Změny do stravovací praxe školáků zavádí novela vyhlášky o školním stravování, jejímž cílem je mimo jiné snížit v pokrmech připravovaných ve školních jídelnách množství cukrů, soli nebo tuků, a tedy například podíl masa a některých pekárenských produktů. Školáci by naopak měli konzumovat více ovoce, zeleniny, luštěnin nebo ryb.
Z ryze filozofického hlediska jde přitom o takzvané potravinářské inženýrství, kdy stát prostřednictvím zákonů a vyhlášek nařizuje svým občanům, jaké potraviny mají kupovat a jak se stravovat. Faktem ale je, že role škol ve vytváření zdravých stravovacích návyků roste, neboť řada rodičů vhodné návyky u svých dětí nevytváří, dílem proto, že na tuto svou roli zcela nebo téměř rezignují, a také proto, že k tomu mají omezené finanční možnosti. I proto byl již před lety zaveden v ČR program mléko do škol a následně i ovoce a zelenina do škol, které jsou navíc podporovány prostřednictvím dotací z EU.
Kritici změn ve školním stravování přitom často argumentují tím, že chuťově méně výrazná strava (méně cukru a soli) a vyšší podíl luštěnin, které se v řadě domácností příliš často nekonzumují, povedou k tomu, že školní obědy nebudou dětem chutnat, což přispěje k plýtvání potravinami. To se skutečně může v některých případech stát, v praxi ale jde a půjde především o to, v jaké formě a úpravě se dětem zdravější pokrmy nabídnou. Dosavadní zkušenosti ukazují, že v některých školách, které již zdravější stravování zavedly, k plýtvání nedochází a děti nabízené obědy konzumují, někde jsou ale zkušenosti opačné.
Změna struktury školních jídelníčků má být podle vyhlášky „natvrdo“ uvedena do praxe od začátku příštího školního roku, tedy od září 2026, v současném školním roce je plnění parametrů vyhlášky dobrovolné a školy a jídelny tak mají rok na to, aby „vychytaly“ takové recepty, které děti přijmou. V tom jim nabízí pomoc i Státní zdravotní ústav, který je hlavním autorem změn a který má letos na podzim vydat podrobnou metodiku, jak změny ve stravování uskutečnit a má také k tomu organizovat odborné semináře.
Ve školním stravování nicméně dochází i k dalším změnám, přičemž jako praktická se jeví zejména povinnost školní jídelny umožnit žákům konzumaci vlastního jídla v prostorách, kde probíhá školní stravování. Právě to by mohlo snížit riziko plýtvání, neboť na stravu přinesenou z domova by mělo být dítě více zvyklé. Pro rodiče je ale třeba zdůraznit, že uvedená povinnost školních jídelen nezahrnuje vaření, skladování nebo ohřívání přinesených jídel, a měli by s tím takto počítat.
Ambicí vyhlášky je také zvýšit ve školním stravování podíl biopotravin. V praxi to znamená, že od letošního roku mohou školní jídelny s více než 180 strávníky dobrovolně zařazovat do struktury jídel dvě procenta biopotravin, což bude navíc od příštího školního roku povinné, a v následujícím období, od roku 2028, bude činit povinný podíl biopotravin ve školním stravování pět procent. Což je vhodné připomenout si především v současné době, kdy v ČR probíhá kampaň Září – měsíc biopotravin“.
Změna struktury školního stravování probíhá po 30 letech, kdy se podmínky pro přípravu a složení pokrmů pro školáky prakticky neměnily. Vzhledem k tomu, že se ale stravovací návyky mění kontinuálně, je poměrně logické, že se legislativa snaží na tuto skutečnost reagovat. Navrhované a již i pilotně zaváděné změny jsou přitom spíše pozitivní než negativní, snad jedině s rizikem, aby se ze školáků cíleně nevychovávali vegetariáni nebo dokonce vegani. To by totiž představovalo zase jiná zdravotní rizika, vyplývající mimo jiné z nedostatečného příjmu některých pro člověka (a zejména děti) důležitých látek, jako jsou například živočišné proteiny.
Autor: Petr Havel
Zdroj: Reflex.cz