Jaroslav Hruška začal na Střední zemědělské škole ve Stříbře, kde se jako student věnoval ochraně dravců.

„Jezdil jsem na Slovensko hlídat sokolí hnízda před vykradači, pak jsem přesedlal na ochranu sov – těch, které hnízdí na farmách – sýčka obecného a sovu pálenou. Oba tyto druhy jsou téměř vyhubeny. A začal jsem přemýšlet, proč se to vlastně děje a došel jsem k tomu, jak obrovským způsobem sedláci a zemědělci ovlivňují krajinu a řekl jsem si, že bych to chtěl dělat jinak,“ popisuje Hruška.

Ovocný sad

Hruška začal sázet ovocné stromy. „Tady očkují nově založený sad. Vidíte, že ty stromy jsou poměrně vysoké, jsou to takzvané vysokokmeny. Jde o staré odrůdy, které se pěstovaly před staletími, jejichž funkce je osvědčená,“ popisuje.

„Vidíte, že ten spon je nějakých deset minut, mezi tím se pasou ovce. Tady je ovčín a tamhle, když se podíváte do štítu, tam jsou vyřezané díry, tam jsou právě budky pro sovu pálenou a zvenku pro poštolky, které nám pomáhají lovit hraboše a na sovu pálenou stále čekáme. To byl takový můj sen,“ popisuje.

Nedaleký mokřad je také jeho dílo. „Ten je výhradně pro přírodu, není to rybník na kapry, je to skutečně plocha, která je ponechána přírodě. Vrátilo se tam spousta vzácných živočichů, je tam obrovský bobří hrad, je tady orel mořský, jsou tady chřástaly, vydry a je to právě to místo, které jsme věnovali z našich pozemků divočině, dělá nám to velikou radost,“ líčí.

Vztah k přírodě

Hruškovy děti mají ke zvířatům také pozitivní vztah. „Určitě mají pozitivní vztah ke zvířatům, pomáhají na farmě. Když potřebuji, tak pomůžou – byť s drobnými komentáři. Dcera studuje zdravotní školu a syn je policista. My jsme taková rodina, která má ráda integrovaný záchranný systém. Manželka je policistka v Manětíně na policejní stanici,“ vysvětluje Hruška.

Pozitivní vztah k zahradnictví a sadaření mají podle Hrušky v rodině. „Moji příbuzní měli v Plzni velikou zahradu a i tvůrce Hruškovy zahrady v Plzni Luboš je náš rodinný přítel a taky tvořil zeleň, takže asi máme v genech tuhle touhu sázet stromy do krajiny a na planetu,“ přemýšlí.

„Moje poselství je: ‚užívejme si křehkosti života, užívejme si toho, že člověk má touhu dělat něco, když budete chtít, tak určitě dokážete to, co chcete a važme si toho, jak máme hezkou přírodu a žijme souladu s přírodou. Neberme jenom, ale taky něco dejme,‘“ přeje si ekologický zemědělec Jaroslav Hruška.

Autor: Jitka Doubravová
Zdroj: iRozhlas.cz