Pojďme k tomu, co vás určitě zajímá dnes nejvíc. To je plemeno Dexter, protože dnes tady je velká prezentace tohoto plemene. Vy jste předsedou Klubu chovatelů tohoto plemene skotu. Vy jste byl prvním, kdo jej do Česka dovezl a začal chovat v roce 2012. Jak se to stalo?
Protože máme nějaké pozemky, my měli ovce a já jsem chtěl krávy, vlastně náhodou jsem si toto plemeno vyhlédnul. Trvalo mi ale skoro dva roky, než jsem se k nim dopracoval, protože tady nikdo nevěděl, co to je. Pak jsem se potkal s Pavlem Káčerem, který věděl, o čem mluvím a pomohl mi dovézt čtyři krávy a jednoho býka. Následně jsem přivezl ještě dvě krávy.
Vybral jsem si je, protože jsou malinký: krávy mají okolo metru v zádi, býk do 117 cm. Jsou hlavně charakterní, hodný zvířata. Když na ně člověk kouká z odstupu přes pole, nemá pocit, že kouká na něco zakrslého, je to proporčně normální kráva. Pak je člověk překvapený, když k ní dojde, jak je malinká.
Ono je to nejmenší evropské plemeno skotu, měli bychom dodat. Vy jste už říkal, že jsou to milá zvířata. V čem ještě jsou specifická, kromě velikosti a povahy?
Když budeme mluvit o užitkovosti, mají velkou výtěžnost masa, mají tučné, kvalitní mléko a to maso je moc dobré. Takto mluvím o té pro někoho smutnější části, ale tak to je – kdyby to takto nebylo, tak by zvířata nebyla.
Když jsem si je přivezl a měl jsem jenom čtyři, tak jsem s nimi chodil na procházky. To bylo moc hezké. Teď jich mám víc, tak už to tak nejde, už to není tak osobní. Ale doteď mám všechny pojmenované, jak se jaká kráva a jaký bejček jmenuje.
Mám od malička velký vztah ke koním. Jak jsme sem chodili na Živitelku, zrovna tak jsem chodil do štyráku jezdit na koních, a pak jsem měl pocit, že chci dělat koně. Studoval jsem keramickou školu v Bechyni a chtěl jsem odejít na dvouleté učiliště do Kladrub – to se nepodařilo. Mám vztah ke koním, ale kráva má něco ještě navíc. Ona v sobě má takový mír, jak je to přežvýkavec. Ona ze sebe něco vyzařuje. Takže když tam mezi ně přijdu, tak mě to zbrzdí a je to. Já bych na ně mohl koukat celý den. Je to krásné.
Na malé farmě
Vy jste mluvil o tom, že plemeno Dexter má dobré maso. Podle aktuálních dat Českého statistického úřadu v Česku klesá spotřeba hovězího. Co tomu říkáte? Čím to je? Je to cenou?
Neumím to posoudit, nevím. Ale toto plemeno pochází z Irska a velikostí je primárně do malých farmiček nebo k chalupě. Ono to bylo pro chudé lidi, že měli kravičku, a když něco porazili, tak to bylo akorát tak velké, aby ho rodina spotřebovala. Není to na velké počty, pro velké firmy.
Já jsem si říkal, že spousta lidí odchází z města, chodí na vesnici a chtějí bydlet v přírodě. Tak jsem si říkal, že toto plemeno může být zajímavé pro lidi, že si ho můžou pořídit k takovému hospodářství, kde žijí život v souladu s přírodou, kde si pěstují svoje produkty a k tomu mají kravičku, která jim dá mléko. Ona dá takových pět litrů denně, což je pro rodinu úplně luxus.
Takhle jsme uvažovali. I s tou povahou, která je důležitá: že člověk nejde ke zvířeti a nemá strach, že mu něco udělá.
Když teď přejdeme od zvířat k rostlinám, vy pěstujete borůvky. Jak toto vzniklo, proč borůvky?
Máme nějaké pozemky, nějaké místo, kde žijeme. A já jsem si pořád říkal, že musí mít nějaký potenciál se uživit, abych to nedělal já ze své profese, a zároveň, aby to bylo něco, na co můžu být pyšný, baví nás to a je to něco hezkého.
Napadly nás borůvky, protože nemáme zase tolik hektarů, abychom mohli dělat žito, kukuřici nebo brambory. Tak jsme se rozhodli pro borůvky, protože na málo hektarech je výnos tak, aby to uživilo náš chov. Je to hypoalergenní, je to zdravý, je to dobrý, tak nám to přišlo hezký.
Jaké byly začátky? Jak těžké je pěstovat borůvky? Kde byly třeba slepé uličky, do kterých jste se dostali?
Je to komplikovanější, než jsem si původně myslel. Není to jednoduchý. Vlastně se vůbec nedivím, že borůvky nejsou levná záležitost, protože se to za levné peníze nedá vyprodukovat. Je to hodně práce.
My jsme zařizovali farmu na 6 hektarech, to je velká plocha. Máme to pod fóliovníky, ochraňují je před sluníčkem, úpalem a zároveň před kroupami. Když to potom člověk musí sbírat, má to tak akorát zralý a začne pršet, tak když jsou borůvky mokré, tak se nedají sbírat.
Jsou větší farmy s borůvkami, naše není úplně malá, ale my to sbíráme tak, že sběrač sebere borůvku tak, že se jí dotkne, dá ji do papírového kelímku a tak to dostane zákazník, co si to objedná. Už se to nikde neválí, neprochází třídičkami, vlastně se borůvky dotkne jen jeden člověk.
Sbíráme v podstatě jenom první jakost, což je pro nás náročné. Samozřejmě se to prodražuje, ale pak je rozdíl znát. Borůvka má být taková šedostříbrná, ten povlak je na borůvce hrozně důležitý. A borůvky, co se většinou prodávají, jsou úplně černé, jak jsou ošmidlané všemi doteky a přebíráním.
V čem je důležitý ten povlak?
Zaprvé ochraňuje borůvku. A jsou v tom věci, které jsou pro člověka zdravé.
Možná to je inspirace pro naše posluchače, pokud by se do toho také chtěli vrhnout. Co je nejtěžší na pěstování borůvek?
Borůvky u nás dostávají úplně všechno, co potřebují. Když to člověk má doma, buď si koupí namíchané hnojivo, které je pro borůvky. Musí mít kyselé prostředí, to znamená rašelinu – ale stejně tomu nedá mikrosložky, co my tam dáváme. Do velké nádrže přidáváme pár gramů něčeho, jen proto, že to kytka potřebuje, takové stopové prvky skoro.
Ale co je na tom těžké, je boj s přírodou. Kytka je odolná, vydrží velké mrazy, ale když kvete, tak ne.
Jsou stádia květenství: od nějakých, že vydrží minus šest. Ale pak už se víc rozvine a už jen minus čtyři a pak už je to nula. Dneska mrzne tak záhadně, že při tom nastoupí teplo, ono to začne dřív kvést, pak přijde mráz a je to problém. Takže se to musí ochraňovat.
Dnes bojujeme i s tím horkem. Není to tolik kvůli vodě. Borůvka, když zraje, je skoro uzrálá a přijdou strašný vedra, tak ona si pomůže tím, že si bere vláhu i z toho plodu, který se smrskne. On se pak zase nafoukne, ale zůstanou na ní vrásky. Ona je pořád dobrá a vůbec nic jí není, je to jen estetická věc. Ale s tím taky bojujeme. Takže člověk vymýšlí, jak je zchladit, jak to udělat, jestli větráním nebo mlžit. S tím si pořád lámeme hlavu.
rozhovor si můžete poslechnout zde.
Autor: Tomáš Pancíř
Zdroj: Český Rozhlas
