Letošní agrosalon Země živitelka v Českých Budějovicích má podtitul „nová éra“, čím se organizátoři snaží podtrhnout narůstající význam těch nejmodernějších technologií (včetně AI) při zemědělském využívání české krajiny. 

Některé stroje, vystavené na letošní „Živitelce“, skutečně připomínají spíše mimozemské bytosti než klasickou zemědělskou techniku.

Jenže kromě příkladů technického pokroku v zemědělství byli lidé při včerejším zahájení 51. ročníku agrosalonu svědky i další historické změny, kterou mohu jako účastník minimálně třiceti předchozích ročníků směle dosvědčit.

Prakticky až do loňského kroku bylo zahájení „Živitelky“ vždy příležitostí k tomu, aby si řada politiků před početným publikem – složeným především z velkých agrobaronů a zástupců agroprůmyslu – přijela vyplakat nad těžkým osudem českých zemědělců. Mistry v tomto oboru byli obzvlášť bývalí premiéři a pak i prezidenti Václav Klaus a Miloš Zeman.

Prvně jmenovaný většinou za hlasitého potlesku přítomných kritizoval politiku Evropské unie, vedené zelenými fanatiky, která české zemědělce a potravináře diskriminuje. Druhý pak dokázal dlouhé minuty na pódiu mluvit o tom, že za všechno špatné, co se v zemědělském a lesnickém sektoru děje, může takzvaný Bursíkův kůrovec.

S odchodem Miloše Zemana z prezidentského úřadu se ale forma zahajovacího ceremoniálu na „Živitelce“ začala měnit. Už před dvěma roky organizátoři překvapili tím, že vůbec poprvé pozvali na pódium i předsedu Asociace soukromého zemědělství Jaroslava Šebka, tedy zástupce malých sedláků, jejichž představy se často velmi liší od představ velkostatkářů.

Zemědělská revoluce

Letos „Živitelka“ zažila doslova revoluční událost, když se mezi řečníky na zahájení vůbec poprvé objevil evropský komisař pro zemědělství Christophe Hansen. A jako zástupce toho „Bruselu“, kterého ještě před pár lety řečníci na zahájení Živitelky pasovali do role ničitele českého zemědělství a souhlasně kývali hlavou při Zemanových a Klausových projevech, nesklidil žádný pískot. Spíš potlesk.

Celý zahajovací ceremoniál byl přitom jaksi střízlivější a důstojnější než v minulých letech. Jihočeský hejtman Martin Kuba i českobudějovická primátorka Dagmar Škodová Parmová udělali, co by zřejmě měl udělat každý politik, tedy věcně a střízlivě poděkovali každému, kdo se v Česku stará o o kulturní krajinu a zajišťuje nám všem dostatek potravin. 

Žádné „hlubokomyslné“ protibruselské bonmoty ani pláč či rozumbradování na tím, jak se českým zemědělcům ubližuje.

I ministr zemědělství Marek Výborný, na něhož loni pár diváků při zahájení pískalo, se tentokrát žádných hlasitých negativních reakcí nedočkal. A to ani když oznámil, že vůbec poprvé přijel na Živitelku i jeho evropský protějšek.

Jediným řečníkem, který si letos neodpustil kritiku toho „zlého Bruselu“, byl prezident Agrární komory Jan Doležal. Loni přispěchal před zástupce zemědělců s tvrdou protibruselskou výhrůžkou, když parafrázoval slova „smrtky“ z cimrmanovské hry Posel z Liptákova. „Jak říká klasik: Přijde jiný sekáč a ten už se nezakecá,“ prohlásil tehdy Doležal na adresu těch, kteří by snad chtěli ožebračovat české zemědělce.

Jako parašutisté

Letos Doležal opět varoval před návrhem reformy společné zemědělské politiky EU, která podle něj může sebrat českým zemědělcům peníze. Přitom – poněkud překvapivě – zmínil i výročí sovětské okupace Československa 21. srpna 1968, které ho údajně vede ke vzpomínce na další okupaci, zřejmě (jak z kontextu vyznělo) německou. 

„Jsme Češi a nikdy se nevzdáme,“ parafrázoval tentokrát Doležal výrok parašutistů, obklíčených nacisty po atentátu na Heydricha v kryptě pražského kostela sv. Cyrila a Metoděje.

Že to je srovnání – vzhledem k okolnostem – poněkud nemístné, Doležala zřejmě nepadlo. Otázkou jen zůstává, jaký bonmot či výhrůžku vůči Bruselu (pokud zůstane v čele Agrární komory) vymyslí příští rok. Že by přišel na řadu Žižka s palcátem?

Jinak, jak už bylo řečeno, se zahájení agrosalónu Země živitelka neslo až překvapivě ve střízlivém a věcném duchu, což bylo po dlouhých letech pravidelných politických exhibicí (někdy naprosto bizardních) docela příjemným překvapením. Zvlášť když se v Česku blíží volby.

Miloš Zeman, pravidelný účastník zahájení Živitelky, tentokrát nepřijel, Václav Klaus zůstal mezi čestnými hosty pod pódiem. Politické strany rozbily své propagační stany před výstavištěm.

To, že se v českém zemědělství něco možná mění a nakonec i bude muset měnit, ale nedokazuje jen obměna formy a účastníků úvodního ceremoniálu největší zemědělské výstavy v Česku. 

I když eurokomisař pro zemědělství nikoho z předřečníků přímo nekritizoval, docela trefně pojmenoval rozpor mezi požadavky některých nesmiřitelných kritiků zemědělské politiky EU. „Pokud chceme nastartovat novou éru v zemědělství, nemůžeme zároveň chtít, aby zůstalo všechno při starém,“ prohlásil Hansen. 

České zemědělství je v rámci EU podle něj na vynikající úrovni a mělo by se o to víc podílet na přípravě nutných evropských reforem. „Spoléhám na vás, že se té diskuse zúčastníte.“

Robotizace zemědělství?

Zemědělské využívání krajiny čelí v Evropě mnoha výzvám – od nedostatku zaměstnanců až k dopadům změny klimatu. A jak by mohla budoucnost zemědělství vypadat, ukazuje třeba i příklad vývoje robota „Roboton Farmer“, kterého představuje skupina jeho velmi mladých tvůrců na louce před výstavištěm.

Robot, určený zejména k pěstování zeleniny, dokáže sám připravit půdu, zasít i zalévat, ovládá ho pouze jeden člověk na tabletu. Projekt už úspěšně zkouší několik českých zemědělců, od příštího roku chtějí autoři robota nabídnout zemědělcům k pronájmu. Zájem mají nejen z Evropy, ale i z USA.

Pro lidi ze starší generace, ke které se řadím, přitom provoz robota, který pěstuje zeleninu prakticky bez lidského přičinění, připadá možná až zrůdně odlidštěný. Ovšem jeho tvůrci o tom dokáží docela fundovaně mluvit a argumentovat.

„Jestliže vám chybí lidé, a ti v zemědělství dnes opravdu chybějí, pak máte jen dvě možnosti. Buď s pěstováním zeleniny v určitém regionu skončíte, nebo chybějící zaměstnance nahradíte technologií. Nic jiného nezbývá,“ říká manažerka projektu Roboton Michaela Slavíček.

Na rozdíl od představ nás starších tak podle ní může být robotizace zemědělství paradoxně cestou k tomu, aby se zemědělské výroba udržela v místech, kde je její setrvání zásadně ohroženo. Buď bude zeleninu pěstovat robot, nebo nikdo.

I kdyby ale projekty jako Roboton, představené na Živitelce, nakonec neměly očekávaný úspěch, ukazují, že zemědělství zásadní inovace potřebuje a neobjede se bez nich. A Češi, jak je vidět, mají dostatek invence a schopností, aby se na těchto inovacích podíleli, sami je vymýšleli a nabídli ostatním. 

Určitě je to mnohonásobně užitečnější než neutuchající pláč některých agrárníků nad tím, jak nám (slovy Jana Doležala) „Brusel“ hází klacky pod nohy.

Autor: Marek Kerles

Zdroj: Info.cz