Produkční výkonnost současného českého zemědělství se měří úrovní celkové produkce rostlinné výroby a živočišné výroby na hektar užité zemědělské půdy v peněžním vyčíslení. Více než 30 let se česká produkční výkonnost pohybuje na významně nižší úrovni a činí něco málo přes 60 % průměrné produkční výkonnosti zemí EU. Nízká úroveň produkční výkonnosti českého zemědělství se však netýká samotné vlastní intenzity výroby měřené například hektarovými výnosy nebo dojivostí. Intenzita bez peněžního vyčíslení je totiž v Česku u řady komodit evropsky dokonce nadprůměrná. Nižší produkce na hektar v ČR v peněžním vyjádření, která představuje skutečný ekonomický ukazatel celkové výkonnosti a životaschopnosti zemědělství, je dána především převahou pouze několika málo komodit s relativně nižším a nízkým oceněním, tedy zpravidla komodit s menšími nároky na množství a kvalitu lidské práce. Velká nadprodukce části obilovin, olejnin, jatečného skotu a také mléka je v podobě nezpracovaných surovin vyvážena do okolních zemí a následně je dokonce částečně do českého potravinářství a obchodů dovážena zpět v podobě již zpracovaných výrobků.

Lze prokázat, že z národohospodářského pohledu je současný stav „českého produkčního zemědělství“ spíše rozpočtovou a společenskou zátěží než garancí potravinové bezpečnosti či dokonce soběstačnosti země, a to zejména při započítání dopadů na životní prostředí a rozvoj venkova. Příčiny tohoto stavu spočívají zejména v dlouhodobě uplatňované zemědělské politice odpovídající průmyslovému zemědělství oddělenému od venkova, krajiny a přirozeného venkovského prostředí. Takový model zemědělství byl propagován a prosazován například i v období socialismu. Samotné zemědělské podniky se sice zpravidla chovají v daném současném prostředí racionálně, i když mnohé z nich tak činí pouze z krátkodobého pohledu. Přizpůsobují se tuzemské zemědělské politice a jejímu zavedenému nastavení.

Porovnání tuzemských zemědělských podniků podle mezinárodních standardů

Které kategorie podniků přispívají k produkční výkonnosti českého zemědělství více a které méně? Struktura tuzemských zemědělských podniků přispívá k mediálnímu prosazení názoru, že právě větší a velké podniky mají vyšší produkční výkonnost a garantují „výživu národa“. Tento pohled je ale v rozporu s údaji výběrového šetření mezinárodně uznávaného systému FADN (Farm Accountancy Data Network, Zemědělská účetní datová síť), ve kterém jsou podniky klasifikovány podle ekonomické velikosti a s využitím tzv. standardní produkce. Ta vyjadřuje průměrnou finanční hodnotu hrubé produkce jednotlivých odvětví rostlinné a živočišné výroby. Standardní produkce je stanovena na jeden hektar každé plodiny a na jeden kus jednotlivých kategorií zvířat. K výpočtu se používají koeficienty standardní produkce, které jsou stanoveny v jednotlivých zemích EU podle reálných podmínek dané země a jsou pravidelně aktualizovány. V ČR koeficienty zpracovává Kontaktní pracoviště FADN.

Klasifikace ekonomické velikosti podniků ve FADN třídí podniky podle celkové výše jejich standardní produkce, která je vyjádřena v eurech. Podniky jsou podle jejich ekonomické velikosti agregovány do tříd, kterých je celkem 14 ve čtyřech základních kategoriích podniků: malé (třída V-VI), střední (třída VII-IX), velké (třída X-XI), největší (třída XII-XIV). V těchto třídách lze přitom navíc i rozlišovat podniky právnických osob (PO) a fyzických osob (FO). Je zajímavé sledovat, jak se liší v rámci jednotlivých tříd podniků právnických osob a fyzických osob jejich průměrná celková produkce (tzv. standardní výstup) v přepočtu na hektar zemědělské půdy či jednoho přepočteného pracovníka (AWU, Annual Work Unit). A také za jakých podmínek výrobní struktury, výměry podniků v hektarech či počtu AWU daná produkční účinnost vzniká. Toto porovnání je představeno na údajích FADN za rok 2023, tedy prvního roku působení Společné zemědělské politiky 2023+.

Omezující podmínky srovnávání zemědělských podniků

Zatímco u podniků fyzických osob lze přepokládat, že většina z nich má spíše charakter rodinných farem, nelze takto charakter podnikání zjednodušovat u podniků právnických osob. V každé velikostní kategorii a třídě podniků mohou převažovat různé vztahy k trhu a užití produkce, což může ovlivňovat její ocenění. Velké podniky například využívají více vlastních skladovacích prostorů, do celkové produkce rostlinné výroby se započítávají nejen tržby, ale i vnitropodniková spotřeba a saldo zásob, u produkce živočišné výroby se odečítá hodnota nákupu zvířat atd.

Jednotlivé velikostní třídy dále umožňují porovnání pouze podniků právnických osob a fyzických osob celkem, bez dalšího členění podle výrobního zaměření, kde by další třídění naráželo na problémy s reprezentativností údajů. Také velikostní třídy navíc reprezentují velmi široké rozpětí celkové produkce. Nelze ani opomenout, že se porovnávají údaje jen jednoho roku, přičemž dopady podmínek (zejména politiky) jsou v zemědělství zpravidla dlouhodobější. S přihlédnutím ke všem těmto skutečnostem je nutno považovat dále uváděné závěry z porovnávání víceméně jako „signální“.

Porovnání produkční výkonnosti podniků právnických osob a fyzických osob

Porovnání produkční výkonnosti podniků právnických osob (PO) a fyzických osob (FO) v jednotlivých velikostních třídách je uvedeno v následující tabulce.

Hlavní poznatky z údajů tabulky s přihlédnutím k výše zmíněným omezujícím podmínkám

• Produkční výkonnost měřená produkcí rostlinné výroby a živočišné výroby na hektar zemědělské půdy je celkově u podniků fyzických osob nižší. To se týká zejména malých podniků fyzických osob. Do produkce však nejsou zahrnovány různé ekosystémové služby ve smyslu produkce veřejného zboží a další vztahy podniků k životnímu prostředí a rozvoji venkova, které jsou jedním z hlavních cílů nejen Společné zemědělské politiky. Tato produkce a vztahy jsou zpravidla u menších podniků střední a velké třídy na znatelně vyšší úrovni (indikováno např. výší environmetálních dotací na hektar zemědělské půdy) než u největších podniků.
• Střední podniky fyzických osob vykazují oproti středním podnikům právnických osob mírně vyšší produkci rostlinné výroby a živočišné výroby na hektar zemědělské půdy. U velkých podniků fyzických osob tato produkce navíc převyšuje produkci středních podniků právnických osob dokonce o 20 % a je srovnatelná s touto produkcí i s největšími podniky právnických osob. Bez ohledu na výrobní zaměření jsou vyšší úrovně produkce rostlinné výroby a živočišné výroby na hektar zemědělské půdy zřejmě dány především větší diverzitou ve struktuře komodit s vyšším podílem pracovně náročnějších (a „dražších“) komodit.
• Každopádně se i ve srovnání s těmi největšími podniky právnických osob ukazuje, že zejména velké podniky fyzických osob dosahují produkční účinnosti srovnatelné s touto účinností u největších podniků právnických osob, které se samy deklarují jako „živitelé národa“ a garanti potravinové bezpečnosti ČR. Zejména u těchto podniků, s největším podílem na výměře zemědělské půdy ČR, se však projevují všechny výše zmíněné negativní aspekty českého „produkčního zemědělství“.
• Podstatně vyšší podíl krmných plodin u podniků právnických osob příliš nekoresponduje s intenzitou dobytčí jednotky na 100 ha zemědělské půdy při porovnávání podniků právnických osob a fyzických osob. U středních podniků právnických osob se může jednat o vyšší podíl chovu krav bez tržní produkce mléka.
• Ostatní produkce je u podniků právnických osob výrazně vyšší než u podniků fyzických osob. Je zřejmá převaha produkce obnovitelných zdrojů energie (OZE, zejména pro bioplynové stanice) a především tzv. služeb, kde jde převážně o agrotechnické služby pro jiné podniky. Vyšší produkci OZE by bylo možné považovat za pozitivní aspekt z hlediska energetických cílů ČR, je nutno však přihlédnout i ke způsobům, odkud a jak je např. surovina pro bioplynové stanice zajišťována, do jaké míry jde např. pouze o pro tyto účely cílené pěstování kukuřice apod.
• Celková produkce rostlinné výroby a živočišné výroby přepočtené na pracovníka (AWU) je s výjimkou malých podniků fyzických osob u obou ostatních velikostních tříd podniků fyzických osob naprosto srovnatelná s podniky právnických osob, avšak bez možnosti oddělit podíly přepočtené na pracovníka (AWU) na ostatní produkci.
• Celkové dotace na hektar zemědělské půdy jsou u středních podniků právnických osob s podniky fyzických osob zcela srovnatelné, zatímco u velkých podniků právnických osob jsou o zhruba 22 % nižší v porovnání s podniky fyzických osob. Jak vyplývá i z dubnové analýzy ÚZEI k dopadům redistributivní platby, jde však jen částečně o dopady 23% redistribuce přímých plateb. Porovnání úrovně dotací podle výrobního zaměření v jednotlivých velikostních třídách by ale dopady 23% redistribuce přímých plateb pochopitelně více ozřejmila.

Rodinné farmy produkují potraviny stejně nebo více než ostatní zemědělské podniky

Souhrnně lze i s přihlédnutím k výše zmíněným omezujícím podmínkám porovnávání konstatovat, že argumenty nevládních organizací zastupujících velké zemědělské podniky k prosazování tzv. produkčního zemědělství jsou „pravdivé“ jen a pouze s přihlédnutím k podílu těchto velkých zemědělských podniků na výměře zemědělské půdy ČR. Data z šetření mezinárodně uznávaného systému FADN jasně prokazují, že výživa národa, resp. potravinová soběstačnost státu zdaleka není zajišťována především velkými podniky. Střední a velké podniky fyzických osob, tedy rodinné farmy poskytují suroviny k výrobě potravin z každého jejich hektaru zemědělské půdy na srovnatelné nebo ještě vyšší úrovni, než podniky právnických osob stejných velikostních tříd. Produkční účinnost velkých podniků fyzických osob je navíc zcela srovnatelná i s produkční účinností největších podniků právnických osob.

Podpora „produkčního zemědělství“, pokud by mělo být většinově zajišťované velkými zemědělskými koncerny, tedy již ke zvýšení produkční účinnosti tohoto odvětví v ČR alespoň na průměrnou úroveň v rámci zemí EU nepovede. Celkovou vyšší výkonnost, ale i odolnost českého zemědělství může naopak zajistit cílená podpora životaschopného modelu rodinných farem, které mohou (vedle svých dalších nenahraditelných rolí) ve větším měřítku nabídnout stejnou nebo i vyšší produkci na hektar než velké koncerny.

Mgr. Ing. Jaroslav Šebek, předseda Asociace soukromého zemědělství ČR

Ing. Jan Štefl, místopředseda Asociace soukromého zemědělství ČR