Takzvaná erozní vyhláška vychází z evropského standardu DZES 5 a určuje, jaké plodiny je možné pěstovat na svažitých a erozně ohrožených pozemcích a za jakých podmínek. Týká se především větších podniků a je navázána na čerpání zemědělských dotací.

 

Cesta k finální podobě pravidel byla složitá a trvala několik let. První návrh vznikl ještě za předchozí vlády a tehdejšího ministra životního prostředí Richarda Brabce (ANO). Původní podoba vycházela z požadavků Evropské komise, ale narazila na odpor zemědělských svazů, podle nichž byla příliš přísná, technicky komplikovaná a administrativně zatěžující.

Ministerstvo zemědělství proto její platnost odložilo o dva roky a podmínky přepracovalo. Z povinného seznamu technologií a předepsaných osevních sledů vznikl systém, ve kterém si zemědělci mohou sami vybrat, jak půdu před erozí ochrání.

 

Evropské komisi ale upravený návrh nestačil. Vadila jí mimo jiné nejasná pravidla kontrol a Česku proto nařídila vyhlášku znovu přepracovat. „Museli jsme pravidla upravit tak, aby kontrola byla možná. Zároveň jsme celý systém zjednodušili – ze 36 půdoochranných technologií jsme vytvořili tři skupiny, ze kterých si zemědělec může vybrat,“ vysvětloval tehdy ministr zemědělství Marek Výborný.

 

Podle ministerstva měl nový model více motivovat než přikazovat a zároveň brát v úvahu i výjimečné situace, například extrémní srážky nebo technické překážky.

 

Na finální souhlas z Bruselu se ale čekalo dlouho. Vyhláška měla začít platit už na začátku července, ale ještě pár dní předtím nebylo jasné, jestli Evropská komise českou verzi pravidel vůbec schválí. „Není korektní vůči vám, že nemáte informace včas,“ přiznal tehdy Výborný na setkání se zástupci agrárního sektoru.

 

Souhlasné stanovisko nakonec Česko získalo a pravidla začala platit. Půda v Česku se rozdělila do tří kategorií podle míry erozního ohrožení. Na silně a středně ohrožených plochách musí zemědělci u některých plodin použít alespoň jedno ochranné opatření jako například zmenšení výměry polí, střídání plodin v pásech nebo minimální zásahy do půdy. Dohled má na starosti Státní zemědělský intervenční fond (SZIF), který má každoročně kontrolovat alespoň jedno procento žadatelů o zemědělské dotace.

 

Od příštího roku se pravidla rozšíří na všechny plodiny. Povinnosti se zároveň zpřísní a některá opatření bude nutné předem hlásit, u jiných dodat fotodokumentaci. Výjimku budou mít jen ozimé obilniny na mírně ohrožených půdách, kde nebude potřeba žádný zásah.

 

Zpoždění, které Česko při přípravě a zavádění protierozních pravidel nabralo, vedlo k paradoxní situaci. Právě ve chvíli, kdy začínají platit, přichází z Bruselu návrh na jejich zrušení. Konec standardu DZES 5 je součástí takzvaného omnibus balíčku, který aktuálně projednávají instituce Evropské unie. Pokud projde, mohly by členské státy pravidla zrušit bez dalších komplikací už od začátku příštího roku.

 

Místo konkrétních opatření by nově platila jen obecná povinnost zabránit erozi. Zemědělec by tedy už nemusel splnit přesně daný seznam zásahů, ale výsledek – tedy to, že k erozi nedojde – by zůstal závazný. Dohled by zajišťovaly národní platební agentury, které by si způsob kontroly určovaly samy. V Česku by to pravděpodobně dostal na starosti SZIF.

 

„Agentura vám už nebude říkat, co přesně máte dělat. Ale bude trvat na tom, že eroze nesmí nastat. Státy si pak mohou nastavit přísnější podmínky,“ uvedla pro HN europoslankyně a předsedkyně zemědělského výboru Evropského parlamentu Veronika Vrecionová (ODS).

Přijetí balíčku se však na poslední chvíli zkomplikovalo. Trialog mezi Evropským parlamentem, komisí a členskými státy, který měl návrh projednat v pátek 17. října, byl dánským předsednictvím odložen na neurčito. Důvodem byla podle informací HN údajná technická nepřipravenost návrhu. Podle Vrecionové bylo rozhodnutí nečekané a nový termín jednání zatím není známý. Není tak jasné, zda se úprava pravidel stihne propsat už do příštího roku.

 

Motoristé, kteří mají ambici vstoupit do vlády a podle povolebních vyjednávání by mohli ovládnout ministerstvo životního prostředí, chtějí protierozní pravidla DZES 5 zcela zrušit. V programu píšou, že odmítají „nesmyslnou byrokratickou regulaci“ a namísto vyhlášek chtějí podporovat opatření vycházející z „moderních poznatků půdní biologie, humifikace a hydrologie“. Ministerstvo zemědělství má podle spekulací připadnout SPD. Nejčastěji zmiňovaným kandidátem na ministra je David Šebestyán, bývalý ředitel SZIF, který má blízko k velkým agropodnikům.

 

Plán Motoristů na zrušení pravidel kritizují ekologické organizace. Podle Hnutí Duha by to bylo nezodpovědné rozhodnutí v době, kdy se zvyšuje počet erozních událostí. „Rušit ochranu půdy znamená vystavovat riziku obce i obyvatele, kteří se nebudou mít jak bránit,“ varuje zemědělský expert hnutí Martin Rexa.

 

Ekologové nicméně připomínají, že pravidla DZES 5 už dnes fungují převážně na dobrovolné bázi. Povinnost zasáhnout nastává až ve chvíli, kdy se na stejném poli eroze opakuje. I pak si zemědělec může upravit plán ochrany podle svých podmínek a využít protierozní kalkulačku (aplikace pro hodnocení erozního ohrožení zemědělské půdy).

 

Zemědělci, které HN oslovily, rušení standardu většinou nepožadují. Spíš volají po úpravách a kritizují zmatek, zpoždění i technickou náročnost celého systému. Podle Pavla Netrvala ze Zemědělské společnosti Komorno chybí individuální přístup. „Modely, které monitorují erozi, mají podle mého názoru maximálně 70procentní přesnost. Postihnout celou republiku jedním algoritmem zkrátka nejde,“ říká a poukazuje na rozdíl v přístupu českého státu a některých západních zemí. „V Německu funguje protierozní ochrana především přes poradenství – stát tam zemědělcům nabízí pomoc a řešení na míru podle konkrétní situace na poli. U nás ale systém často směřuje rovnou k sankcím,“ dodává Netrval. Podle něj chybí individuální přístup a prostor pro diskusi.

 

Podobně mluví i Jan Šimek z JTZE, který odmítá, že by české zemědělství zaostávalo za Západem: „Odmítám myšlenku, že bychom se v Česku chovali k půdě hůře než na západě Evropy. Používáme západní techniku i metody hospodaření. Z toho důvodu by česká erozní vyhláška neměla být nad rámec evropských předpisů definovaných v DZES 5.“ Podle něj je dobře, že se Evropský parlament snaží pravidla přehodnotit. „Vítáme to, ale byli bychom neradi, kdybychom si namísto toho vymysleli nějakou novou českou erozní vyhlášku.“

 

Ještě kritičtější postoj zaujímá největší český zemědělský koncern Agrofert, který patří pravděpodobnému budoucímu premiérovi Andreji Babišovi. Podle mluvčího Pavla Heřmanského je hlavním problémem častá a nepředvídatelná změna pravidel. „Pokud se podmínky mění častěji než jednou za šest let, bude to vždy vyvolávat odpor zemědělců. Ve změnách se pak ztrácí nejen farmáři, ale i jejich poradci,“ říká. Pokud nynější pravidla zůstanou v platnosti, Agrofert podle něj čeká výrazné navýšení nákladů. „Bohužel jsou společnosti, které mají v erozně ohrožených oblastech více než 75 procent orné půdy,“ dodává.

 

Zemědělci z menších rodinných farem vnímají nová pravidla smířlivěji. Předseda Asociace soukromého zemědělství Jaroslav Šebek oceňuje, že „neprošla maximalistická varianta výhradně povinných protierozních technologií a přísně daných osevních postupů“. Upozorňuje však na možné komplikace: „K uplatnění poměrně složitého a ne zcela jasného systému do praxe schází dostatek kvalifikovaných poradců, kteří by zemědělcům s tímto standardem pomohli.“ Ministerstvo zemědělství na žádost HN o rozhovor nereagovalo.