Jaké jsou největší výhody a naopak nevýhody Ústeckého kraje z pohledu zemědělství?

Každý sedlák z našeho kraje na takovou otázku bude mít pochopitelně svůj vlastní názor - podle toho, kde hospodaří, čím se zabývá a co ke svému podnikání využívá. Odpovědi na tuto otázku proto asi není třeba věnovat příliš prostoru. Shodneme se s většinou určitě v tom, že kraj je, co do přírodních podmínek, velmi rozmanitý. Pro zemědělství je de facto využívána jen část kraje, za to však většinou velmi intenzivně. Dominuje nám tu Labe, které skýtá velkou - a pro zemědělství možná zatím nepříliš využitou výhodu - lodní přepravu zemědělských komodit.  Je zde poměrně rozvinutá infrastruktura a velká koncentrace zpracovatelů a skladů zemědělské produkce (v kraji jsou například továrny na výrobu hnojiv, zpracování řepky na methylester nebo bioethanolu). Určitě ale neplatí spojení, že jsme pouze industriálním krajem, i u nás najdou výletníci velmi krásná místa  (ještě jich tu v „Zahradě Čech“ pár zbylo) - počet agropenzionů, které rostou jako houby po dešti, jsou toho důkazem.

S jakými problémy se v Ústeckém kraji momentálně vypořádávají podniky, které sdružujete?

Bezpochyby půjde o problémy, které budou stejné, jaké mají zemědělci kdekoliv jinde v Čechách či na Moravě. Tím jsou dlouhodobě nízké realizační ceny prakticky téměř všech komodit, které občas berou chuť příště něco zasít nebo zasadit. S tím ale sotva lze plošně něco dělat. Tady jsme jako ASZ přesvědčeni, že úspěšné řešení této situace se skládá z mnoha dílčích změn, na které máme tu větší, onde dokonce žádný vliv. Jedním z dílčích řešení, jak z takové situace ven, je rozvoj lokálních trhů. Proto se i na celostátní úrovni snažíme o maximální zjednodušení pro vznik zpracoven a výrobniček všeho možného, o co mají zákazníci zájem. A že zájem mají, dokládá boom farmářských trhů. Samozřejmě to nezachrání velké podniky, ale pro rodinnou farmu to může být velmi významný doplněk příjmu. Přidaná hodnota produkce je prostě klíčová.

V čem náš kraj rozhodně není žádnou výjimkou, jsou stále nevyjasněné hranice pozemků, nedokončené nebo naopak špatně provedené pozemkové úpravy. Nucené hospodaření tzv. na náhradních pozemcích je opravdu ostudná skutečnost, kterou musí naši sedláci ještě 20 let po sametu podstupovat. Vrcholem pak jsou takzvané nepřístupné pozemky pro jejich vlastníky. Lobby původních uživatelů - vesměs pohrobků kolektivizačního běsnění se podařilo do zákonů dostat iluzorní problém s přístupem k pozemkům. Sami během uplynulých 40 let rozorali přístupové cesty, poškodili krajinu a dnes tento stav vydávají za příčinu, pro kterou má být někomu dlouhodobě omezováno vlastnické právo. Jaké potíže a provizoria to pak každoročně přináší například v zařazování pozemků do evidencí LPIS, jistě není třeba se rozvádět. Stejně tak o nevyplacených restitucích či nekonečných konkursech povinných osob. Na jejich spravedlivé dořešení se společnost prostě úplně vykašlala.

Najdeme však i řadu „nových“ problémů. V posledních letech je signifikantní snaha o bezpečnost potravin, což je určitě chvályhodné. Bohužel mnohé se v tomto směru spíše než na výsledek, byrokraticky zaměřilo na vymýšlení drahých metod - dohledávacích systémů, identifikací rizikových bodů, a jejich kontrol, apod. Výrobky jsou pak regálech opravdu hygienicky nezávadné - v šanonech jsou o tom uložené certifikáty. Mívají však jednu malou vadu - reálně se na těchto po kamionech vyráběných amarounech nedá příliš pochutnat. Samostatným tématem je také byrokracie, které se daří bez ohledu na hranice kraje.

S měnícím se životním stylem nelze nevzpomenout na často zbytečné negativní vztahy přistěhovavších obyvatelů do obcí a domácích zemědělců. Nově příchozí, kteří se rozhodli žít na venkově, jsou tak nějak překvapeni okolnostmi zemědělské výroby, tím, že živí tvorové se ve stáji projevují svým typickými projevy nebo že je občas potřeba vyvézt hnůj a podobně.  Samosprávy, ale i státní kontrolní orgány pak řeší zcela nesmyslné stížnosti lidí, kteří si venkov pletou s letoviskem nebo sanatoriem a sedlák najednou začíná být ve vlastní vsi jaksi na obtíž.

Jakým způsobem jim pomáhá vaše organizace?

Nehrajeme si na to, že všemu rozumíme, a že každému se vším pomůžeme. Vyjadřujeme se především k takovým problémům, o kterých jsme přesvědčeni, že z naší pozice řešitelné jsou.

Zcela otevřeně řečeno, vzhledem k počtu hospodařících zemědělců v Ústeckém kraji je v regionálních ASZ Litoměřice a ASZ Louny začleněna jen menší část sedláků. Již řadu let se ale ukazuje, že je to organizace životaschopná a těší nás, že vliv naší organizace mohou využívat i další sedláci. Chtěl bych v této souvislosti připomenout již několik let dobře dostupné krajské podpory pro zemědělce na pořízení i použitých strojů či opravu budov, na jejichž iniciaci měla před časem svůj podíl právě naše ASZ. Vzhledem k dobrým vyjednávacím schopnostem a hlavně vytrvalému úsilí pracovníků krajského úřadu se podařilo vyjednat potřebnou výjimku z evropských směrnic, která tyto dotace umožňuje a kterou Ústecký kraj disponuje v ČR jako jediný. Tady bych chtěl zmínit například bývalého radního pro zemědělství p. Antonína Terbera, který velmi pomohl při jejich prosazování. Největší výhodou těchto podpor je jejich jednoduchost vyřízení, které zvládne úplně každý, naprosto minimální počet požadovaných příloh i rychlost proplacení. Jako stálí hosté jsme také zastoupeni v pracovních orgánech Ústeckého kraje, které mají na starosti zemědělskou problematiku - ať už se jedná o Komisi Rady Ústeckého kraje, tak i Výbor pro zemědělství Zastupitelstva ÚK.

Ve spolupráci s Krajskou agenturou pro zemědělství a venkov ÚK jsme v rámci Celostátní sítě pro venkov před pár dny zorganizovali 3 denní zájezd po rodinných farmách, které úspěšně zrealizovaly projekt z Programu rozvoje venkova. Členové tak mohli načerpat mnohem reálnější zkušenosti s projekty, než by si běžně přečetli v nějakém agitačním letáčku.  S obsahem cesty se účastníci mohou seznámit na našem webu  www.asz.cz  

Důležitou součástí práce ASZ je také informační činnost, všem členům chodí pravidelně Zpravodaj. V něm členové najdou různé informace z agrárního dění, často ještě ve stádiu návrhů tak, aby je mohli připomínkovat nebo se na ně v předstihu připravit. Máme zřízenu emailovou službu i velmi operativní komunikaci přes SMS. Již řadu let udržujeme a rozšiřujeme program Česká farma, které je stručně řečeno souborem dodavatelských firem všeho možného, které na základě partnerské smlouvy s ASZ ČR, poskytují pro členy slevy nebo jiné zvýhodněné podmínky. Tady mohou členové ušetřit na nákupech chemie, hnojiv, nafty, strojů, stavebních materiálů či pojištění a poradenství.

Není to však jen o ekonomické a lobbyistické činnosti, je to také o setkávání lidí, kteří, byť jsou si navzájem obchodní konkurencí, jsou také osobními přáteli a umí si vzájemně pomáhat. Pravidelně se scházíme, pořádáme různé společenské akce a snažíme se dělat, co zvládneme. Nikoho nepřemlouváme, sedláci jsou zde o své vlastní vůli, to je ta nejvyšší hodnota každé dobrovolné organizace.

Jaké jsou vaše dlouhodobé plány a aktivity v rámci Ústeckého kraje?

Za podpory kraje máme letos zpracován projekt, jehož prostřednictvím jsme mohli rozšířit poskytování poradenství pro sedláky. Je určeno pro všechny zájemce, nikoli pouze pro naše členy.  Jedná se o bezplatnou službu, kterou poskytujeme v rámci našich informačních dnů v naší regionální kanceláři v Litoměřicích, Velká krajská 1. Odborné individuální poradenství je zajištěno naším akreditovaným poradcem.  Při této příležitosti vyzvu sedláky z Ústeckého kraje k využití této nabídky. Náplní jsou zejména požadavky cross-compliance, poradenství ke zpracování povinné administrativy, které se přímo týkají konkrétní farmy. Na podzim chystáme sérii školení zaměřených na plnění požadavků cross-compliance a praktické používání Portálu farmáře, atd. a to za účasti školitelů z Mze a dalších specialistů. Regionální organizace Louny a Litoměřice se také rozhodly převzít na svá bedra organizaci letošních celostátních dožínek ASZ ČR.