aby měla co nejširší přehled o osobnostech v našem sektoru. Chceme se v našem zájmu aktivně podílet na podpoře kandidátů, které si členové vyberou.

Věřím, že nejen v tomto období jsme vyladěnými postoji prokázali, že nejsme monotématickým sdružením ani účelovou partičkou. Jsme odpovědná a předvídatelná stavovská organizace, která neřeší jen podnikatelské cíle, ale také záležitosti takříkajíc společenské, aby to celé naše snažení bylo i k samotnému žití a uspokojení. Na rozdíl od jiných ale nepokračujeme jako pohrobci s majetkem ze socialistických organizací, ani pro nás nebyl vytvořen nějaký zákon. Tento spolek byl vybudován zdola a nedopustí, aby byl zameten do kouta. Také proto dnes žádám přítomné zástupce koalice, aby například podpořili ještě v této vládě zahrnutí naší organizace do jednání Tripartity. Zájmy zemědělského sektoru zde formuluje výhradně Zemědělský svaz, což ne vždy odpovídá realitě a především ani struktuře zaměstnavatelských skupin, která co do absolutních počtů jasně převažuje ve skupině mikropodniků a OSVČ, kterou zastupuje právě naše organizace.

Kde jsme byli dlouhodobě málo spokojení, byl celkový systém distribuce investičních dotací. Opakovaně jsme upozorňovali na potřebu úplně jiného přístupu k tomuto druhu podpor, který by jednak slušel této vládě a zejména pomohl českému zemědělství. Bohužel nepodařilo se odpoutat od megalomanie a průmyslových projektů, a naopak dřívější limit 150 milionů celkem na všechny investiční podpory na sedmileté období pro jeden propojený podnik postupně narostl až na 200 milionů na jednotlivý investiční titul, u prasat a drůbeže dokonce bez omezení, což bylo vydáváno za ten kýžený strop. Tvrdíme, že tyto projekty dávají smysl jen svým předkladatelům, ale českému venkovu nikoli. Požadovali jsme systém plošnější a jednodušší pomoci nejčastější skupině menších a skutečně středně velkých zemědělců, na které by měla být přednostně konstruována preferenční kritéria. Mnozí z nich si totiž za celý život nesáhli na jedinou dotaci z PRV a musí fungovat i bez nich. Následné nálepkování, že jsou málo produkční od těch, kteří čerpají v každém kole, je pak hodně snadné. Proto podle nás nebylo správné, aby v některých kolech uspělo jen 17% malých projektů nebo aby skoro polovina mladých začínajících odešla s prázdnou. Oceňujeme, že alespoň postupně se některé věci docela výrazně změnily a úpravy řady preferenčních kritérií nakonec vyšly i z našich návrhů. Je také velmi dobře, že pan ministr a koalice rozhodli před pár dny o navýšení prostředků na mladé začínající a suma by měla přesáhnout 1,2 miliardy korun. To je přesně, po čem jsme volali, abychom využili existující zájem a tím pomohli generační výměně a omlazení. 

Pokud jde o platební agenturu administrující všechny prostředky, pravidelně jsme jednali s jejím vedením. Vedle upozornění na řadu konkrétních dotačních případů našich členů jsme zejména navrhovali systémová administrativní zjednodušení. Vyjma některých dílčích úprav jsme ale nic zásadního neprosadili. Rigidnost přístupu je velká a bez širší podpory zde ani nic prosadit nemůžeme. Dlouho chystaný systém AMS k satelitnímu sledování polností byl s počátečními problémy zaveden a po prvotním nárůstu o 100 % kontrol postupně došlo k jejich snížení na předchozí úroveň. Můžeme tedy konstatovat, že systém svou úlohu pro úředníky asi splnil, zemědělcům nijak zvlášť nepomohl ale ani neublížil a karavana jede dál. Co nám však vadí, je, že namísto očekávaného hledání řešení u majetkové propojenosti si SZIF našel propojenost personální a začal si vykládat tento parametr šikanózním způsobem tak, že obrací otázku zcela naruby a považuje za propojený podnik i společné vlastnictví či pouze spolupráci rodinných příslušníků a to i napříč jednotlivými generacemi a dokonce společné i oddělené domácnosti. Tento útok na podstatu rodinného farmaření kategoricky odmítáme.

A co důležitého se za poslední rok opravdu povedlo? Po dlouhé době se z naší iniciace hnuly ledy u krajinných prvků a došlo k přepracování celého systému jejich evidence, údržby i podpor. Oceňujeme spolupráci mezi ministry ŽP a MZe i mezi dalšími aktéry, jako ČÚZK, SZIF, SPÚ, atd. Motivovaný sedlák, který bude vědět, že může dostat podporu na celé své území, o které se stará - to je trvalý a nejlepší nástroj k péči o českou krajinu. Řada enviopatření se stala racionálnějšími. Byl také zaveden zjednodušený mechanismus pro malého zemědělce, který využívá již šestina všech žadatelů v Jednotné žádosti.

Byl přijat lesní zákon. Není dokonalý, ale je tu reálná šance na odstranění některých byrokratických přístupů, k posílení hospodářských práv vlastníků a více se i podpoří nástroje na přizpůsobování klimatickým změnám. Umožnění pastvy dobytka v lesích, který prosazovala naše Asociace, je jednou z mnoha dobrých změn. Prošla docela významná zjednodušení ve veterinárním zákoně, porážky skotu střelnou zbraní na hospodářstvích budou realitou. Prošel antibyrokratický balíček s několika desítkami, byť třeba jen dílčích změn. Nové programy k řešení krizových situací vznikly na PGRLF. Podařilo se prosadit dlouho chybějící titul na welfare ovcí a koz a vyjednat podpory sedlákům ve vlčích oblastech. Za to vše patří panu ministrovi a členům vládní koalice, ale i našim zástupcům zřetelné díky. Soustavou opatření MZe, SVS i spolupráce všech svazů se také podařilo udržet naší zemi prostou kulhavky a slintavky, což je jistě obrovské plus.

Pan ministr měl ovšem naši podporu i v otázce erozního nastavení. Vidíme, že tuto náročnou věc řešil s maximální snahou vyjednat přijatelné řešení. A myslím, že se mu to před pár dny s Evropskou komisí nakonec celkem podařilo. ASZ dělala ve spolupráci se všemi zemědělskými organizacemi všechno pro to, aby bylo možné nejen u menších výměr použít selský rozum bez vyložené povinnosti nákladných investic na techniku s protierozním efektem.

Věnovali jsme se tématům kolem půdní držby. V zákoně o SPÚ jsme prosazovali přednost pachtu státní půdy místním či mladým zemědělcům. Tato revoluční změna pohledu prošla sice jen z malé části, ale je dalším střípkem do našeho tématu podpory lokálního zemědělství. Zintenzivnili jsme spolupráci s Komorou soukromých lesů, se kterou nás pojí zhruba podobný model podnikání a především skutečný zájem na ochraně vlastnických práv k půdě, které svírá čím dál větší daňová zátěž a čím dál víc zákonných omezení. Jednáme s Komorou Obnovitelných zdrojů energie. Podporujeme rozumnou cestu obnovitelných zdrojů, byli jsme aktivní u všech zákonů označovaných – lex OZE I, II, III. Snažíme se podpořit menší, krajinu nehyzdící a lokálně působící zdroje, ať už jde o bioplyn, soláry či vodní a větrné zdroje a také udržet dříve dohodnuté podmínky pro jejich provozovatele. Bojovali jsme proti zbytečným povinnostem u agroturistických farem, které měly vyplynout z další povinné elektronické evidence. Pracovali jsme intenzivně na daňových problémech a zaměstnanecké agendě na resortech MF a MPSV.

Nebáli jsme se spolupráce se Svazem obchodu a cestovního ruchu, se kterým jsme uspořádali konference s obchodníky k oboustranně výhodnému propojení řetězců s našimi členy. Jedním z konkrétních výstupů je ucelený manuál, jak dostat produkci do regálů supermarketů a zvýšit počet sedláků, kteří spolupracují s velkými obchodníky. V této spolupráci jsme pochopitelně obezřetní, ale současně víme, že pouhým nadáváním nic nevyřešíme. Jen málo jsme uspěli v jednáních s církvemi, kde se přitom dlouhodobě nabízí mnoho témat ke spolupráci. Bohužel musím říci, že dávno vyřčená ujištění směrem k nám, se ani nyní nepotkala s realitou.

V tomto období jsme zintenzivnili vazby na výzkumné ústavy, rozšířili jsme spolupráci se zemědělskými univerzitami, podpořili jsme Farmářskou školu. Stále více jednáme s Ministerstvem školství a mládeže. Tak jako jsme před lety iniciovali užší spolupráci s Ministerstvem životního prostředí, cítíme, že toto je jeden z nosných směrů naší další činnosti. Hledání opravdových řešení generační otázky, praktická využitelnost zemědělského vzdělání a odborné přípravy a uznávání praxí je tím, co intenzivně řešíme. Nejen proto jsme opětovně rozjeli Klub mladých farmářů, který má již solidní členskou základnu a to především díky skupině aktivních potomků našich členů.  

Asociace ve spolupráci s naší Selskou jízdou Jana Žižky z Trocnova pomohla letos zorganizovat důležitou připomínku 100 let od vzniku Ústředí selských jízd. Na Václavském náměstí v Praze jsme mohli před pár týdny pozdravit čtyři sbory slavnostně vystrojených sedláků v kočárech a na koních. Je mi velkou ctí za to poděkovat všem jezdcům a speciálně předsedovi spolku Slávkovi Tomanovi, který patří k opravdovým srdcím naší hrdé organizace. Dobrou náladu si vždy užijeme také na našich vlajkových akcích například na krásných dožínkách u Martina Nováka na Táborsku. V zimě jsme ocenili již dvaadvacátou rodinnou Farmu roku a na konferenci Pestrá krajina jsme posedmé předali ocenění dalším zajímavým projektům našich členů. Účastníme se nově i hodnocení v Oranžové stuze soutěže Vesnice roku.

Asociace v tomto období také vyřešila řadu vnitřních věcí, které se s ní vlekly několik let. Zmírnili jsme potíže v některých neaktivních regionech. Vymohli jsme všechny dlužné příspěvky a vytáhli některé dlouholeté kostlivce ze skříní a udrželi tím stejnou laťku podmínek pro všechny. V tomto volebním období jsme přijali jeden nový svaz a dva nové regiony. Jedna organizace na Břeclavsku před pár měsíci skončila, ale nová se tam již založila.  Je třeba také říci, že interní diskuse v uplynulém období některé naše členy včetně těch dlouholetých motivovalo k vystoupení z ASZ a došlo k určité proměně členské základny. Ta se na celkových číslech rozrůstá, byť na několika místech nastal z více důvodů i opačný trend. Čelíme stárnutí našich zástupců a situace je proto někde obtížnější.

O vstup do ASZ ČR dnes oficiálně žádá Český svaz chovatelů masného skotu. 12 stovek „masňáků“, jak se jim přátelsky u nás říká, doplní naší strukturu. Dokázali jsme s novým vedením svazu vyjednat podmínky a jednoznačně se na spolupráci těším. Bude totiž vycházet z přirozených témat, která ASZ již dlouhodobě řeší – tedy podpora znevýhodněným oblastem, ekologickému režimu, faremnímu zpracování či podpora kvalitní šlechtitelské práci.

Navýšili jsme rozsah našich poradenských služeb, vsadili jsme na praktické semináře. Udržujeme vysokou úroveň našich zájezdů se zemědělskými programy do celého světa. Naše Selská Revue se stala vyhledávaným zdrojem informací a je ukázkou všestrannosti a hloubky pestrých zájmů našich členů. Zlepšili jsme náš informační servis i obchodní agendu. Účastníme se vzdělávacích evropských projektů, některé velké projekty také vedeme. Je to náročná záležitost, ale zvládáme to zatím díky precizní práci naší kanceláře na jedničku.

Dámy a pánové, je takřka nemožné uspořádat tuto zprávu tak, aby se do ní dostaly všechny členské aktivity. Rozsah problémů a témat je obrovský a tato půlhodina k tomu nikdy stačit nemůže. Myslím ale, že mohu závěrem konstatovat, že společně s celým předsednictvem předáváme tuto jedinečnou selskou organizaci v naší zemi konsolidovanou, plně funkční a s trvalým potenciálem vážně debatovat o nejdůležitějších otázkách pro český venkov. S našimi tématy jsme se opakovaně dostali k novému prezidentovi republiky, který vyjádřil pro naše strategické pohledy svou podporu. Věříme, že i to je patřičný důkaz, že sedláci mají svou váhu. To vše je výsledkem poctivé a obětavé práce mnoha našich kolegů v pracovních týmech a mezi členy Rady.

Dovolte mi dnes za tuto práci všem bez uvedení konkrétních jmen velmi poděkovat, protože všichni jsou stejně důležití a odvádějí kus poctivé práce. Mé osobní poděkování patří oběma místopředsedům a všem členům předsednictva. Byť jsme mandát dokončili oslabení o jedno uprázdněné místo, na množství odvedené práce se to, doufám, neprojevilo. Věřím, že jsme navázali na dobrou práci všech našich předchůdců, kteří se ve vedení objevili a kteří jí dali to, co v danou chvíli potřebovala. Držíme dlouhodobou linii, jsme konstruktivní a pestrou platformou. Jsme partnerem, který umí poděkovat, ale nenechá se od nikoho řídit a hájí zájmy svých členů. Myslím, že i s nadcházejícím politickým vývojem je toto vše nezbytným vkladem do budoucna. Podstatné také je, že všichni naši partneři, ať už nás mají nebo nemají rádi, tak vědí, že naše kroky přesně odpovídají našim předchozím vyjádřením. Ač nás to někdy stojí určité body, tuto hodnotu našeho spolku považuji za nejdůležitější a jsem na ní hrdý. Dámy a pánové, děkuji vám, že jste mi umožnili s vámi pracovat a naplňovat i své představy, jak pomoci obnovenému selskému stavu více se prosadit v této zemi. Věřím, že se to našim nástupcům bude dařit ještě lépe. Děkuji vám za pozornost.

Mgr. Ing. Jaroslav Šebek, předseda Asociace soukromého zemědělství ČR