Nejen kvůli nedávno uzavřenému memorandu o spolupráci se musím úplně na úvod zeptat, jak vnímáte roli rodinných farem v naší zemi?

Rodinnou farmu chápu jako základní kámen venkova, předávání majetku z generace na generaci a předávání zkušeností s tím spojených jsou pro krajinu, hospodaření a pro venkov důležité. Je tomu tak i v naší rodině, a těším se, až synovi předám naše lesy, naše zemědělské pozemky, a on bude v té práci pokračovat tak, jako se já snažím pokračovat v hospodaření svých předků. Rodinné farmy v naší zemi bohužel utrpěly minulým režimem, i naši předci byli stejně jako lidé ze selských rodin perzekuováni a vězněni, takže snahy o legislativní ukotvení rodinných farem považuji za navrácení dobrého jména selského stavu. Ať ten český venkov nejsou jen ta velká agrodružstva, ale ať dáme do krajiny také srdce – a to ty rodinné farmy přinášejí. To, že se někde opraví boží muka, že je někde lavička a hospodář na ní vzpomíná, jak jeho dědeček šel kosit louku nebo že vysázel tuto alej. Dnes jsou to žádoucí krajinné prvky, ale pro nás to znamená víc, je to kus naší historie a kulturní krajiny, ve které žijeme. To žádný investor z velkých družstev nepochopí. My z toho přitom nepotřebujeme mít jen maximální možný zisk, ale také potěšení z té krajiny, na kterou se podíváme, a zahřeje nás u srdce. To jsou rodinné farmy.

Rodinnou farmou je ostatně i Vaše hospodářství s centrem na zámku v Litenčicích, navrácené v restitucích. Co vlastně všechno zahrnuje?

Naše rodina tady hospodaří od roku 1778, kdy František Podstatzký z Prusinovic zdědil majetek po svém strýci, což bylo panství Litenčice, které se rozkládalo na osmi katastrech na ploše asi 1 800 hektarů, a které se po první pozemkové reformě zúžilo zhruba na 1300 hektarů. V současné době tak hospodaříme na 1028 hektarech lesa a asi 250 hektarech zemědělské půdy, udržujeme několik rybníků a provozujeme honitbu. S tím jsou spjaty i některé nemovitosti jako hájenky, budovy statku, ale i kulturní památka v podobě zámku. Ty nemovitosti byly v hrozném stavu, když jsme je zrestituovali a do současné doby jsme se z toho ještě nevzpamatovali, ale postupně je opravujeme. A protože je ten areál hodně rozsáhlý, tak to trvá déle, než by si člověk přál. Nemusím ale vše opravit sám, mám také děti, a věřím, že v tom budou pokračovat, a že budou dál ten majetek zvelebovat.

Vaší hlavní činností je lesní hospodářství – jak se promítají zkušenosti předků v něm?

Zhruba 90 procent našich lesů je listnatých a jen asi 10 procent jsou jehličnany, vysázené převážně za totalitního režimu. Naší stěžejní dřevinou je dub letní a zimní, a že jsou podmínky pro duby v naší lokalitě optimální, dokazuje kvalita a cena dřeva z nich na aukcích, na nichž se nám podařilo kubík dubového dřeva, které vysazoval pradědeček Maxmilián, prodat za historicky rekordní cenu v ČR - za 50 472 korun. Ale snažíme se, aby naše lesy byly pestré, je v nich velké procento javoru klenu, lípy, habru nebo buku. Snažíme se ale také navrátit do krajiny něco, co v ní původně bylo. Vysázeli jsme například nový vinohrad, který má zhruba 1,5 hektaru, a při volbě místa jsme se inspirovali názvem lokality v katastru nemovitostí, která byla označena jako „vinohrady“. Jde o místo, kde podle paleontologů končilo třetihorní moře, v němž byly korálové útesy, které se rozpadly a vytvořily jedinečné prostředí vhodné právě pro vinici. Pěstujeme na ní přirozeně rezistentní odrůdy (PIWI odrůdy) vína, protože se snažíme nepoužívat vůbec žádnou chemii, ostatně sám to víno piji, tak na něj nechci stříkat žádné pesticidy. K tomu právě pomáhají ty specifické odrůdy, máme pět bílých odrůd a dvě červené, což jsem nemohl opomenout, protože tu máme honitbu, a máme proto hodně zvěřiny – a ke zvěřině patří červené víno.

Jedním z hlavních společných cílů ASZ ČR a KSL má být podle memoranda o spolupráci cílená snaha o obhajobu vlastnických práv. Jaká je podle Vás aktuální situace v naší zemi?

Téma obhajoby vlastnických práv je to nejdůležitější téma, co nás spojuje s ASZ ČR. Podobně jako členové Asociace hospodaříme na rodinných farmách, a stejně jako sedláci z ASZ ČR si i my předáváme majetek z generace na generaci a hospodaříme na rodinném majetku. Všichni jsme zažili restituce a byli jsme opravdu rádi, že něco takového nastalo. Jenže ta euforie z 90. let minulého století je pryč, a přestože jsme společnosti v dalším vývoji dokázali, že hospodaříme zodpovědně a poskytujeme jí mnoho benefitů, nejsme za ně nijak kompenzováni, a naopak jsme často svazování novou a novou legislativou, která naše práva omezuje.

Hodně se mluví o omezování vlastnických práv hospodařících zemědělců, jaká je ale situace v lesnictví?

Těch omezení je celá řada. Tím hlavním omezením je, že roste celospolečenský tlak na upozaďování hospodářského významu lesa. My se snažíme hospodařit tak, aby to bylo hospodaření udržitelné, a aby ty tři pilíře, o kterých se neustále mluví, tedy sociální, ekologický a ekonomický, byly vyvážené – a to je velmi důležité. Teď ale vzniká celospolečenský tlak na to, aby byl ekologický pilíř vyzdvižen, a upozaděn ten sociální nebo ekonomický. Stále například roste plocha chráněných krajinných území. Mnoho ochranných zón a zpřísnění podmínek hospodaření nebylo ale vůbec konzultováno s majiteli lesů – třeba Natura 2000 s námi nebyla konzultována vůbec. My máme například i část lesů v prvním, druhém a třetím stupni vodohospodářské ochrany, na našich pozemcích jsou v lese vrty s pitnou vodou, ale prakticky nic za to nemáme a nepodílíme se ani nijak na zisku z prodeje vody, ač je čerpána z našich pozemků. Naopak jsou nám nyní zvyšovány daně z nemovitostí, což považuji za absolutně nešťastné řešení ekonomické krize státu, kdy vláda, která si říká pravicová, zatíží lesní hospodářství dvojnásobným nárůstem daně z nemovitostí.

Jaké zatížení to představuje pro Vaše hospodářství?

Výše daně z nemovitostí je u nás ve výši statisíců korun. K vytvoření potřebného zisku, abychom odvedli tuto daň, je nutné vytěžit v lese skutečně nemalé množství dřeva, aby se vydělalo jen na daň z nemovitostí. Roztáčíme tím spirálu, kdy budeme muset těžit víc a víc a víc, jenom abychom zaplatili daně. To určitě není rozumné ani ekologické.

Pokud obhospodařujete tak komplexní krajinu jako my, kde jsou pole a lesy, ale i rybníky, remízky, travnaté údolnice a ekonomicky nevyužitelné zemědělské pozemky, které přináší společnosti řadu benefitů, pak nelze veškeré toto území zařadit do LPIS, protože řada pozemků nesplňuje stanovená kritéria, takže mnoho pozemků je sice krajinným prvkem, ale i tak se z nich platí daň bez nároku na dotace. Daně se platí i z polních a lesních cest, které jsou nutné k naší činnosti, ale které navíc také bezplatně využívá veřejnost. Nechat si jen plochy, které přinášejí zisk, ale není možné – nelze například na venkově hospodařit a nemít k tomu účelu nějakou přístupovou cestu.

Jak vnímáte svobodu vlastníků lesa osázet lesní pozemky dřevinami, které si sám se znalostí konkrétních lokalit zvolí?

Společně s naším odborným lesním hospodářem se snažíme vytvářet lesy druhově pestré, u nás zejména s převahou dubu. Určitý problém byl v současném zákonu s dobou obmýtí, v některých případech lze a je žádoucí kácet daleko dřív, třeba když je smrkový porost napaden václavkou, takže to nemusí být jen kůrovcová kalamita. K tomu se ale musí žádat o různé výjimky a nelze se operativně rozhodnout. To by měla novela lesního zákona změnit, a to je určitě žádoucí. Co bych ale ještě rád zdůraznil, je vhodné spojení zemědělské a lesnické výroby, obhospodařování rybníků a způsob hospodaření v krajině jako celku včetně myslivosti, což dělali naši předci velmi dobře. V takovém případě můžete například na různé činnosti celoročně přesouvat pracovníky při střídání polních, pěstebních a těžebních činnostech, což zajišťuje zaměstnanost a dává to smysl.

Máte společně se sedláky už nějakou představu, jaké legislativní změny udělat, aby se situace v právech vlastníků zlepšila?

Je toho hodně, určitě by bylo mimo jiné vhodné zmírnit podmínky pro liniové stavby. Například přes naše pozemky vedl plynovod z 90. let, před 15 lety se rozhodlo, že se vybudují další větve plynovodu, přičemž trasa vede přímo přes náš les. Vy ale nedostanete odpovídající pozemkovou kompenzaci za to, že přijdete třeba o pět hektarů lesa. Protože ale jde o zájem státu, tak ten by měl proto poskytnout náhradní pozemky. Dostanete sice nějaké peníze, ty ale podléhají inflaci, takže místo lesa máte v ruce jen hrst bankovek, jejichž hodnota klesá. Při takovém přístupu státu se vůbec nedivím postojům některých vlastníků, kteří v minulosti odmítali vydat své pozemky a se státem se soudili, jako byl případ paní Havránkové. Nebo jiný příklad – stát v podobě kotlíkových dotací podporoval intenzivně nákup nových kotlů, naši bývalí zákazníci si ale už nekoupili kotle na dřevo, ale kotle na plyn, a nám, kteří produkujeme palivové dřevo a prodáváme ho, tak ještě vzrostla sazba DPH ze snížení sazby na základní. Takhle vypadá v praxi podpora produkce palivového dřeva jako obnovitelného zdroje v naší zemi.

Rozhovor vedl: Petr Havel

Rozhovor vyšel v časopise Selská revue (č. 4/2025), který je 7x ročně distribuován prostřednictvím České pošty členům ASZ ČR.