Vysychavé polní mokřady (někdy též označované jako polní rozlivy) se objevují zejména ve vlhkých částech roku a následně podle aktuální klimatické situace postupně vysychají. V suchých obdobích či letech jsou v místech jejich výskytu normálně obhospodařovaná pole. Vznik těchto biotopů je dán především intenzitou srážek, rychlým táním sněhu a někdy i dosluhováním funkčnosti odvodňovacích zařízení. Mokřady se mohou vytvářet i na půdách zhutněných používáním těžké techniky a intenzivním hospodařením. Jejich významnější výskyt je znám především z jarních a podzimních měsíců, méně často ale mohou vzniknout i v létě. Obvykle se objevují v polních depresích s častějším výskytem v blízkosti vodních toků. Důležitou okolností jejich vzniku je historie lokality, kdy se objevují na místech bývalých koryt toků, poříčních mokřadů a vlhkých luk, případně i jezer či rybníků. Jejich důležitým znakem je přirozené vysychání, tedy dočasnost, a opakovaný výskyt v různých letech i sezóně v rámci roku (proto jsou označovány také jako periodické či efemerní).

Bez nadsázky lze říct, že vysychavé polní mokřady představují součást paměti staré říční krajiny. Tyto plochy mají často bohatou zásobu semen rostlin (semennou banku) a klidových stadií bezobratlých (vaječnou banku) v půdě, díky čemuž se po zaplavení rychle obnovuje rozmanitý mokřadní život. Jak jsme zjistili výzkumem na jižní Moravě, ve vysychavých polních mokřadech se často vyskytují unikátní mokřadní rostliny a živočichové. Jsou to hlavně druhy, které kromě vysychání potřebují prostředí bez ryb a obnažené (nezarostlé) dno, někdy jde i o druhy bývalých slanisek. Na jižní Moravě byl na zaplavených a podmáčených polích doposud zjištěn výskyt 145 druhů z Červeného seznamu organismů ČR a minimálně 70 druhů zvláště chráněných podle zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny (dále jen zákon). Pro některé z nich jsou v současnosti polní mokřady jedním z nejdůležitějších biotopů v rámci celé střední Evropy, např. pro velké lupenonohé korýše, jako jsou žábronožky a listonozi, nebo některé bahňáky, např. čejky chocholaté nebo vodouše rudonohé. Vysychavé polní mokřady tedy mohou být v homogenní zemědělské krajině, kde byla většina mokřadů v minulosti odvodněna, důležitým útočištěm pro biodiverzitu a rájem pro druhy, které člověk vytlačil z míst, kde hospodaří.

Co tedy s těmito vysychavými loužemi? Vadí jim běžné zemědělské hospodaření na orné půdě? I když jsou často biologicky velmi cenné, stále není vhodně nastaveno, jak na nich hospodařit současně se zachováním jejich přírodní hodnoty. Vzhledem ke způsobu jejich vzniku a výskytu na orné půdě nepřipadá v úvahu jejich územní ochrana formou zvláště chráněného území. Jako nejlepší způsob péče se jeví zemědělské hospodaření se zachováním určitých zásad.

1. Pokud to jde, nejlepší možností je na místech polních mokřadů zachování běžného zemědělského hospodaření, protože rostliny a živočichové na ně vázaní vyžadují péči zahrnující opakované narušení povrchu bránící zarůstání. Takové narušení běžné zemědělské postupy dobře nahradí, např. orbou. Hospodaření by nemělo probíhat ve fázi zatopení mokřadu (což technicky stejně není možné), ani bezprostředně po jeho vyschnutí, pokud k němu dojde v hnízdním období (březen – konec července), kdy zde mohou být hnízda či mláďata mokřadních ptáků (čejek, vodoušů a dalších). Naopak později v sezoně (přibližně od srpna) je zde hospodaření žádoucí, přičemž velmi vhodné je hospodařit stejným způsobem jako před zaplavením. Možná je podzimní či zimní orba, vláčení, diskování či podobné zásahy vedoucí k obnově biotopu do fáze rané sukcese, pokud to aktuální podmínky dovolí a lokalita je na suchu. V případě suchých let, kdy se mokřad vůbec nezavodní, není potřeba zemědělské hospodaření nijak měnit.
2. Zásadní je zachování vodního režimu, tj. (ne)pravidelného zaplavování. Proto je důležité vysychavé mokřady neodvodňovat různými strouhami či obnovou melioračních zařízení. Podobný negativní efekt na tyto biotopy má i čištění a prohlubování koryt blízkých vodotečí. Obzvláště škodlivé jsou tyto zásahy ve vegetační sezoně (březen – říjen). Rychlé odvodnění polního mokřadu s přítomností hnízd mokřadních ptáků může vést k jejich bezprostřední likvidaci predací.
3. Vysychavé polní mokřady je nutné nezavážet a nepřevrstvovat zeminou za účelem jejich likvidace kvůli hospodaření, či z jiných důvodů. Především v době hnízdění ptáků a rozmnožování obojživelníků jde o činnost v rozporu se zákonem. Často má navíc takový postup jen dočasný efekt, co se týká podmáčení plochy, ale je likvidační pro semennou a vaječnou banku cenných druhů.
4. I když se to na opakovaně zvodnělých místech nabízí, tyto plochy by neměly být vyjímány ze zemědělského půdního fondu a ponechány bez hospodaření. Díky rychlé sukcesi, která se projevuje zarůstáním agresivní vegetací, v takových případech dochází k jejich přeměně na eutrofní mokřady s rákosem. Ty jsou ochranářsky a ekologicky mnohem méně hodnotné. Z tohoto důvodu je bohužel stále spíše nevhodné vymezení lokalit vysychavých polních mokřadů v rámci tzv. krajinného prvku „mokřad“ v rámci evidence LPIS, které v současné praxi obvykle vede právě k absenci hospodaření a rychlému zarůstání, a tím k nežádoucí degradaci (podrobněji níže). Podobně převod orné půdy na trvalý travní porost nelze plně doporučit, protože zatravněním se fakticky zamezí opakovanému vzniku dříve zmíněných hodnotných stádií obnažené půdy.
5. Zcela nevhodné je na místech současných vysychavých polních mokřadů budování trvalých tůní či rybníků. To je bohužel v posledním desetiletí běžný postup, kdy jsou právě opakovaně podmáčená místa při realizaci takových vodních těles často preferována. Naše podrobná výzkumná data o biodiverzitě a kvalitě tůní a malých vodních nádrží jednoznačně ukazují, že přebudováním na stálá vodní tělesa je zničen nesrovnatelně cennější biotop s přítomností řady ohrožených a chráněných druhů organismů. V umělých vodních tělesech pochopitelně chybí nejvýznamnější složky bioty vázané na narušování půdního povrchu a vysychání. Navíc se do mnoha nových tůní a nádrží velmi rychle dostávají ryby, včetně nežádoucích invazních druhů jako je střevlička východní, které negativně ovlivňují kvalitu vody i ostatní organismy. Zároveň tyto nové biotopy často trpí i velmi špatnou kvalitou vody a obvyklá absence péče o ně opět vede k homogenním rákosinám neatraktivním pro biodiverzitu.
6. V případě zemědělského hospodaření v těsné blízkosti vysychavých polních mokřadů je žádoucí v jarním období (březen – červen) sledovat přítomnost na zemi hnízdících bahňáků, jako jsou čejky chocholaté, které často hnízdí v jejich okolí. V případě nálezu jejich hnízda postačí při zemědělských pracích tato hnízda těsně objet tak, aby nedošlo k jejich zničení. V případě opakovaného výskytu čejek je pak vhodné zvážit využití dotačního titulu pro ochranu čejky chocholaté na orné půdě v rámci agroenvironmentálně-klimatických opatření (AEKO, podrobněji níže). Velmi žádoucí je pak šetrné zemědělské hospodaření v okolních kulturách navazujících na polní mokřady bez používání nadměrného množství pesticidů a chemických hnojiv, které mohou negativně ovlivnit kvalitu vody v mokřadu a poškodit populace významných druhů.

Jak již bylo řečeno, v případě výskytu vysychavých polních mokřadů dochází či může docházet k negativním jevům v souvislosti se zemědělským hospodařením, s vlivem na úrodu pěstovaných plodin či vyplácením zemědělských dotací. Zcela zásadní je proto vytvoření funkčního mechanismu v rámci LPIS, který by pomohl zachovat nejcennější lokality a jejich biotu, a zároveň umožnil bezkonfliktní zemědělské hospodaření v souladu s doporučeními uvedenými výše.

Bohužel žádný ze současných přístupů v rámci dotačních schémat není v tomto směru ideální. V rámci AEKO je asi nejvhodnější variantou využití titulu pro ochranu čejky chocholaté. Slabinou ale je, že pravidla tohoto opatření nijak neřeší samotnou přítomnost vodních ploch, takže ani nestanovují příslušnou péči o ně. Převod orné půdy na trvalý travní porost, včetně vstupu do některé jiné varianty AEKO, jako je ošetřování extenzivních travních porostů, podle zkušeností rovněž není vyhovující. Vysetím travních směsí dochází k potlačení významných druhů mokřadních rostlin, a zároveň absence orby a podobných činností vedoucích k razantnímu narušení nevyhovuje dlouhodobému udržení polních mokřadů v žádoucím stavu s obnaženými substráty a nekompaktními porosty vegetace. Řada titulů sice umožňuje pastvu, která by mohla být vhodným nástrojem k udržování takových ploch, ale opět chybí možnost razantnějších zásahů potřebných v případě přílišného zarůstání. Receptem na tento nedostatek by mohlo být vymezení lokalit vysychavých polních mokřadů v rámci tzv. krajinného prvku „mokřad“. Současná metodika sice umožňuje jako mokřad vymezit „pravidelně dočasně podmáčené“ části pole, ale provádět v jeho ploše zásahy, jako je kosení, pastva, orba či výřez náletu, je možné pouze na základě souhlasného stanoviska orgánu ochrany přírody. Dosavadní zkušenost ukazuje, že po vymezení polního rozlivu jako mokřadu obvykle není stanovena žádná péče, a lokalita je ponechána sukcesi a zarůstání bez zásahů, čímž dochází k její přímé likvidaci.   

Další možností je institut vyplácení újmy za omezení hospodaření z důvodu ochrany přírody na základě oznámení o výskytu zvláště chráněných druhů dle zákona. V takovém případě příslušný orgán ochrany přírody, obvykle krajský úřad, omezí hospodaření na těchto lokalitách v době výskytu zvláště chráněných druhů a na základě tohoto omezení si zemědělský hospodář může zažádat o újmy za ztížené hospodaření u Agentury ochrany přírody a krajiny ČR. Zároveň jsou na základě tohoto omezení činnosti informováni úředníci SZIF o ztíženém hospodaření, a měli by to zohlednit ve vyplácení zemědělských dotací.

Přes nastíněné možnosti je funkční ochrana vysychavých polních mokřadů na orné půdě stále nedotažená, přestože se jedná o jedinečná přírodní stanoviště. Důležitým podkladem jsou informace o výskytu těchto biotopů a významných druhů organismů. Pro Jihomoravský kraj jsme proto připravili online mapu, kterou lze najít na webu https://mokrady.sci.muni.cz/. Ta je primárně určena k vymezení lokalit nevhodných pro výstavbu nových nádrží a tůní, ale lze ji využít i pro informaci, kde se vlastně nachází významné lokality polních mokřadů, a jaké vlajkové druhy (lupenonohých korýšů a ptáků) v nich byly zjištěny.

Pro další řešení problému hospodaření na opakovaně podmáčených polích jsme otevřeni diskuzi a zajímají nás podněty ze strany zemědělských hospodářů týkající se nastavení fungujícího systému péče o tyto biotopy. V případě, že máte na polích vysychavé polní mokřady a zajímá vás, jak k nim přistupovat, neváhejte nás prosím kontaktovat.

Text: Jan Sychra (sychra@sci.muni.cz), Jindřiška Bojková, Masarykova univerzita, Přírodovědecká fakulta, Ústav botaniky a zoologie, Přemysl Heralt, zástupce ředitele Centra ekologických aktivit města Olomouce a Václav Zámečník, zemědělský specialista České společnosti ornitologické