V této souvislosti je docela paradoxní, když se někteří z diskutujících odvolávají na svůj selský původ, což má demonstrovat znalosti, ale také zřejmě i naplňovat někdejší předlistopadový slogan „čelem k masám“. Problém je, že předlistopadové zemědělství v bývalém Československu je již v mnohém překonáno. Mimo jiné v tom, že často zmiňované tehdejší nízké ceny potravin byly státem dotovány prostřednictvím záporné daně z obratu, a spotřebitelé, aniž by jim to někdo řekl, v praxi dotovali ceny potravin ze svých daní. Pokud se pak týká samotného zemědělství, byli naši producenti i výrobci potravin chráněni cly, což jim umožnilo podnikat bez tlaků zahraniční konkurence. To ale také znamenalo mnohem útlejší spektrum nabídky zemědělských surovin a potravin na našem trhu. Nic z toho není v současné době a nebude ani v dalších letech možné, ačkoli si to někteří možná přejí.
Zásadně chybným receptem jsou pak teze o vystoupení z EU. Na členství v ní mimo jiné výrazně vydělává právě zemědělství prostřednictvím evropských dotací, které jsou mnohem vyšší než někdejší podpora zemědělství pouze z národních zdrojů. To se ostatně týkalo i polistopadové doby před vstupem ČR do EU, kdy se rozpočet zemědělství v ČR pohyboval včetně platů příslušných úředníků kolem 10 miliard korun, zatímco v současné době je to téměř 60 miliard a například v příštím roce to má být více než 55 miliard.
Nízké až žádné povědomí nemají politici ani ohledně připravovaných změn ve Společné zemědělské politice EU po roce 2028, které mají nastat právě v období příští vlády a parlamentu. Rozpočet EU na zemědělství bude sice výrazně nižší, nejen naši zemědělci by si ale mohli i stávající objem podpor zachovat, pokud by se zemědělské priority začlenily do národních plánů rozvoje venkova. Recepty na to ale nikdo nenabízí. Nemalá část politiků také kritizuje nově vyjednané podmínky obchodu EU s Ukrajinou, nezmiňují ale, že množství dovozů z Ukrajině je ve smlouvě regulováno kvótami, přičemž dojednané kvóty se vztahují na celou EU, a tedy ne na jednotlivé členské země. EU přitom zhruba jednou za dva týdny veřejně prezentuje množství produktů z Ukrajiny, které se do Unie dováží, a každý si tak může zjistit, že „miliony tun“ obilí z Ukrajiny se k nám nedovezly (reálně maximálně několik tisíc tun), ačkoli takové informace z úst politiků opakovaně zaznívají. Stejně tak není pravda, že zemědělci v Polsku neplatí sociální nebo zdravotní pojistné, systém v této zemi je ale skutečně odlišný od našeho, přičemž polští farmáři sice platí méně, ale mají pak také nižší důchody.
Příkladů zavádějících a manipulativních informací je v předvolebních debatách celá řada, a jak konstatují i ti, kteří o problematice alespoň něco vědí, nereálné předvolební sliby a „cinknutá data“ jsou běžnou součástí politických proklamací nejen v oblasti zemědělství. Letošní předvolební diskuse jsou tak zejména o emocích, ale ne o faktech, a také o tom, který z politiků dokáže své sliby a postoje šikovněji či srozumitelněji prezentovat. To ale nevypovídá vůbec nic o tom, jestli je možné sliby a plány skutečně naplňovat, a ostatně ani o tom, zdali k tomu bude existovat reálná politická vůle.
Autor: Petr Havel
Zdroj: Rexlex.cz
