Po dlouhých letech totiž čeští sedláci s touto vládou věřili, že konečně nastala atmosféra pro tolik potřebné změny v našem zemědělství spojené s jeho lokálním ukotvením na venkově a podpoře jeho potřebné pestrosti. Jako zlomek dobrých důvodů k celkové změně přístupu lze uvést stále hůře konkurenceschopný sektor vůči jiným zemím především v EU, ale nakonec i na celém světě a stále větší prohlubování dominance největších podniků. Nejen půda, ale dokonce celé české podniky (nejčastěji střední družstva) se staly pouze investiční komoditou, stále více chybí lidé, kteří mají o samotnou práci v zemědělství zájem, malé chovy z českého venkova mizí. Ze zemědělství, které je ve své ryzí podstatě lokálním, celistvým a do mnoha oblastí propojeným hospodařením, se stal v Čechách úzkoprofilový byznys pro pár subjektů a systém bez přidané hodnoty pro ostatní. Třicet let experimentu s tzv. „unikátní českou cestou“ nás nepřivedlo na špičku Evropy, ale naopak naše zemědělství závislé již z velké míry na velkých podnicích vykazuje silně podprůměrnou produkci, zaměstnanost i platy. Oproti většině zemí EU, kde je hlavním modelem hospodaření lokální rodinná farma se svojí přidanou hodnotou. Tyto statky obhospodařují většinu půdy a působí jako nenahraditelný stabilizátor produkce, místních vazeb i lidských zdrojů.
Jako sedláci sdružení v Asociaci soukromého zemědělství ČR jsme přitom nechtěli revoluční převrat, ale domnívali jsme se, že současné vládě je zřejmé alespoň tolik, že je nezbytné omezit neustálé a pro venkov a potravinovou bezpečnost nebezpečné rychlé bobtnání největších holdingů zastropováním aspoň některých přímých provozních dotací, a že je nutné především zlepšit podporu přirozeného podhoubí zemědělského sektoru - menších rodinných hospodářství na celém venkově.
Pravda, samotný začátek volebního období přinesl zavedení redistributivní platby, která přispěla ke snížení rozdílu mezi dotačními příjmy největších a nejmenších zemědělců a částečně tak napravila v EU zcela neobvyklou situaci, kdy v Čechách největší zemědělské firmy dostávaly v průměru až o 20 % vyšší provozní dotace a podpory než malé zemědělské podniky. To však byla první a také prakticky poslední větší změna, za kterou se tato vláda postavila. Ohledně systematického uchopení potřeb rodinných hospodářství jsme u některých zástupců koalice rovnou naráželi na nezájem a především nepochopení.
Nová naděje přišla především po příchodu nového náměstka Milana Daďourka (Piráti) na ministerstvo zemědělství, který se konkrétním tématem provozování malých zemědělských podniků a rodinných zemědělských hospodářství začal na naši žádost konečně věcně a seriózně zabývat. Nakonec i s podporou současného ministra zemědělství pak v poměrně krátké době několika měsíců vznikl návrh novely zákona o zemědělství, který by ukotvil alespoň základní obrysy systémového přístupu českého státu k celosvětově uznávanému a ověřenému modelu zemědělství prostřednictvím rodinných farem.
Návrh domluvený v rámci pracovních jednání od března do srpna 2024 obsahoval:
- definici rodinného zemědělského hospodářství (bydliště v sousedství obhospodařovaných pozemků, mikropodnik, spolupráce členů rodiny podle občanského zákoníku, výhled generačního předání)
- jednoduché podmínky přiznání statusu
- zjednodušení převodu hospodářství mezi členy rodiny (typicky z rodiče na potomka)
- ochranu názvu „rodinné zemědělské hospodářství“ pro marketingové účely
- uznání praxe v rodinném hospodářství pro účely kvalifikace dle veterinárního zákona
- možnost požádat o pacht státní půdy v místě svého působení
- zadání pro veřejné stravování (fakultní nemocnice, domovy důchodců, školy), aby využívaly určitý podíl lokální produkce z rodinných hospodářství.
Během října a listopadu minulého roku ale přišla změna nálady. Po křivolakých cestách na MZe a nepochopitelné dohodě v rámci koalice v návrhu předloženém do sněmovny zůstala takřka jen definice toho, co je rodinné zemědělské hospodářství, jak lze požádat o tento statut a marketingová ochrana názvu „rodinné zemědělské hospodářství“. Zbytek byl vypuštěn. Namísto vejce zůstala tedy prakticky jakási vyfouknutá skořápka. Proto ASZ připravila devět pozměňovacích návrhů, o jejichž podporu opakovaně požádala ministra, koaliční strany i jednotlivé poslance.
Vše se zkomplikovalo i časově. Návrh byl totiž připraven a naší selskou organizací podpořen již na počátku léta loňského roku a měl příslib od ministra zemědělství, že bude předložen do sněmovny nejpozději v září 2024. Předložen do sněmovny byl ale s několikaměsíčním zpožděním (až 6. 12. 2024) po setrvalém tlaku naší Asociace. Současně bylo přislíbeno, že k prvnímu čtení dojde již v lednu a koalice si odhlasuje zkrácení lhůt pro jeho projednání. K tomu ale nedošlo. Ani v únoru. Když už ale nebylo možné opakované připomínky a žádosti Asociace přehlížet, proběhlo první čtení konečně 13. března. Ale zkrácení lhůt nebylo ani navrženo. Druhé čtení přišlo po několika odkladech až 29. května, ale bylo okamžitě přerušeno a proběhlo až 11. června.
V mezičase jsme jako zástupci ASZ ČR neustále vysvětlovali potřebu důležitých úprav, a tak určitou část z nich nakonec ministr zapracoval do obsáhlého pozměňovacího návrhu. Kvůli hrozbě obstrukce celého zákona od ANO a SPD ale musel být opuštěn návrh na přednostní přístup rodinných hospodářství k pachtu státních pozemků. Přednost tak byla uzákoněna pouze pro začínající zemědělce.
Až ve třetím čtení se například rozhodovalo, zda bude uznáno, že mladší generace, která se podílí na chodu rodinného hospodářství jako člen déle než dva roky, bude uznána dostatečně kvalifikovanou, aby mohla dělat běžné chovatelské úkony při péči o zvířata. Úprava byla nakonec přijata i díky tomu, že nakonec pan ministr podpořil příslušný pozměňovací návrh. Naopak ministr ale nepodpořil zjednodušení převodu rodinného podniku, ač toto bylo od samého počátku jasnou důležitou podmínkou celého návrhu a také ji takto právní oddělení na MZe odborně zpracovalo. Pravděpodobně proto nakonec chybělo 12 hlasů pro tuto úpravu.
Celá novela při závěrečném hlasování ale nakonec získala podporu 122 poslanců ze 124 přítomných. To ukazuje, že podpora rodinného farmaření je téma široce rezonující a významné a nechtějí se proti ní postavit ani zástupci opozice. A to je také velkou nadějí i do budoucna. Co se tedy podařilo? Došlo k pokroku, skoku kupředu, nebo jen opět k nějakému úkroku stranou? Co vlastně novela přináší?
Především pro úřady i politiky a pro všechny nyní zákon jasně říká, co je rodinné zemědělské hospodářství. Hospodařícím rodinám umožňuje již od 1. ledna 2026 požádat o udělení statusu, který jim umožní používat označení rodinné zemědělské hospodářství na svých produktech. Zákon zároveň uznává, že jde o produkci lokální, což by mělo pomoci při jednání s kraji, školami a dalšími subjekty, které mají nebo chtějí lokální produkci podporovat. Očekávat také mohou postupné snižování administrativního tlaku a kontrol. Příkladem je například zmíněné uznání praxe v rodinném hospodářství pro některé účely podle veterinárního zákona. Úprava také umožňuje využít již současných možností pro dělbu příjmů a výdajů mezi společníky. Za tento posun je třeba všem zástupcům koalice i poslancům, kteří zákon podpořili, jasně poděkovat.
Současně se ale nepodařilo dosáhnout dvou základních věcí. Zásadní zjednodušení administrativního převodu hospodářství mezi členy rodiny (generacemi), ani přednostní přístup k pachtu státních pozemků (ač bylo slíbeno v programovém prohlášení vlády). Ale příslušné návrhy byly zpracovány a věříme, že jejich čas ještě přijde. Stejně jako snad přijde prostor i pro další náměty: mírnější podmínky pro prodej ze dvora, řešení správy hospodářství během dědictví, upřednostnění lokální produkce ve veřejných zakázkách, snížení výkaznictví, omezení frekvence kontrol nebo výhodnější podmínky pro agroturistiku. ASZ ČR má však dlouhodobě připravenou celou řadu dalších opatření, které ve výsledku povedou ke zjednodušení podnikání u tohoto nejčastějšího způsobu zemědělského hospodaření. To se pochopitelně pozitivně projeví i v nabídce pro spotřebitele a vůbec do venkovského prostoru. O tom budeme podrobněji psát někdy příště.
Sedláci sami vědí, že některé věci prostě zcela ovlivnit nemohou a že například i dobře založená sklizeň se kvůli špatnému počasí nemusí vydařit. Semínko k podpoře rodinných farem ale bylo zaseto. Dokonce konečně vzklíčilo. Pro obnovovaný český selský stav určitě není nynější výsledek dostatečný. Ale není to žádný konec. Naopak s ohledem na celkovou stále přetrvávající nevlídnost zdejšího českého politického či úřednického prostředí vůči sedlákům je to dobrý začátek. V Asociaci soukromého zemědělství ČR trvale hledáme stále další cesty a partnery, abychom podporu rodinných hospodářství posílili. Nepochybujeme totiž vůbec o tom, že se tak stane. Jde jen o to kdy a za jakých okolností. Pochopili jsme již dávno, že klíčové změny si musíme odpracovat sami a s tím také i dál počítáme. Na sedlácích teď bude se s novými paragrafy seznámit, a pokud možno požádat o statut rodinného zemědělského hospodářství, aby se věci začaly dít. Tedy pokud novelu ještě schválí Senát a podepíše pan prezident.
Mgr. Ing. Jaroslav Šebek, předseda Asociace soukromého zemědělství ČR
