Možná si ještě vzpomenete na „máselnou krizi“, která loni na podzim otřásla Českem. Výrobci i prodejci prudký nárůst ceny vysvětlovali různými argumenty. Odvolávali se na nízkou tučnost mléka a pak také na rostoucí výkupní cenu suroviny. Podle dat Státního zemědělského intervenčního fondu (SZIF) loni v říjnu mlékárny platily zemědělcům bez mála 12 korun za litr. Po novém roce poptávka po másle klesla, a tak začala padat i jeho cena. Mléko od farmářů však i nadále zdražovalo, v květnu se cena za litr dokonce vyšplhala na 13,27 koruny.

Takto příznivou cenu zažili farmáři na krátkou dobu na přelomu let 2022 a 2023. Teď ale zemědělci čekají, že vyšší výkupní ceny vydrží co nejdéle.

 

To, za kolik sedláci prodají zpracovatelům, se však neurčuje v Česku. Jak to bývá i u ostatních zemědělských komodit, svoji roli sehrává společný evropský trh. Na něm je ovšem mléka nedostatek. A to nejen kvůli vysoké poptávce po výrobcích z něj, ale také kvůli omezování chovů. „V západní Evropě vidíme pokles stavů dojnic, který je spojený s generační obměnou. Mladí už nechtějí pracovat v zemědělství, farmy končí, což je jeden z důvodů, proč tam mléko chybí,“ říká Jiří Kopáček, předseda Českomoravského svazu mlékárenského.

 

Evropská komise očekává, že tento trend jen tak nezmizí a v zemích na západ od nás předpokládá do roku 2035 propad v produkci mléka. Naopak výrazný nárůst evropská exekutiva vyhlíží v zemích východní Evropy. Zpráva (EU agricultural outlook 2024–2035) konkrétně zmiňuje potenciál růstu produkce v Polsku. Ale šanci cítí i čeští farmáři. „Nakonec paradoxně budeme vesele těžit z toho, co tady vybudoval předchozí režim, kdy vznikla velká zemědělská družstva, vznikly stáje a díky tomu teď východní Evropa může prosperovat,“ míní Jan Koukolíček, předseda ZD Nečín na Příbramsku.

 

Tento podnik před několika lety postavil novou stáj s dojicími roboty. Ty pravidelně využívá 150 dojnic, počítají ale s naplněním kapacity na 220 kusů. Zatímco dřív zisky z rostlinné výroby kompenzovaly ztráty z té živočišné, teď je to naopak. „Rostlinku“ v Nečíně používají výhradně na výrobu krmení pro krávy, obilí prý dokonce pěstují hlavně kvůli slámě. Tou pak zvířata celoročně podestýlají. V Nečíně zkrátka sází vše na jednu kartu, a tou je chov dojnic.

 

Naopak Karel a Jiří Horákovi, kteří hospodaří na Kolínsku, mají své podnikání více diverzifikované. Vepřové a hovězí z vlastního chovu prodávají přes Rohlík, k tomu přímo na farmě provozují hotel s restaurací. Chovají ale také 300 dojnic. „Chceme to navýšit na 400. Současná cena je rentabilní, ale samozřejmě bude záležet na nákladech. To znamená, jaká bude cena za energie, lidskou práci nebo krmiva,“ říká Karel Horák, spolumajitel Farmy Choťovice.

 

Česko patří v chovu dojeného skotu nejen k evropské, ale i ke světové špičce. Přestože se počet kusů od 90. let snížil o polovinu, tak stejnou měrou se zvýšila užitkovost (dojivost jedné krávy za laktaci). Podle údajů Organizace pro výživu a zemědělství (FAO) za rok 2021 byla průměrná dojivost na krávu ze 184 států světa v Česku jedenáctá nejvyšší. „Česká republika je v produkci mléka přebytková, 20–30 procent se vyváží do zahraničí, a to je zase důkaz toho, že naše mléko je konkurenceschopné,“ vypichuje agrární analytik Petr Havel. Míra soběstačnosti v produkci mléka byla podle dat ministerstva zemědělství v předloňském roce 143 procent.

 

O schopnosti českých krav dojit kvalitní mléko při vysoké kvantitě mluví i Karel Horák. Ten byl dlouholetým předsedou Svazu chovatelů holštýnského skotu, tedy plemene dojeného skotu, které je nejrozšířenější nejen v České republice, ale po celém světě. „Když to výrazně zjednoduším, tak čím větší farma, tím ekonomika bývá lepší, protože se tam náklady rozmělní. A my v Česku máme výhodu, že farmy máme velké,“ tvrdí Horák.

 

Menší sedláci to ale vidí jinak. Asociace soukromého zemědělství (ASZ) kritizuje, že velká část investičních dotací na modernizaci stájí míří k větším podnikům. „Prosazujeme to, aby měl do živočišné výroby chuť vstoupit i zemědělec, který v ní zatím nepodniká. Stát by měl podporovat to, aby vzniklo nějaké množství farem, které budou produkovat kolem sto až dvě stě dojnic. A necpat to jen těm, kteří mají čtyři sta a více dojnic a kteří si modernizují a modernizují,“ navrhuje místopředseda ASZ Jan Štefl.

 

Na takové řešení ale reaguje Zemědělský svaz ČR, jenž zastupuje střední a větší podniky. Jeho předseda Martin Pýcha namítá, že současná vláda Petra Fialy (ODS) ve své zemědělské politice preferuje malé farmy už dost. Z jeho pohledu by další podpora vzniku menších chovů nedávala smysl, protože 92 procent dojnic je ustájeno ve středním či větším agropodniku.

 

Pýcha také zdůrazňuje, že pokud má Česko v produkci mléka přeřadit na vyšší rychlostní stupeň, je zapotřebí, aby se surovina zpracovávala v tuzemských mlékárnách. Jak zmiňoval analytik Havel, část produkce se z ČR vyváží. „Naše mlékárny v současnosti nejsou schopny zaplatit konkurenceschopnou výkupní cenu. Částečně je to dáno vysokými náklady například na energie, ale také nízkou výkonností celého potravinářského průmyslu, která je podle ministerstva zemědělství zhruba na 56 procentech úrovně zemí EU,“ upozorňuje Pýcha.

Mlékárenský svaz i Potravinářská komora ČR ale čísla resortu zemědělství zpochybňují. Podle nich jde o špatnou metodiku výpočtu produktivity a české mlékárny jsou prý konkurenceschopné. A navíc by podle předsedy Českomoravského svazu mlékárenského dokázaly zpracovat i více české suroviny. „I ty současné zpracovatelské kapacity se musejí obnovovat. Investice jsou důležité, a aby se mohlo investovat, tak je potřeba i nějaká podpora toho sektoru. Vláda podporu přibrzdila s konsolidačním balíčkem a bez investic budeme těžko držet krok se západní Evropou,“ konstatuje Jiří Kopáček.

 

Postavit novou stáj na zelené louce je přitom velmi tvrdý oříšek. Zemědělci se stejně jako jiní obyvatelé musejí potýkat s negativním fenoménem označovaným jako NIMBY (z anglického „not in my back yard“ – „ne na mém dvorku“). V momentě, kdy vedoucí podniku představí obci záměr postavit novou stáj, zvedne se od některých obyvatel vlna nevole.

 

„I na té vesnici se mění sociální situace. Když dřív polovina obyvatel dělala v družstvu, tak to chápali mnohem lépe než teď, když se tam nastěhují lidé z města a chtějí mít klid. Ale zároveň pro to musíme taky něco sami udělat, musíme to umět lidem vysvětlit a ukazovat jim pozitivní příklady,“ říká předseda ZD Sloupnice Jaroslav Vaňous.

 

Zatímco větší využívání robotických traktorů na poli je zatím v plenkách, v kravínech už jsou automatické dojírny běžnou praxí. Roboti ve stájích jsou velkým krokem k naplnění „Pláničkovy metody“, kterou známe z komedie Slunce, seno, jahody. Teorie mladičkého studenta spočívala v tom, že příjemné prostředí zvyšuje dojivost krav. Ty potřebují – stejně jako lidé – dostatek prostoru, světla, vzduchu, krmení a také odpočinku. Tedy čím víc je stračena v klidu, tím více nadojí. Nebo ještě lépe: čím méně lidé krávy ruší, tím je jejich produkce vyšší.

 

Do robotických dojíren si krávy chodí, kdy samy chtějí, motivují je k tomu granule s vyšším obsahem cukru. Navíc díky stroji mají zemědělci detailní statistiku o každém kusu a je to také řešení nedostatku lidí, kteří jsou ochotní pracovat v živočišné výrobě. Podle dat společnosti Agropartner, která instaluje roboty po českých kravínech, je v tuzemsku dojeno automaticky 10 až 11 procent stračen. To je ale stále šest procentních bodů za průměrem Evropy. Ministerstvo zemědělství nabízí na modernizaci stájí investiční dotace se spoluúčastí farmářů. V letošním roce resort vyhradil přes program PRV více než miliardu korun.