V této souvislosti uvedl, že definitivní soudní potvrzení střetu zájmů bývalého premiéra a vymáhání neoprávněně vyplacených zemědělských dotací vyvolává „dramatické otázky“ o dalším osudu největšího tuzemského zemědělského holdingu Agrofert, ale i celé naší země. „Majitelem tohoto holdingu totiž kvůli střetu zájmů nemůže být člen vlády, pokud tedy ještě chceme žít v demokratickém státě. Andrej Babiš přitom svým voličům opakovaně tvrdí, že chce být ministerským předsedou a současně také prohlásil, že Agrofert prodat nechce. To je ovšem zcela jasný rozpor. Nabízí se totiž druhá možnost, že Andrej Babiš prodej Agrofertu skutečně neplánuje. V takovém případě, pokud jeho strana bude sestavovat po volbách vládu, sám jejím členem vůbec nebude, o tom ale jeho voliči zatím nemají tušení. Myslím, že lidé musí vědět, jaké divadlo se na ně i na celou zemi už velmi brzy chystá,“ řekl redakci PrahaIN.cz Jaroslav Šebek.
Střet zájmů
Probíhající kampaň hnutí ANO je podle jeho slov postavena na osobě Andreje Babiše a také na předpokladu, že se po volbách opět stane předsedou vlády. V takovém případě ale nemůže holding Agrofert dál vlastnit. „Zákon o střetu zájmů neumožňuje čerpání jakékoli veřejné podpory pro podnik vlastněný členem vládního kabinetu nebo jeho rodinnými příslušníky. Svěřenecký fond také není řešením takové situace. Městský soud v Praze potvrdil, že si Andrej Babiš navzdory převodu majetku do fondu zachoval vliv na své podnikání a zůstal i jeho beneficientem. Pokud by tedy chtěl Agrofert dále čerpat státní dotace, musí změnit majitele,“ upozornil předseda Asociace.
Prohlásil také, že Babiš nemůže svůj holding převést na rodinné příslušníky nebo na další spřízněné osoby, takže je ve hře i jeho prodej. „Pokud Andrej Babiš plánuje svoji firmu prodat, tak voliči mají právo vědět, kdo bude kupujícím a kdy k takové transakci dojde. Na místě je také otázka, co by znamenal prodej Agrofertu pro české zemědělství a pro české spotřebitele. Agrofert má totiž mnoho let dominantní postavení v extrémně důležité a strategické oblasti. Obrovská koncentrace zemědělské výroby i zemědělské půdy do rukou velkého vlastníka s dominantním postavením na trhu s sebou nese rizika spojená se zásadním vlivem na ceny základních potravin. Přímo tedy souvisí s potravinovou bezpečností České republiky,“ řekl Jaroslav Šebek naší redakci.
Uvedl, že Agrofert ovládá více než sto padesát tisíc tisíc hektarů zemědělské půdy a velké množství potravinářských a dalších podniků. „Vlastní také téměř všechna velká skladovací sila, proto tady jde o potravinovou bezpečnost Česka,” je přesvědčený Šebek. Vzhledem k obrovské finanční hodnotě holdingu si prý lze jen těžko představit kupce z České republiky. „V takovém případě se logicky nabízí varianta prodeje tohoto podniku zahraničnímu zájemci. Nový majitel Agrofertu by jeho koupí získal zásadní vliv v českém zemědělství a potravinářství s dopady na celé sektory. Je otázka, co by následovalo, pokud by nový majitel byl občanem některé z mimoevropských zemí, které mohou mít vůči naší zemi zcela protichůdné zájmy,“ říká předseda Asociace.
Smích je přešel
Prohlásil také, že stát v minulosti v oblasti zemědělství prováděl krátkozrakou politiku, udržuje prý penězi z Evropské unie molochy z dob socialismu, které se pak stávají lovnou zvěří miliardářů, kteří do nich ukládají svůj kapitál. „Nic pozitivního ale pro český venkov nepřináší. Například v Polsku je milion sto tisíc zemědělců na čtyřicet milionů obyvatel. U nás je na jedenáct milionů lidí a pouhých třicet tisíc zemědělců. Jejich produktivita zemědělství je právě díky menším farmám mnohem vyšší a jejich sektor výroby je tím i udržitelnější a pestřejší. To je naprostý nepoměr. Je to ukázka toho, že naše průmyslové zemědělství nedokáže čelit polskému zemědělství, které je postaveno na klasických základech. Pamatuji si, že před dvaceti lety se v Agrární komoře polskému modelu smáli. Tvrdili, že plošné zemědělství je zaostalé a nemá smysl, také, že malí sedláci v Polsku brzy skončí. A podívejte se, jaká je situace v Polsku teď. Malé farmy v Polsku prosperují a stát na nich založil svou zemědělskou politiku, věří jim. U nás naopak dochází ke skupování již tak velkých podniků do ještě větších o desítkách tisíc hektarů, a region tím trpí. A stát je stále více ohrožen závislostí na rozhodnutí pár lidí, kteří je vlastní. Jasným důkazem je kupříkladu i náš agrární zahraniční obchod, který je v totálním propadu již dvacet let. My v Česku jsme se tedy naučili udržovat model, který v podstatě nemá žádné konkurenceschopné a udržitelné řešení ani budoucnost. Minimálně tím, že styl velkého korporátního zemědělství nedokáže tvořit novou generaci a naopak venkov postupně zabíjí,“ řekl naší redakci Jaroslav Šebek.
Podle jeho slov dnes například v Polsku většinu zemědělské produkce dodávají na trh menší zemědělské firmy a klasičtí sedláci. Polské potraviny také vykazují vysokou kvalitu. „Malé firmy tam vykazují velkou produktivitu práce, jsou odolnější a operativnější. Mají také pestřejší produkci a vyšší úroveň ve zpracování. Sedláci nepracují osm a půl hodiny denně. Pracují na svých hospodářstvích kontinuálně a mají větší výkon. To je obrovské plus pro okolí i pro stát, když se farmář sám stará a pracuje dobrovolně déle než zaměstnanci v podnicích. Tím, jak roste jeho produktivita práce a protože jsou menší, tak se musí zaměřovat na vyšší úroveň zpracování produkce, tím i na pestřejší nabídku ve vysoké kvalitě. Svoje produkty nedodávají dalším deseti překupníkům, ale snaží se prodávat přímo ve své lokalitě. A hlavně, pokud přijde pokles světových cen některé z komodit, tak se nedostanou hned do existenčních problémů jako velký podnik, který se zpravidla zaměřuje jen na velkoprodukci úzké skladby nezpracovaných komodit a musí vyplácet mzdy a není schopen se tak rychle přizpůsobit změnám. Malý podnik dokáže být moderní a mít technologie jako velký, k tomu se navíc zvládne snadněji přizpůsobit a začne na farmě dělat něco jiného, případně se rodina farmáře dočasně omezí v nějakých výdajích, což je u korporátů nemožné. Jde o velmi odolný mechanismus, ten potřebujeme u nás v Česku. Udržitelné, plošně rozprostřené a vysoce produkční lokální zemědělství. Zatím u nás přetrvává model z dob komunismu. Na světě je pět set sedmdesát milionů farem a z toho pět set milionů jsou rodinné farmy. Absolutní většina, která vyrábí osmdesát procent potravin pro celý svět, je model rodinných farem a nikde na světě si ho nezrušili. Tam, kde se o to pokusili, špatně dopadli. V Rusku, Koreji, na Slovensku nebo u nás,“ ukončil Jaroslav Šebek.
Autor: Bob Asher
Zdroj: PrahaIN.cz
