Společná práce dvou resortů

Přípravu novely má ve svém popisu práce ministerstvo životního prostředí, bylo by ale vhodné, aby na jejím znění spolupracovalo intenzivně i ministerstvo zemědělství. To by při současném politickém obsazení obou resortů stejnou politickou stranou neměl být problém. Předchozí znění novely, jakkoli v podstatě v jakékoli podobě potřebné, přitom na zásadní rozpory zakládalo, i když na ně nakonec nedošlo. Kardinální změnou v novela mělo a má být výrazné zvýšení poplatků za vyjímání půdy z půdního fondu a stanovení principu ocenění vyjímané půdy. Ministerstvo životního prostředí přitom ve svém někdejším návrhu vycházelo z teze, že nejcennější půda je v národních parcích, rezervacích či chráněných krajinných oblastech a právě za vyjímání půdy v takových lokalitách mělo dojít k nejvyššímu nárůstu poplatků - při kombinaci všech maximálních koeficientů vycházelo vyjmutí hektaru půdy zhruba na 1,5 milionu korun. Jen pro porovnání - současné ceny se pohybují většinou v rozpětí 40 000 až 70 000 korun za hektar. Naopak klasickou zemědělskou půdu považovalo tehdy ministerstvo životního prostředí za méně cennou (ne méněcennou), takže vyjmutí hektaru pozemků, na nichž lze úspěšně zemědělsky hospodařit, přišlo podle novely na několik set tisíc korun. Tento pohled je třeba změnit, a právě proto je žádoucí aktivní účast ministerstva zemědělství na přípravě nové verze novely.

Hodnota pro developery

Je totiž zcela zřejmé, že půdu z půdního fondu vyjímají zejména developeři (stavební firmy), případně zájemci o výstavbu různých logistických center, tedy oněch nevhledných a rozhlehlých hal hyzdící životní prostředí. A také přispívající k růstu rizik povodní, protože beton prostě vodu z přívalových dešťů nevsakuje. Pro příslušné firmy je zcela logicky nejcennější půda v okolí měst, a proto by právě takové lokality měly být nejvíce chráněny před vyjímáním z půdního fondu a poplatky za to by měly být nejvyšší. Nejvyšší poplatky za vyjmutí půdy v chráněných územích nemají podnikatelskou logiku - v takových oblastech je totiž ze zákona značně omezeno stavební a jakékoli jiné podnikání, navíc jsou obvykle více vzdáleny od větších měst, což je pro transporty zboží či lidí nepraktické a neekonomické. Logicky se proto zájem soustředí na pozemky v okolí měst. Pokud by byl přitom přijat princip koeficientů navyšující stávající poplatky o inflaci a cennost pozemků, myslím, že je v případě vyjímání půdy z půdního fondu v okolí měst možné dojít ještě k vyšší částce, než bylo původně navrhovaných 1,5 milionu za hektar z chráněných oblastí. Mimo jiné i proto, že stavební firmy i společnosti investující do výstavby skladovacích prostor patří mezi kapitálově silně vybavené subjekty, které takové investice unesou. Je také třeba vědět, že při částce 1,5 milionu korun za hektar činí suma přepočtená na metr 150 korun. To je pak možné porovnat s cenou metru bytového prostoru při nákupech nových bytů a domů, a okamžitě je jasné, že ani 1,5 milionu korun za vyjmutí jednoho hektaru nepředstavuje při bytové výstavbě, což je hlavní důvod k vyjímání půdy z půdního fondu, významnější náklad.

Doprovodné pozitivní efekty

Několikanásobně vyšší nárůst poplatků za vyjmuté pozemky by představoval významný nárůst příjmů státního rozpočtu. Podle analýzy ministerstva životního prostředí, která nepočítala s výraznějším zpoplatněním pozemků v okolí měst, by oproti současnému stavu vzrostly každoročně příjmy státu o necelé tři miliardy korun. Při vyšším zpoplatnění půdy v okolí měst by se mohlo navýšení přijmů dostat až k hranici pěti miliard korun. Pokud by se tyto prostředky z půdy alespoň částečně vracely do zemědělství, bylo by například na dorovnání TOP-UP. Zvýšení poplatků by také mělo přibrzdit nebo významně omezit spekulativní nákupy půdy v okolí měst a zbrzdit i výstavbu satelitních městeček, které jsou přes den symbolem mrtvých měst, jejichž většina obyvatelů pracuje mimo tyto lokality a do satelitů se stručně řečeno jezdí jen vyspat. To je ovšem v přímém rozporu s ideály rozvoje venkova. Skutečný rozvoj venkova totiž musí stát na plnohotném životě na venkově včetně pracovních příležitostí v místě bydliště, dostatečné infrastruktury a kulturní nabídky, ne jen v luxusnější posteli. Razantní nárůst poplatků za vyjímání půdy z půdního fondu by také mělo oživit zájem o rekonstrukci a nějakém smysluplném využití četných polorozpadlých nemovitostí, které jsou estetickým problémem naší krajiny, neboť se taková investice vyplatí víc než nákup zemědělských pozemků zatížených vysokými poplatky. Právě z kalkulu, aby se využití takových objektů vyplatilo, by měla také vycházet cenová kalkulace při stanovování nových poplatků. A konečně, jak již bylo zmíněno, mělo by zpoplatnění vyjímání půdy přispět i ke zvýšení retenční schopnosti krajiny a tedy k ochraně soukromého, obecního i státního majetku před následky povodní.