Deagrofertizace státu až na poslední chvíli. Přesně takto může působit na veřejnost aktuální situace na ministerstvu zemědělství, které se také na základě mediálního tlaku odhodlává k vymáhání 5,1 miliard, vyplacených v předchozím volebním období holdingu Agrofert. Podle zjištění severu Seznam Zprávy mělo všechny potřebné argumenty včetně právní analýzy k dispozici už daleko dříve. Celé martyrium projednávání střetu zájmů a obrovských dotací bývalého premiéra si přitom mohly ušetřit nejen tuzemské instituce a soudy, ale i třeba Evropská komise a Evropský parlament. Bez ohledu na střet zájmů jde totiž o zcela zřejmé plýtvání veřejnými prostředky. Navíc jde jen o špičku ledovce, protože systém, který nemá jasné omezení těchto dotací, plní kapsy řadě dalších oligarchů a neprůhledných holdingů a žene zemi do závislosti na zemědělské výrobě úzké skupiny podniků.
Asociace soukromého zemědělství ČR (ASZ ČR) vždy prosazovala princip, aby stát nesměroval plošné dotace podnikům, které je pro svoji životaschopnost nepotřebují. Evropské prostředky mají podporovat farmy a podniky, které svojí produkční činností přispívají k rozvoji venkova a péči o krajinu. Tuto podmínku logicky splňují zejména lokálně ukotvení zemědělci, nikoli obří kolosy bez vazby majitelů na konkrétní území. Řada evropských států si hlídá, aby veřejné prostředky nesměřovaly k těm, kdo je nepotřebují. Voliči v těchto zemích (na rozdíl od nás) by svým politikům takové plýtvání neodpustili.
Někteří tuzemští vysocí úředníci a politici však stále udržují systém, který se opakovaně ukazuje jako nefunkční. Jeho ukázkou je vyplacení dotací tomu, kdo je ve střetu zájmů. A také odložení vymáhání neoprávněné podpory na později. Současná vláda se bála nastartovat slíbenou deagrofertizaci a nebrání ani nebezpečným trendům, jako je přílišná koncentrace zemědělských podniků a zemědělské půdy do rukou často nezemědělských subjektů.
Zjednodušeně řečeno, dotace molochům nepatří. Prostředky daňových poplatníků je třeba využívat strategicky k zajištění udržitelného modelu zemědělství. Pokud by ministr zemědělství lépe naslouchal soukromě hospodařícím zemědělcům, mohl mít před volbami o jeden velký problém méně. Tuzemští spotřebitelé by zase mohli mít kvalitnější a levnější potraviny, protože veřejné prostředky by nesměřovaly k podpoře gigantického podniku, ale k většímu množství menších zemědělců, kteří produkují kvalitu i originalitu, a k tomu plní spoustu dalších služeb a rolí, které všichni očekávají a které nikdo jiný prostě nahradit nemůže.
Pořád tu je ještě čas se z těchto kauz poučit a konečně změnit zavedený systém. Bude k tomu mít někdo z politiků skutečně odvahu?
Mgr. Ing. Jaroslav Šebek, předseda Asociace soukromého zemědělství ČR
