Dotace vyplacené v období 2017–2021 společnostem Agrofertu přitom činily podle tehdejších údajů SZIFu přes 5 miliard korun. SZIF se v otázce nárokových zemědělských dotací těmto firmám dlouho držel podivného argumentu, že peníze vyplácet musel a že se na zemědělské dotace údajně nevztahuje zákon o střetu zájmů, protože SZIF není uveden ve výčtu poskytovatelů dotací v zákoně o rozpočtových pravidlech a při své činnosti se řídí speciálním zákonem, upravujícím kompetence této platební agentury. Takový přístup umožňoval SZIFu vyvázat se ze zodpovědnosti za rozhodnutí, zda Andrej Babiš své firmy ovládal i po převedení do svěřenského fondu, či nikoli. Městský soud v Praze nakonec potvrdil předchozí závěry mnoha různých institucí, a především auditu Evropské komise, že Andrej Babiš své firmy navzdory převedení do svěřenského fondu ovládal a nacházel se z titulu své funkce ve vládě ve střetu zájmů. Další soudní rozsudky pak jednoznačně potvrdily, že zákon o střetu zájmů se vztahuje i na úplně všechny zemědělské dotace včetně přímých plateb. Pravomocná rozhodnutí v této věci potvrdil i Ústavní soud.
Postupně se tak u všech relevantních orgánů potvrdily původní obavy nejenom naší sedlácké organizace, že miliardové dotace byly vypláceny neoprávněně členovi vlády, který o pravidlech a způsobu jejich aplikace mohl rozhodovat, a co hůř, že tyto vyplacené dotace, i když budou někdy možná vymoženy zpět, tak nepůjdou jiným českým zemědělcům, ale vrátí se zpět do evropského rozpočtu. Tato reálná nehospodárnost při nakládání s veřejnými prostředky v ČR vyniká zejména v kontrastu s proklamovanou předběžnou opatrností, kterou uplatňuje SZIF například v rámci zkoumání propojenosti u žadatelů z řad fyzických osob. Menší zemědělské podnikatelské subjekty bez administrativního zázemí musí kvůli tomu překonávat řadu předběžných byrokratických podmínek. Čeští soukromě hospodařící zemědělci se tak ve vztahu k SZIF stávají obětí až absurdních zjištění a překážek ve vyplácení podpor, které jsou ale v rámci pravidel SZP určeny právě jim. V současné době například SZIF obšírně zkoumá tzv. personální propojenost rodinných příslušníků v jejich samostatném podnikání s tím, že to má dopad na nárok na jejich podpory. Pomíjí se tím mimochodem fakt, že na propojeném fungování rodiny je právě úspěšné zemědělství v EU založeno. Z praxe máme povědomost i o tom, že vymáhání případných pochybení u běžných zemědělců se děje bez odkladu a hned. Víme také dokonce o případech, ve kterých sedlákům dotace SZIF raději nevyplatil (viz absurdní případ farmářky Medunové). Nelze se tedy ubránit dojmu, že se tu uplatňoval jiný metr na velký holding než na běžného sedláka. Kontrola plnění hromady podmínek pro získání dotace přitom zatěžuje i samotné pracovníky platební agentury.
Nejsmutnější na tom všem je, že po všech zjištěních a právních analýzách zatím nevidíme žádné konkrétní účinné kroky, natož jasný plán k procesu vymáhání miliard dotací a podpor, které byly neoprávněně Agrofertu vyplaceny. Ptáme se, co brání tomu, aby bylo i s tímto subjektem nakládáno stejně jako s každým jiným zemědělcem, pakliže porušil pravidla. Je podivné, že vyplacené dotace se stále nevymáhají, když je současně známo, že SZIF byl již dříve schopen kvůli tomuto střetu zájmů zastavit více než půlmiliardy na dotace na různé investiční projekty pro Agrofert. V tuto chvíli nevíme, jestli věc vázne víc na ministerstvu zemědělství nebo na SZIF, ale každopádně by zodpovědné instituce měly veřejnost bezodkladně ujistit o tom, že se na nic nečeká (jako třeba na výsledky parlamentních voleb) a že vymáhání bude zahájeno nezávisle na čemkoli.
Případ neoprávněných dotací Agrofertu je zároveň krystalickým potvrzením toho, že dotace největším zemědělským holdingům nepatří. Jednak to za celá léta k ničemu pozitivnímu v našem sektoru nevedlo (ba právě naopak) a jen se ohrozilo dobré jméno celého zemědělství. Kauza nyní dobře nasvítila nemocný systém vyplácení rádobyspravedlivých plošných dotací, který je v Česku pevně zakořeněný. Nejde přitom jen o potřebnou úpravu finanční podpory podniků, ve které se musí vzít do úvahy také jejich velikost či životaschopnost. Proto pokud se ještě má pokračovat v dotacích do zemědělství, je třeba je celkově nasměrovat k zemědělcům, kteří svojí činností naplňují také kritéria společenské prospěšnosti, kteří přímo žijí v prostoru venkova, přirozeně udržují sociální vazby a jsou základem udržitelného hospodaření v krajině. Zmíněnou předběžnou opatrnost, jakou dnes obsáhle uplatňuje SZIF především vůči malým a nejmenším fyzickým osobám a propojenosti jejich podnikání, musí stát aplikovat i na největší zemědělské podniky. Právě tam je nejvíce namístě sledování majetkové propojenosti a případného střetu zájmů. Jednak jde o podstatně vyšší vyplácené objemy peněz s výrazným dopadem do celého sektoru a hrozí tu i další zbytečné spory a potažmo celkové zhoršení vyjednávací pozice naší země v EU. Zkrátka dotační systém musí sloužit běžným zemědělcům, nikoli oligarchům. Největší agroholding v ČR, jehož vlastník byl v minulém volebním období navíc současně předsedou vlády, která rozhodovala o nastavování dotačních pravidel, patřičná kritéria z logiky věci nesplňoval, a naopak představoval jasný protipól vůči oprávněným žádajícím subjektům z řad malých a středních zemědělských podniků.
Nevyřešené problémy mají tu nepříjemnou tendenci se vracet – už za pár dní bezpochyby bude tento případ zase problémem nikoli jednoho sektoru, ale celého státu. Politici ze všech stran i dotčení úředníci by proto měli projevit odvahu a odpovědnost, změnit své dosavadní omlouvačské přístupy a nejen vymáhat po Agrofertu chybně vyplacené dotace, ale hlavně zareagovat na celou kauzu adekvátními systémovými změnami, aby se podobné situace už neopakovaly. Nejenže by se tím skutečně pomohlo drtivé většině běžných zemědělců a potažmo celému venkovu, ale bylo by i příjemným bonusem, že bychom si všichni ušetřili mnohaleté trapné šarády s jediným subjektem, jež několik let zaměstnávají úředníky, soudy a politiky, a které zatěžují celý sektor a ohrožují důvěru v právní stát. S právě se rozbíhající evropskou debatou o novém období společné zemědělské politiky EU, máme tu nejlepší příležitost.
Mgr. Ing. Jaroslav Šebek, předseda Asociace soukromého zemědělství ČR
