Pro inspiraci šli organizátoři do Dánska, kde se na strategii podpory rostlinné stravy shodli politici, tripartita i farmáři, potravináři a ekologové. Stejně jako při zdanění emisí chovných zvířat, zalesňováním 15 % zemědělské půdy či ekologizaci dánského zemědělství, byla klíčem široká shoda a jasně definovaný veřejný zájem.
Přestože Dánové nejí tolik masa jako Češi (52 kg vs. 82 kg ročně na osobu), jsou největšími producenty a exportéry vepřového. Zemědělská půda slouží ze 75 % k pěstování krmiva.
Proč chtějí změnu? Z ekonomického hlediska jde o vyčerpání obchodního potenciálu masa na export a hledání alternativ v podobě rostlinných výrobků, mezi bezpečnostní důvody pak závislost na vstupech v podobě umělých hnojiv či importu krmiv ze vzdálených či rizikových zemí. Ekologická hlediska zahrnují spotřebu a znečištění zdrojů vody či půdy, obnovu biodiverzity i snížení uhlíkové stopy masné produkce. Dánsko s ohledem na vědecké studie a data o veřejném zdraví propaguje více rostlinných potravin – zdravější strava má ročně přinést až 3 miliardy EUR v podobě ušetřených peněz ve zdravotnictví. Více ovoce, zeleniny, luštěnin či obilnin i alternativ živočišných produktů proto chtějí 2/3 veškerého obyvatelstva (a 3/4 těch nejmladších).
Christian Brugge Henriksen z Kodaňské univerzity vysvětlil vládní plán přechodu na rostlinnou produkci a stravování, který zahrnuje celý výrobní řetězec od farmářů, přes zpracovatele a distributory až po podporu veřejného stravování. Dánové mobilizují obrovské ekonomické zdroje ve formě výzkumu, grantů, vzdělávání či podpory nových technologií. Věří, že transformace přinese desítky tisíc nových pracovních míst.
V Česku jsme teprve na začátku. Náš jídelníček vykazuje dlouhodobý deficit rostlinné bílkovinné stravy, ale jakákoli systémová změna je nesmírně pracná - jak ukázala bitva o zvýšení podílu rostlinné stravy ve školním stravování, „o každý gram se vede tvrdá lobbistická bitva“. Jiří Lehejček z Pirátské strany to glosoval takto: „O našem zemědělství rozhoduje sedm lidí, na jejichž jednání bývá ministr zemědělství čestným hostem.“
Důsledkem je nereformovaná zemědělská politika podporující produkci nerentabilních komodit či velkochovy – s vyčerpanou půdou a krajinou, oligopolním trhem ovládaným několika hráči a špatnými ekonomickými vyhlídkami.
Proto potřebujeme zásadní reformu zemědělských dotací, zdravější veřejné stravování, rozbíjení oligopolů a podporu lokální produkce a zpracování kvalitních potravin, které musí být dostupnější všem spotřebitelům. Než nám ujede vlak.
Autor: Matěj Pomahač
Zdroj: Ekolist.cz
