V zemědělství se jedná se mimo jiné o regulace spojené s využitím nových šlechtitelských metod v podobě genetických úprav pěstovaných rostlin nebo chovaných zvířat. Už hodně dlouhou dobu přitom nejde jen o geneticky modifikované organismy (GMO), u nichž se příznivých vlastností dosahovalo vnesením cizího genu do původního, ale o komodity, jejichž vlastnosti se mění prostřednictvím editace genů, při které se pouze upraví („vystřihne“) vlastnost nežádoucí. Tato technologie se označuje jako CRISPR a v praxi jde o něco dost jiného než GMO. Evropská legislativa ale mezi GMO a CRISPR v zásadě nerozlišuje, a nepovoluje využití CRISPR pro potravinářské účely. Diskuse o změně současných podmínek přitom probíhá již několik let, a EU v tomto směru nejen každým rokem, ale doslova každým dnem ujíždí technologický vlak.
V celém světě přitom přibývají produkty vyšlechtěné editací genů, i proto, že tyto produkty neznamenají jen přínos pro samotné zemědělce, ale také pro krajinu a v konečném důsledku i pro spotřebitele, neboť jedním z výsledků je zvýšení nutriční hodnoty potravin vyrobených ze surovin upravených prostřednictvím CRISPR. Zdaleka již nejde jen o modifikovanou sóju nebo kukuřici, ale také o novou technologií vyšlechtěná hospodářská zvířata, nebo o symboly zdravého stravování, jako je ovoce nebo zelenina.
Jedním z nejnovějších příkladů je meloun snižující při konzumaci tohoto ovoce riziko alergických reakcí, včetně reakcí na některé pyly. Dalšími příklady jsou novou technologií vyšlechtěné jahody, které by (mimo EU) mohly být na trh uvedeny už v letošním roce, s prodlouženou dobou trvanlivosti, brambory odolné vůči suchu vytvářející až o třetinu větší hlízy nebo okurky pro změnu odolné vůči chladu.
Technologie editace genů tak kromě jiného omezují plýtvání s potravinami, snižují ztráty pěstitelů i chovatelů, a navíc snižují i zatížení polí a pozemků chemií používanou v zemědělství, protože jsou většinou mnohem odolnější vůči škůdcům. To v praxi znamená i nižší uhlíkovou stopu, přičemž některé z vyšlechtěných komodit podporují i vyšší ukládání uhlíku do půdy. To vše jsou přitom cíle, kterých chce EU, i prostřednictvím dotací, dosáhnout, a je tak poněkud paradoxní, když tomu brání zastaralé a do značné míry pro Evropu diskriminační zákony.
Inspirací pro legislativní změnu na úrovni EU by se mohlo stát Švýcarsko, které v dubnu letošního roku spustilo veřejnou konzultaci k návrhu zákona o šlechtitelských technologiích. Lze jen připomenout, že Švýcarsko není členskou zemí EU, je to ale stát s image cílené podpory nových technologií a také stát, který si zakládá na kvalitě na trhu prodávaných potravin. Dalším kamínkem do mozaiky legislativních změn by se také mohly stát nedávno prezentované výsledky výzkumu veřejného mínění, který provedli vědci ze tří španělských univerzit. Podle nich jsou ke konzumaci potravin ze surovin vyšlechtěných CRISPR a obecně novými technologiemi vstřícnější mladší spotřebitelé z generace Z. Má to svou logiku, tato generace nečelila mnohaleté negativní kampani proti GMO v podání lobistické organizace Greenpeace, která opakovaně poukazovala na neustále vědci odmítaná rizika konzumace těchto produktů. Postoj veřejnosti i vědecké poznání se tedy neustále i ve prospěch nových forem šlechtění mění, a EU by na to měla ve vlastním zájmu reagovat. Většina evropských zemědělců by možnost produkovat suroviny na bázi CRISPR přivítala a v minulosti k tomu dokonce vzniklo několik petic. Jasné je přitom jedno – čím později umožní EU bez nadměrných regulací vyrábět potraviny z nově vyšlechtěných surovin, tím větší technologický pokrok ve světě bude muset dohánět nebo za výsledky vědy a výzkumu více zaplatit. Nehledě na to, že konkurenceschopnost evropských zemědělců vůči světu bude při současném stavu dále klesat.
Autor: Petr Havel
Zdroj: Reflex.cz
