Z pohledu malých a středních zemědělských podniků, a zejména pak sedláků z rodinných farem, bylo v uplynulém volebním období tou nejdůležitější změnou zavedení zvýšené sazby dotace na prvních 150 hektarů obdělávané zemědělské půdy. Tuto takzvanou redistribuci zavedl současný kabinet bezprostředně pro svém nástupu.
Důležité přitom je nejen zavedení tohoto opatření, ale také schopnost vlády udržet jej po celé volební období, neboť redistribuce byla a je permanentně terčem kritiky velkých průmyslových zemědělců, sdružených zejména v Agrární komoře ČR a Zemědělském svazu ČR.
Vyšší dotace na prvních 150 hektarů přitom tvoří ani ne deset procent ze všech zemědělských dotací vyplácených podnikatelům v zemědělství. Všechny oficiální ekonomické analýzy a po právní stránce i dokonce Ústavní soud ČR dospěly k závěru, že tato platba byla nastavená správně a pomohla drtivému množství zemědělců v ČR.
Velké zemědělské podniky sice přišly zavedením redistribuce o část finanční podpory, je ale třeba připomenout, že zvýšenou sazbu dotace čerpají veškeré zemědělské podniky v ČR. Jen s rostoucím počtem obhospodařovaných hektarů se jakoby „rozpouští“ ve velikosti farem. Pokles dotací velkých farem se ovšem týkal pouze plateb na plochu, zatímco v jiných oblastech, v rámci podpory rozvoje venkova, nebyly velké zemědělské podniky nijak kráceny.
Je třeba ocenit také snahu Ministerstva zemědělství snižovat byrokracii zatěžující zemědělské podnikání, v ČR často nad rámec regulací a povinností vyplývajících z evropské legislativy. Jako jeden z příkladů lze uvést zjednodušení u porážek skotu na farmách v novele veterinárního zákona. Ještě před koncem mandátu vlády by měla být přijata vyhláška k dalšímu zjednodušení zpracování produkce na farmách.
K většímu snižování byrokracie ale bohužel ministerstvo přistoupilo až v posledních dvou letech, což je škoda, protože z provedených změn je zřejmé, že při dobré vůli bylo možné zahájit tento proces už dříve a administrativní zátěž by tak mohla být v současné době o něco nižší.
Nadměrnou byrokracií navíc trpí zejména malé a střední podniky, které nemají na rozdíl od velkých aparát a zaměstnance, kteří se problematice trvale věnují. Sedláci proto musí řešit administrativní povinnosti ve svém volném čase, a snižování byrokracie tak lze také považovat za zásadní podporu malých a středních podniků.
Z hlediska legislativy je největším úspěchem současné vlády novela lesního zákona, na jehož znění se shodla řada občanských organizací i akademiků. Veškeré problémy v tuzemském lesnictví sice novela neodstranila, ale i tak je to značný posun oproti předchozímu stavu. Důležitá je mimo jiné alespoň deklarativní možnost oceňovat veřejně prospěšné funkce lesů a možnost drobných vlastníků lesů sdružovat se prostřednictvím službových spolků.
Ke konci mandátu se koalici podařilo prosadit status rodinného zemědělského hospodářství do novely zákona o zemědělství, což bylo pro Asociaci soukromých zemědělců ČR v posledních několika letech jednou z priorit. Vytvořil se tím určitý základ pro „montáž“ některých zjednodušení, které by bylo možné dobře aplikovat na lokální a generační model zemědělství.
Rodinné farmy jsou totiž u nás nejpočetněji zastoupený typ zemědělských podniků. Pokud se podaří status rodinných zemědělských hospodářství dále legislativně rozvíjet, mohou se vytvořit atraktivnější podmínky prostředí pro novou zemědělskou generaci, která se rodí nejčastěji právě na rodinných farmách. Pak by se jednalo o skutečně klíčovou změnu a přínos pro české zemědělství i venkov.
Naopak velkým problémem je, že se ani v tomto volebním období nepodařilo přijmout novelu mysliveckého zákona. Jejím cílem mělo být jednak snížení miliardových škod, jež každoročně působí přemnožená zvěř na lesních a polních porostech, jednak zvýšení práv menších vlastníků honebních pozemků.
Naše zemědělství se stále tomu evropskému nepřiblížilo
Systémově největší problém spatřují čeští sedláci v tom, že se současné vládě nepodařilo přiblížit naše zemědělství struktuře obvyklé v zemích EU, která stojí z více než 90 procent právě na rodinných farmách. Tuzemské zemědělství stále vychází z předlistopadového principu podpory zemědělské produkce, často „za každou cenu“, přičemž dominantní lobbistický vliv má úzká skupina velkých hráčů na trhu. Tento stav je jednou z příčin poměrně vysokých cen potravin na tuzemském trhu, což je dennododenně předmětem kritiky nezemědělské veřejnosti.
Ve prospěch velkých zemědělských podniků jsou nadále nastaveny podmínky celé řady zemědělských dotací, například ve zmiňovaných programech rozvoje venkova. Tyto podniky také podporu získávají snáze a ve vyšším objemu než malé zemědělské podniky.
Za celou dobu Fialovy vlády se nepodařilo přijmout mechanismus zastropování zemědělských dotací, tedy krácení podpory největším zemědělským podnikům, ani sledování takzvané majetkové propojenosti. Finanční podpora se tak kumuluje u velkých subjektů, zatímco pro malé a střední podniky zbývá méně peněz. To, že zastropování ani sledování majetkové propojenosti vláda nezavedla, je velká chyba i v evropském kontextu, neboť Společná zemědělská politika EU po roce 2028 s oběma principy počítá.
Zatím navržené postupné krácení dotací větším zemědělským subjektům, takzvaná degresivita, je přitom větším zásahem do příjmů velkých podniků než tak často kritizovaná zvýšená sazba dotací na prvních 150 hektarů. Pokud by ČR nějakou formu již nyní zastropování přijala, byla by na budoucí změny v politice EU lépe připravena.
Vláda také v podstatě úplně ignorovala svůj slib na deagrofertizaci ČR, a tak průmyslové zemědělství nadále dusí český venkov.
Pokud by Asociace soukromého zemědělství ČR měla dát Fialově vládě za její zemědělskou politiku známku na pomyslné vysvědčení, byla by to nejspíše trojka. Část opatření na podporu malých a středních zemědělců se zavést podařilo, v řadě dalších ohledů ale zůstávají v podpoře malých a středních podniků velké rezervy. V praxi to znamená, že Česká republika bude muset učinit některé změny na základě návrhů EU, přestože si část z nich mohla zformulovat a obhájit sama.
Tato vláda sepsala a voličům slíbila velmi dobrý zemědělský program a rozhodla se v něm jít správným směrem. Reálně učiněné kroky jsou ale velmi malé a opatrné a nelze se vyhnout dojmu, že některé sliby od počátku nemyslela úplně vážně. Každopádně byť byla tato vláda nedokonalá a vlažná, rozhodně jde nejen pro sedláky o lepší řešení, než kdyby tu vládl Babiš a jiní oligarchové ve spojení s antisystémovými stranami.
Jaroslav Šebek
Zdroj: denikreferendum.cz
