Mnozí už totiž možná trochu zapomněli, že obě vlády s účastí Andreje Babiše musely tento problém výrazně řešit a odvádělo je to od běžné vládní agendy. Vzhledem k faktu, že šéf hnutí ANO jako představitel Agrofertu dlouhodobě čerpá obrovské prostředky z dotačních programů EU, můžeme se v případě jeho úspěchu opět octnout v situaci, kdy bude Evropská unie prověřovat, zda se u nás peníze z unijních fondů rozdělují správným způsobem a zda nedochází k ovlivňování tohoto procesu z ryze politických důvodů.

Střet zájmů

Když Andrej Babiš vládl, dostala se Česká republika i on sám jako premiér do střetu hned se dvěma klíčovými institucemi Evropské unie. Primárním problémem tehdy nebylo, že lídr ANO kombinuje politiku, včetně její exekutivní složky, s podnikáním. Ten problém vytvořila skutečnost, že Andrej Babiš v řadě oborů podnikal s vydatnou dotační berličkou a o čerpaných dotacích vždy do značné míry rozhoduje veřejná moc, na níž se ve stejnou chvíli podílel Babiš politik. Je dobře, když podnikatelé vstupují do politiky, ale je problematické, když i nadále chtějí čerpat veřejnou podporu, o níž mohou spolurozhodovat.

Na tomto principu se odehrál i střet Andreje Babiše s Evropskou komisí a Evropským parlamentem v letech 2017 až 2021. Krátce po jeho nástupu do čela české vlády totiž začalo platit přísnější unijní nařízení o střetu zájmů a zpřísnila se i domácí legislativa. V listopadu 2018 se na jejich základě rozběhlo také šetření Evropské komise ohledně dotací pro Babišův holding Agrofert. Stalo se tak na podnět české pobočky organizace Transparency International, která Komisi upozornila na to, že by Andrej Babiš mohl být podle nového znění legislativy ve střetu zájmů i poté, co Agrofert přesunul v únoru 2017 ještě jako „pouhý“ ministr financí do svěřeneckých fondů.

Na konci roku 2018 si Andrej Babiš vyměnil několik dopisů s tehdejším evropským komisařem pro rozpočet Güntherem Oettingerem. Ten v úvodním dopise adresovaném Andreji Babišovi kvůli možnému střetu zájmů psal celkem o třech variantách možného řešení. Českému premiérovi doporučil, aby buď zpřetrhal své vazby a vazby své rodiny na Agrofert, nebo zajistil, že holding přestane přijímat dotace z evropských fondů, či se zdržel účasti na jednáních týkajících se možného střetu zájmů.

Andrej Babiš mu nejprve slíbil, že bude během jednání o unijních dotacích obrazně řečeno chodit za dveře a nebude se o dotacích bavit ani s vlastními ministry. Vláda jednající o takto podstatných věcech bez vlastního premiéra i premiér­ský dotační bobřík mlčení jsou sice očividně dost podivné úkazy, ale šéf hnutí ANO se v tomto období snažil dělat vše pro to, aby se udržel na dvou židlích a mohl dál čerpat z unijního rozpočtu pro své firmy i v pozici premiéra. Zpočátku na upozornění, že se na něj vztahuje nové znění evropského nařízení o střetu zájmů, jak mu to napsal komisař Oettinger, reagoval podle své tehdejší evropské tváře, kdy na unijní úrovni jeho strana patřila k velmi federalistickým evropským liberálům a on se rád předváděl jako nejlepší kamarád Emmanuela Macrona. Tomu odpovídala původní umírněná reakce i slib chodit na vládě „za dveře“. Premiér se navíc již v polovině prosince 2018 také vzdal předsednictví vládní Rady pro Evropské strukturální a investiční fondy.

Velmi brzo ale zřejmě převážila vůně dotačních peněz nad mezinárodní politickou image a Andrej Babiš se s unijními představiteli začal pouštět do křížku. Nejprve to mělo věcnou rovinu, když komisaři pro rozpočet napsal, že se ho nové znění nařízení o střetu zájmů netýká, protože se jako premiér osobně nepodílí „na plnění evropského rozpočtu v přímém, nepřímém a sdíleném řízení, ani přípravy na tuto činnost, na auditu nebo na kontrole“. Snažil se tedy v zásadě tvrdit, že se jako předseda vlády na rozhodování o dotacích vůbec nepodílí.

Komise se s tímto výkladem nespokojila a v lednu 2019 do České republiky dorazila její auditní mise, která měla dotace pro Agrofert prověřit právě z pohledu střetu zájmů. Unijní auditoři zavítali na několik ministerstev, a také třeba na Státní zemědělský intervenční fond (SZIF). Zaměřili se zejména na prověření Programu rozvoje venkova, jehož oficiálním cílem je zvýšit konkurenceschopnost firem, posílit zaměstnanost na venkově a přispívat k ochraně životního prostředí. Právě z něho Agrofert čerpal finanční podporu na investice ve svých podnicích.

Po závěrech auditu následovala „přestřelka“ stanovisek mezi Komisí a českou vládou. Již předběžná auditní zpráva totiž konstatovala, že podle auditorů Andrej Babiš ve střetu zájmů byl. Unijní auditoři navíc kromě porušení pravidel našli chyby i v některých schválených projektech. To byla například záležitost v České republice už legendární dotace na výrobu toastového chleba značky Penam v Pekárně Zelená louka, která také patří do holdingu Agrofert. Audit proto rozhodl i o povinnosti vrátit tuto konkrétní stomilionovou dotaci.

Vládní advokáti a vrácení peněz 

Česká ministerstva se opakovaně bránila proti předběžné i definitivní auditní zprávě, která přes jejich námitky střet zájmů i další pochybení potvrdila. Na adresu postupu ministerstev tehdy zaznívala i na domácí politické scéně kritika, že se opět jedná o klasický případ střetu zájmů či že se zejména vedení ministerstva pro místní rozvoj či ministerstva průmyslu a obchodu chová jako advokát Andreje Babiše a holdingu Agrofert.

Je samozřejmě pravda, že ministerstva se musejí bránit, pokud jim Komise vytýká nějaká pochybení, či dokonce přichází s požadavkem vrácení peněz z dotací. V této kauze ovšem nešlo kvůli dvojité roli Andreje Babiše ani při nejlepší vůli rozlišit, zda státní aparát pouze hájí zájmy České republiky, nebo k tomu dodává i nadstandardní a nemístnou bojovnost za zájmy holdingu Agrofert. Druhé variantě totiž značně nahrávalo jednání ministerstev, která opakovaně žádala o prodloužení lhůt na odpovědi Komisi či si vyžádala další odborné posudky, aby se pokusila deklarované stanovisko Komise zvrátit. 

Podstatou auditu ale přes snahu českých ministerstev zůstalo konstatování, že střet zájmů Andreje Babiše spočíval zejména v tom, že jmenoval všechny činitele svých svěřeneckých fondů, které mohl i odvolávat, čímž fakticky nadále ovládal skupinu Agrofert. Zároveň byl podle zprávy ohrožen nestranný výkon Babišových vládních funkcí, protože se podílel na rozhodnutích, která měla dopad i na Agrofert, a to včetně rozhodování o tom, jak budou v České republice rozdělovány unijní fondy.

Závěry auditu navíc obsahovaly i sdělení, že by Česká republika měla vrátit dotace, které společnost neoprávněně získala z Evropského fondu pro rozvoj venkova a Evropského sociálního fondu po datu, kdy začala platit novela českého zákona o střetu zájmů.

Až do července 2022 probíhala další korespondenční výměna na lince Praha–Brusel, kdy Komise trvala na tom, aby česká ministerstva začala kontrolovat střet zájmů a započala s vymáháním vrácení peněz po společnosti Agrofert. České úřady se snažily oponovat, opět se navenek zdálo, že hrají klasickou zdržovací taktiku, ale postoj Komise ve finále stejně nezměnily. Vzhledem k tomu, že na konci roku 2021 nastoupila nová vláda Petra Fialy, která již ze střetu zájmů z logiky věci nařčena být nemohla, podařilo se v roce 2022 všechny požadavky Komise splnit a celý proces poškozující kredit České republiky byl ze strany Komise ukončen.

Babišovy urážky a mezinárodní ostuda

Druhým podstatným bojištěm ohledně otázky střetu zájmů Andreje Babiše se stal na evropské úrovni Evropský parlament. Symbolem sporu se stala zejména komunikace Andreje Babiše se dvěma předsedkyněmi Výboru pro rozpočtovou kontrolu (CONT), který se záležitostí řádného využívání prostředků z unijního rozpočtu z titulu funkce zabývá a v inkriminovaném období se na delší dobu zaměřil na situaci Andreje Babiše. Do evropských voleb v roce 2019 tomuto výboru předsedala německá europoslankyně z bavorské strany CSU Ingeborg Grässleová, kterou po volbách nahradila její krajanka i stranická kolegyně Monika Hohlmeierová, mimochodem dcera legendárního bavorského premiéra Franze Josefa Strauße.

Parlament otázku střetu zájmů opakovaně řešil jak v rámci zmíněného výboru, tak na plenárních schůzích. Již v červenci 2018 projednal jako celek bod s nelichotivým názvem „Střet zájmů a ochrana rozpočtu EU v České republice“. Poslanci se shodli na usnesení, v němž vyzvali Evropskou komisi k aktivitě v případu možného střetu zájmů českého premiéra Andreje Babiše. Návrh usnesení tehdy podaly tři poslanecké kluby z různých částí politického spektra, což naznačuje, že nešlo o nějakou politicky jednostrannou záležitost. Přijatý text, který společně navrhli evropští lidovci, Evropští konzervativci a reformisté (ECR) a evropští zelení, mimo jiné již obsahoval požadavek na pozastavení vyplácení dotací pro Agrofert.

Velké pozdvižení nejenom v unijních institucích vyvolal okamžik, kdy Andrej Babiš v roli premiéra v jednom televizním vystoupení přišel do studia s fotografií předsedkyně Hohlmeierové a začal ji před diváky napadat. Babiš o předsedkyni kontrolního výboru Evropského parlamentu nejprve veřejně prohlásil, že je „totálně pomatená“. Tuto ryze nediplomatickou reakci v něm zřejmě vyvolala mise europarlamentního kontrolního výboru v České republice, jež očividně Andreje Babiše řádně rozrušila, protože v reakci na ni rozdával invektivy jako na běžícím páse. Dva české europoslance, kteří se zapojili do kontrolní mise, dokonce označil za vlastizrádce. Později se jim omluvil, ale s podobným krokem vůči Monice Hohlmeierové otálel.

Babiš naopak tlak na ni zesílil, když začal tvrdit, že Monika Hohlmeierová problematice vůbec nerozumí, takže je jeho výrok o totální pomatenosti úplně namístě. Navíc podle něj europoslankyně údajně urazila české zemědělce. Nikdy sice neuvedl, čím se měla této urážky dopustit, ale přidal výhrůžku, že nespecifikovaní čeští zemědělci pošlou dopis tehdejšímu předsedovi Evropského parlamentu Davidu Sassolimu, v němž budou požadovat omluvu. Zároveň, jako v mnoha jiných případech, využil Agrární komoru ČR, která nejvyššímu představiteli Evropského parlamentu skutečně napsala kritický dopis. A nebyl by to Andrej Babiš, kdyby ho veřejně nepoučoval, že si má dopis pozorně přečíst.

Česko mezi troublemakery

Mezi europoslanci se v tehdejší době dokonce začala šířit informace, že Andrej Babiš měl před počátkem kontrolní mise volat jako premiér tehdejší německé kancléřce Angele Markelové a žádat ji, aby si svou europoslankyni patřičně zkrotila. Babiš to sice označil za lež, ale vzhledem k celkovému stylu jeho reakcí na parlamentní aktivity kolem jeho dotačního počínání tím pochyby samozřejmě úplně nerozptýlil.

Ostuda padající na celou Českou republiku kvůli jeho chování vyvrcholila, když si Monika Hohlmeierová nenechala jeho stupňující se tlak líbit a napsala dopis předsedovi Evropského parlamentu, v němž ho požádala, aby na útoky oficiálně reagoval, protože „Evropská unie nesmí tolerovat takové urážky od šéfa evropské vlády na adresu členů instituce EU“.

Andrej Babiš samozřejmě jako politický populista zdůrazňoval, že nám Unie nemá co mluvit do toho, jak si u nás rozdělujeme dotace, a že činnost europoslanců je politicky motivovaná. Úmyslně nezmiňoval, že tady šlo o unijní rozpočet a peníze daňových poplatníků z celé Unie.

 Je přirozené, že parlament hlídá nakládání s rozpočtem, který exekutivě předtím schvaluje. Výboru pro rozpočtovou kontrolu navíc nelze mít za zlé, že provádí právě kontrolu rozpočtu. V tomto případě proto nemohlo jít o přehnané využívání kontroly unijních fondů k nějakým politickým cílům. To se občas děje, ale případ premiéra, který byl zároveň největším příjemcem dotací z veřejných prostředků, je učebnicovým příkladem střetu zájmů, ať už je oblast legislativně upravena jakkoli.

Příběh kontrolní mise si zaslouží ještě dvě poznámky. Zaprvé je nezbytné zdůraznit, že kontrolní mise nás tehdy zařadila do skupiny unijních troublemakerů. Navíc jsme mezi evropské „zlobivce“ nespadli proto, že bychom snad s vedením EU byli v nějakém ideovém, programovém či jednoznačně politickém sporu. To by vždy nutně nemuselo být na škodu, protože hájení národních zájmů patří v Unii k běžným, a dokonce nutným postupům každé vlády. V tomto případě to ale byl úplně jiný příběh. 

Do problémové skupiny jsme se tehdy propadli jen a výlučně kvůli individuálním zájmům jednoho člověka, který neváhal použít celou Českou republiku jako vyjednávací páku k zajištění vlastní prospěšné pozice.

Ficovská paralela

Zadruhé si můžeme problematičnost tehdejší mise a její reálný dopad na image České republiky v EU ukázat na velmi aktuálním případu. Stejný typ mise v nedávných dnech zamířil na Slovensko. V tomto konkrétním slovenském případě sice nejde primárně o dotace, nýbrž o dodržování právního státu, ale princip toho, že Evropský parlament někam posílá „kontrolu“, aby vyvrátil či potvrdil podezření na existenci něčeho nesprávného, zůstává stejný. Tak jako je dnes v unijním společenství narušen obraz Slovenska, byla za vlády Andreje Babiše narušena pozice naší země.

Česko-slovenská paralela na tomto poli je navíc bohužel téměř dokonalá, když vidíme dnešní reakce ministrů Ficovy vlády, které se také zaměřují na osobní útoky a využívání případu k šíření ostře antiunijních nálad.

To ostatně dělal před pěti lety i Andrej Babiš, u nějž však byla a dodnes zůstává tato protiunijní vlna hodně falešná. Jak jsem již napsal, Evropská unie není něčím posvátným, o čem bychom nemohli otevřeně a třeba i kriticky diskutovat. Sám mám vůči řadě unijních politik konkrétní výhrady. V případě Andreje Babiše však můžeme sledovat podivný koktejl, kdy na jedné straně neváhá brnkat na až orbánovsky euroskeptické struny, ale na druhou stranu unijní dotační peníze jeho podnikům v žádném případě nesmrdí. A bez mrknutí svého údajně eurokritického oka si stále drží pozici toho, kdo v České republice z dotačního systému „ošklivé“ Unie nejvíce profituje.

V opozici Andrej Babiš svou antiunijní rétoriku ještě posílil. Nenechme se tím ale zmást. Na prvním místě by u něj zůstal čerpací byznys, i kdyby se vrátil do čela vlády. Nejlepší proto bude, když budeme mít i po říjnu premiéra, který není závislý na čerpání unijních dotací ani nepatří k politické divizi dotačního holdingu.

Autorem je europoslanec za ODS Ondřej Krutílek.

Text vyšel v červnu 2025 v tištěném čísle časopisu Kontexty 3/2025. 

Tento článek si můžete zdarma poslechnout v audio verzi zde.

Zdroj: Forum24.cz