Jak v obecné rovině hodnotíte zatím známý návrh Evropské komise týkající se změn ve Společné zemědělské politice EU (SZP) od roku 2028?

V první řadě je to velká změna, řekla bych revoluce ve Společné zemědělské politice. A to nemyslím objem peněz, ale celkovou strukturu a nastavení zemědělské politiky. Dosud platný dvoupilířový systém je nahrazen jedním společným fondem pro zemědělství, kohezní politiku, a azylovou politiku. Dosud platná nařízení o fungování unijní zemědělské politiky obsahovala velmi konkrétní parametry a požadavky, nyní je má nahradit poměrně stručný dokument, který toho neříká tolik, jak jsme byli zvyklí.

Nicméně obecně návrh hodnotím zatím rezervovaně, i když do jisté míry pozitivně. Rezervovaně se k němu stavím, jelikož je v pravidlech SZP zatím dost nejasností a nepřesností, které je potřeba s Komisí prodiskutovat a znát jejich výklad. Mám na mysli, například to, jak bude fungovat provázanost s jinými programy, nebo jak se budou stanovovat definice některých pojmů, aby nedošlo k rozdílným výkladům napříč členskými státy. Z návrhu je ale patrná snaha o zjednodušení SZP a zavedení flexibility pro členské státy. To hodnotím velmi pozitivně.

Je ale otázkou, zda tento přístup nebude nakonec znamenat 27 rozdílných národních administrativních postupů, novou administrativní zátěž pro zemědělce a ohrožení konkurenceschopnosti na vnitřním trhu. To je i obava, kterou vznáší kolegové v zemědělském výboru.

Samozřejmě hodně kolegů kritizuje snížení rozpočtu na zemědělství, resp. jeho nenavýšení. Tady chci zdůraznit, že všichni jsme to věděli, že k navýšení rozpočtu nedojde. Není v dnešní době možné, aby jedna třetina unijního rozpočtu šla do zemědělství. Co je ale důležité, že ruku v ruce s rozpočtem musí dojít k rapidnímu snížení regulace, reportingu, kontrol apod. To je totiž největší problém zemědělské politiky.

Jak tyto změny hodnotíte z hlediska dopadů na zemědělství v ČR, zejména pak limity pro krácení dotací formou degresivity?

V tuto chvíli jsme na začátku vyjednávání a návrh nejspíš dozná určitých změn. Dopad na Českou republiku bude značný, zejména pokud jde o krácení dotací. Zbývající nastavení bude z velké části v našich národních rukou. Musíme dobře nastavit zejména tzv. Národní regionální plán partnerství. V něm bychom měli zacílit naši podporu tam, kde je to nejvíc potřeba, např. na malé, začínající a mladé zemědělce. Musíme se zaměřit na podporu generační obměny, na dostupnost a ochranu půdy, ale také na inovace. To je ale na nás, protože zde nám nařízení dává jistou míru národní flexibility, dle našich vnitřních potřeb.

Co však nová podoba SZP obsahuje velmi konkrétně, je návrh na zastropování a krácení dotací formou degresivity. Ta čísla jsou velmi striktní a v tuto chvíli jsme ještě neměli možnost to detailně diskutovat s kolegy ve výboru. Již před zveřejněním návrhu se v Evropském parlamentu ozývaly hlasy volající po zastropování dotací pro největší holdingy. A k tomu Komise nyní ve svém návrhu přikročila. Jestli ta čísla zůstanou tak, jak je Komise navrhla, to se ale ještě uvidí v rámci projednávání návrhu v unijních orgánech, včetně našeho výboru.

Ale vzhledem k naší struktuře zemědělství, a pokud by nedošlo k nějaké větší úpravě, tak krácení dotací bude mít velký dopad. Je ale potřeba zdůraznit, že celkový rozpočet na SZP bude nyní nižší, a proto je nezbytné, aby zbývající peníze byly využívány opravdu efektivně a směřovaly do skutečně potřebných oblastí, ne do zisků agroholdingů. Osobně ovšem prosazuji, aby úbytek peněz na zemědělskou politiku doplnilo radikální snížení byrokracie.

Předpokládáte, že zemědělský výbor parlamentu vznese vlastní návrhy na změny, a pokud ano, čeho by se měly týkat?

Určitě vznese. V tuto chvíli máme na stole návrh od Evropské komise a našim úkolem v AGRI výboru bude připravit pozici k tomu nařízení za celý Evropský parlament. Takže budeme mít připomínky, protože ten návrh není bez chyb. Co konkrétně budeme navrhovat, nyní nedokážu přesně říci, protože jsme neměli ještě dostatek času s kolegy o návrhu diskutovat. Návrh nám přišel prezentovat komisař Hansen asi půl hodiny po jeho zveřejnění.

Ale výhrady zaznívaly především ke změně struktury SZP, tj. k opuštění dvoupilířové struktury, a také k objemu rozpočtu. Velké obavy ale ve výboru máme i z toho, aby nedošlo k ohrožení konkurenceschopnosti, ziskovosti a potravinové bezpečnosti, či aby nenastoupilo období rozdílných podmínek v různých členských státech a aby nakonec nová zemědělská politika nepřinesla i další nárust administrativy.

Jak byste vysvětlila stručně pojmy stewardship a omnibus laické veřejnosti?

Farm stewardship je soubor závazných environmentální a sociálních požadavků, které budou muset zemědělci plnit, aby mohli získat dotace.

Omnibus je označení pro speciální legislativní balíček, který upravuje již přijatou legislativu. Zpravidla upravuje několik legislativních opatření najednou a snaží se prosekat rozbujelou houšť unijních norem.

Evropská komise avizovala další snížení byrokracie na podzim tohoto roku. V jakém stadiu toto opatření je, a můžete uvést nějaký příklad, kde se o snižování byrokracie uvažuje?

Zatím je to opatření ve fázi příprav. Z informací, které mám, by se mělo snížení byrokracie týkat i např. nařízení o odlesňování, které vzbuzuje velké obavy nejen v zemědělství, v potravinářství, ale i v lesnictví a dalších sektorech. Jakou ale přesně podobu bude další omnibus mít, to si musíme bohužel ještě počkat.

Budou uvažované změny v SZP pro sedláky z rodinných farem v ČR spíše přínosem, nebo rizikem?

Osobně si myslím, že změny budou přínosem. A to z jednoduchého důvodu, že se nová SZP má zaměřit na podporu malých a středních zemědělců. Chce také přednostně podporovat začínající zemědělce a mladé farmáře. Jak samotný návrh říká, finance ze SZP mají směřovat k těm, kteří to nejvíce potřebují. A to jsou právě naši sedláci, kteří se svými rodinami každý den pečují o dobytek, starají se o krajinu, pěstují obilí nebo ovoce a zeleninu, zpracovávají to, co vypěstují, abychom my měli kvalitní potraviny za rozumné ceny.

Proto věřím, že zacílení na malé a střední sedláky, zavedení zastropování a degresivity pomůže našemu zemědělství, a hlavně nás posune blíž k evropskému modelu, který je založený právě na rodinných farmách, nikoliv na agroholdingách.

Napříč EU se řeší otázka generační obměny. Já si myslím, že i podporou rodinných farem, zjednodušením administrativy, investicemi do inovací a zlepšením podmínek života na venkově můžeme snadněji docílit toho, že mladí budou chtít v zemědělství dál pracovat. A kdo víc bude chtít pracovat v zemědělství? Sedlák, který má k půdě a okolí vztah, nebo ten kdo řídí farmu z města a na venkově nikdy nebyl?

Rozhovor vedl: Petr Havel

Rozhovor vyšel v časopise Selská revue (č. 5/2025), který je 7x ročně distribuován prostřednictvím České pošty členům ASZ ČR.