Milí kolegové sedláci, pane předsedo Senátu, pane předsedo sněmovního zemědělského výboru, paní poslankyně, páni poslanci, europoslanci, náměstci či radní, zkrátka všichni naši vzácní hosté,

dovoluji si na úvod především velmi poděkovat rodině Markových, která nás zde v Únanově vpustila na svůj dvůr, abychom tu ve svorné náladě oslavili Dožínky Asociace soukromého zemědělství ČR. Jak známo, toto naše přátelské a neformální setkání bývá putovní. A protože jsme rozprostření po celé naší zemi, každý rok můžeme navštívit jiný náš region. A mám radost, že zde na Znojemsku si místní sedláci nedávno založili v pořadí již 49. regionální organizaci ASZ ČR, která se už úspěšně rozvíjí. Je to pěkný důkaz toho, že vize, ale i způsoby práce Asociace oslovují také další sedláky a především je to důkaz toho, že tenhle spolek skutečně vyrůstá zdola. Fakt, že se někdo dobrovolně sejde a založí sedláckou buňku, je nesmírně cenná nejen pro celý náš stav, ale ukazuje i na to, že sedlákům není lhostejné, co se kolem nich děje a že jsou vedle své každodenní práce na statcích ještě ochotní přiložit ruku i ke společnému dílu. Mimochodem, je to i pro mne velká čest pracovat s tímto vědomím.

Je pro mne velkou ctí ale i to, že naše organizace si vedle své odborné práce v sektoru vždy uvědomuje důležitost podpory demokratických hodnot a vůbec našeho evropského směřování. Bohužel namísto toho, aby po 35 letech od revoluce šlo o běžnou a očekávanou věc, stali jsme se spíše výjimkou. Spoustě lidí je dnes už všechno jedno, věří radši dezinformacím a vyloženým hloupostem a hloupě spoléhají, že někdo za ně něco v jejich prospěch vyřeší. Také většina nevládních podnikatelských organizací žije v režimu, že jim někdo něco musí neustále dávat, a když mluví, tak mluví jen o svých požadavcích a ziscích. My ale víme, že náš zisk je trvale ukládán na více místech na našich gruntech a v našich rodinách a má širší a hodnotnější podobu, než jen ekonomická čísla. Také v tomto volebním období jsme proto byli těmi, kdo skutečně pomáhali všem, kdo deklarovali, že jsou jim naše principiální témata blízká.

Bohužel ale musím konstatovat, že se nepodařila spousta potřebných věcí a rozhodně to tentokrát nebylo jen kvůli opozici, ale spíše kvůli malé odvaze těch, kteří ve vládním prohlášení něco slibovali. Mějme proto v dobré paměti, kdo jak se nakonec skutečně choval. Tohle vše ale nakonec berme vždy z té lepší stránky. Několik zásadnějších změn tu ale přece jen je. Zmíním jednu z nich. Od minulého týdne jsou rodinná zemědělská hospodářství konečně realitou v českém právním řádu. Za to je třeba poděkovat všem, kdo tuto naši dlouholetou myšlenku podpořili. Aniž by si to možná někteří koaliční a mnozí opoziční zákonodárci vůbec uvědomovali, položili tím koleje úplně novým směrem. Paradoxem je, že je položili nikoli na neprobádaná místa, ale po 80 letech je vrátili na tradiční a ověřenou cestu. Naše práce tím ale nekončí, naopak začíná. Teď je třeba vypravit po těch kolejích vlak, který nás popoveze především k celkovému zjednodušení našeho každodenního fungování. Mám pocit, že každý sedlák a jeho rodina by si měli pořídit na tento vlak svůj lístek a měli by se k tomuto statusu přihlásit. Podpoří tím totiž nejen sami sebe, ale obecně i budoucnost selského stavu, ke kterému patří. 

Myslím, že mnohým z vás dlouhodobě vadí, že pravá a široká podstata zemědělství je zneužívána rétorikou pár lidí, kteří na jedné straně neustále brečí, že bez veřejných peněz skončí a drze vyhrožují hladem a na druhé straně nás masírují tím, jak to bez nich nejde. Ti k nám nepatří, a ačkoli chováme stejná zvířata a pěstujeme podobné plodiny, máme úplně jiné vize a úplně jiný základ fungování. Všímaví a chápaví politici nás proto nedávají do jednoho pytle a nesnaží se o to, abychom se s nimi objímali. A to především proto, že to od dob násilné kolektivizace nikdy nefungovalo. Pokud nám chce někdo opravdu pomoci, musí mít ve své výbavě aspoň tři věci:

• první: musí umět rozeznat, čemu který model doopravdy slouží a k čemu nakonec skutečně vede;
• druhou: musí pochopit, že zemědělství se dlouhodobě udržuje a kultivuje především selskou hrdostí, respektem a svobodou i na malém statku a nikoli dotací, megalománií a manažerem kdovíodkud;
• a třetí: nakonec musí mít odvahu rozhodnout se i pro tuto delší cestu, která ale dává smysl i širšímu okolí a dalším generacím.

To, čeho si vážíme, je proto jasné slovo, věcná debata a splněný slib.

Dámy a pánové, vím, že někomu přišlo tohle léto příliš mokré, jinde bojovali s neúprosným suchem. Platí však, že sedlák si nakonec vždycky poradí, pokud k tomu má nějaký svobodný prostor. Dovoluji si na tomto místě poděkovat za úrodu, ke které jsme se každý z nás celoroční poctivou prací na svých dvorech přičinili, ale která by také nevznikla bez přírody a jejích zákonitostí. Buďme za ni vděční. Tedy díky bohu, že i letos jsou naše stodoly plné, že naše rodiny jsou pohromadě, že i díky tomu mohou být naše vesnice živé a postupně i sebevědomé. A mám takový pocit, že možná i díky tomu mohou být volební urny v každých volbách, nejenom v těch, které nás čekají už za měsíc, co možná nejvíc zaplněné správnými a odpovědnými hlasy. Přeji všem krásný den a užijme si to dnes v přátelském prostředí rodiny Markových a naší Asociace soukromého zemědělství ČR.

Mgr. Ing. Jaroslav Šebek, předseda Asociace soukromého zemědělství ČR, 3. 9. 2025