Hospodářství do dvaceti hektarů opravdu není moc k uživení, potvrzuje Karel Holeček, proto také hospodaří při práci. Je profesionálním hasičem. A jelikož má zájem o dění v obci, je v městysi Cerhovicích také dobrovolným hasičem a zastupitelem, no a jeho aktivity se prolínají s péčí o krajinu. Po dohodě se Správou silnic a s podporou obce sází stromy a keře, a to i podél obnovovaných polních cest.
Nejdříve se setkáváme u nové tůňky. Pěkně už zarůstá, přesně podle plánu. Co vás k jejímu vybudování přivedlo?
To, že jsem zamokřenou část svažitého pozemku pozoroval několik let. Jak se stav každoročně mění, někdy je sušeji, jindy více mokro, ale prameny nevyschly nikdy. Uvažoval jsem, zda této situace nevyužít. Konzultoval jsem to s panem Jaroslavem Kašpárkem, projektantem, čím začít a jak pokračovat. Začali jsme s vrty. Rovnou dodám, že pan Kašpárek je šéfem společnosti Vrbostavby, která umí s vrbami doslova kouzla. Jelikož se o toto téma zajímám již pěkných pár let a sledoval jsem, kde se co děje, narazil jsem na tuto firmu, na jejich webové stránky, kde jsem viděl již uskutečněné projekty tůní, úprav vodotečí, protierozních zábran, zpevňování břehů a další věci. Nadchlo mě to, pana Kašpárka jsem oslovil, napsali jsme si, zavolali a porozuměli si. Loni na sklonku roku přijel a začali jsme.
Začali jsme s vrty, tak do jednoho metru, abychom zjistili, jak je půda promáčená. Sledovali jsme sklon terénu a posuzovali můj úmysl, zda je v souladu s tím, co by pan Kašpárek navrhl. Na všem jsme se domluvili a pak rozvažovali velikost vodní plochy a jaký tvar by tůňka měla mít, zda ovál, nebo raději ledvinu. A pak jsme se do stavby pustili s tím, že při práci s bagrem se ještě ukáže. Prakticky až na místě jsme dolaďovali hloubku a spád.
Ideální doba na založení tůňky, tedy především s ohledem na vegetaci a živočichy, je mezi lednem a březnem. Domluvili jsme termín, pak také záleželo na tom, kdy bude mít čas šikovný místní bagrista. No a letos 25. února jsme se sešli na místě a za jeden den byla stavba hotová.
Měl jste nějaké problémy s úřady?
Neměl, pro vodní plochu do 300 metrů čtverečních, která nemá stavebně zpevněné břehy, což znamená, že se použije pouze přírodní materiál, jako kámen, hlína nebo dřeviny, není potřeba žádné stavební povolení. Nezbytný však je souhlas majitele pozemku. V tomto případě bylo velkou výhodou, že majitelem pozemku je naše rodina, konkrétně matka, takže nebyl problém. A nyní se snažím, aby stavba byla zařazena jako VKP, tedy výjimečný krajinný prvek, takže jako zemědělec bych měl tuto plochu vedenou jako úhor, což je další pozitivum, tedy kromě biologické prospěšnosti samotné tůňky. Nejde tedy jen o zadržování vody, ale o diverzifikaci, o zdroj pitné vody pro celou řadu živočichů, objevují se tu srnky, vodu vítají ptáci, už se byly podívat kachny, za svou tůňku přijal hmyz, potápníci, vodoměrky, a byl bych moc rád, aby zde našli domov i čolci a mloci.
Okolo silnice vedoucí na dohled tůňky je nové stromořadí, také vaše dílo…
Ano, jsem obecním zastupitelem již tři roky, a snažil jsem se některé takové věci iniciovat a podporovat. Toto se mi povedlo už dříve, s Krajskou správou silnic, dali mi povolení, abych zde a podél tůňky a louky vysázel alej 56 švestek. Švestková alej tu bývala, ale časem stromy popadaly či uhynuly, tak jsem zbylé suché vykácel a místo připravil. No a ve spolupráci se společností Sázíme stromy a s pomocí sponzorů, třeba firmou Jägermeister, i vysadil. Jsou to staré původní odrůdy, odolné proti šarce. A na stromcích už jsou první švestky. S podporou obce zase sázím stromy podél polních cest.
Ze silnice plánujete k tůňce lávku, aby znavený turista mohl přijít a spočinout na lavičce a zaobdivovat, jak břehy tak zvláštně drží. Ono je vlastně drží ty hatě…
Ano, a to mě právě přivedlo ke spolupráci s panem projektantem, že používá přírodních materiálů. Hatě jsou starobylý způsob úpravy břehů, který je opravdu funkční. My jsme začali tak, že jsme do budoucích břehů za pomoci bagrové lžíce zarazili dubové, asi dvacet až třicet centimetrů tlusté kůly, v metrových rozestupech. Odškrábli jsme ornici, tak asi 30 až 50 centimetrů, až na jílové podloží, někde to bylo hlouběji. Ale pak jsme na dno něco ornice zase vrátili, aby vzniklo prostředí příznivé rostlinám i živočichům. A to haťování, to je výplet mezi zatlučenými kůly, do výšky zhruba 50 centimetrů. Na vyplétání se používají dvouleté vrbové pruty, 2 až 3 cm v průměru. Pruty musejí být živé, sklizené 14 dní před použitím. Tím jsme vytvořili jakousi hráz a teď očekáváme, že zakoření, vrby porostou a nové pruty se budou moct sklízet a používat na další podobné účely. Navíc jsem okolo vysadil solitérní vrby košíkářské, jejichž pruty se dají sklízet každé dva tři roky, no a pak z nich plést!
Proutí z hatí se bude hodit na další plánovanou tůňku. Tato soustava, zatím dvou tůněk, zde bude mít smysl, právě díky zdejším dvěma až třem pramenům. Než aby voda odtékala rovnou do potoka, zůstane zde. Je zajímavé, že ony prameny bývaly dříve příčinou pro budování meliorací, které měly vodu odvádět. Ale sedláci dnes mohou vody využívat! Když je například uprostřed pole stálý či dočasný mokřad, tak tůňka zamokření omezí, a navíc pomůže se tak biodiverzitě, poslouží i živočichům, a tento prvek se může stát součástí zeleného pásu. To jsou všechno možnosti, o kterých dál uvažuji. A pan Kašpárek ví, jak je uskutečňovat. Dosud si funkčnost tůní ověřoval v krajině, funkčnost hatí okolo potoků, na zahradách, v lese či na pozemcích obecních. Moje tůňka je vlastně jeho první projekt na zemědělské půdě. A já už se těším na další pokračování ve spolupráci.
Tůňka samozřejmě něco stála, ale žádnou enormní sumu. Dohromady to vyšlo na padesát tisíc korun, přičemž 38 tisíc stál projekt a práce pana projektanta, včetně stavebního materiálu, tedy kůlů a proutí z jeho prutníku a vrb, a na 12 tisíc pak vyšla práce šikovného bagristy. I tak to pro mě byla suma, ale moc mi pomohl velkorysý příspěvek mé letos devadesátileté tety, paní inženýrky Dagmar Blechové. Jsem jí za tu pomoc v pravou chvíli moc vděčný.
A vaše hospodaření…
Jsem opravdu malý zemědělec, mám 17 hektarů, snažím se založit menší stádo skotu, a mám plán, přibrat ještě asi tak dvacet hektarů a víceméně se stabilizovat. To znamená mimo jiné pokračovat v opravách a rekonstrukcích budov. I tak ale počítám se stálým zaměstnáním. Mám výhodu, že my, hasiči, pracujeme na směny, takže po 24 hodinách práce 48 hodin volna, a podle dosavadních zkušeností soudím, že by to šlo. Zatím mohu spoléhat na pomoc rodičů, synek je ještě malý, jsou mu tři a půl roku. Vím, že tak šedesát hektarů je pro uživení hraničních. Ale záleží na přístupu. Vím o sedlákovi, který má 90 hektarů, a nikam se neposunul, a zase můj kamarád, srovnatelný se mnou, začínal na stejno, a posunul se čtyřnásobně. Ať už rozlohou, stádem či technikou.
Když jsem zmínil syna, nerad bych ho v budoucnu k něčemu nutil. Vybavuji si, jak já jsem musel pomáhat, když byla velká práce, třeba sena, sklizeň. Netěšilo mě to. Ale asi před deseti lety se něco ve mně zlomilo a uvědomil jsem si, že právě tato práce a tenhle život má pro mě smysl. Že mohu a chci žít i místem, kde jsem se narodil, kde žiji, obcí, krajinou. Mám možnost prospět ostatním. Třeba i tak, že na svých pozemcích zabráním vodní erozi. Dnes už se sousedé nemusejí bát, že by k nim po velkých deštích stekla půda z pole. Angažuji se v záležitostech obecních, podílím se na opravě kostela, samozřejmě ve spolupráci s církví. To je velký úkol. Kaplička už také bude potřebovat opravu. Vnímám i to, že sedlák vždycky měl, a má i dnes, velkou zodpovědnost za krajinu i za obec, a to i z hlediska společenského a kulturního. A myslím, že se nám hodně daří. Viděl jste, jak obec vypadá úpravně, včetně veřejné zeleně. Jsem přesvědčený, že se nemusíme stydět.
I krajina bezprostředně okolo Cerhovic vypadá přívětivě
Však je zde soukromých zemědělců víc, byť nejsou všichni členy Asociace. V Cerhovicích je ještě jeden člen ASZ, zde ve Třenici jsem já, ale kromě nás zde soukromě hospodaří ještě čtyři sedláci.
O selském stavu
Podle mě je dobře být členem větší profesní organizace, jako je ASZ. Člověk si lépe uvědomuje možnosti i souvislosti. Například jaké jsou trendy ve světě, však ono to, čím žije USA dnes, bude tématem v Evropě do plus mínus deseti let, a krátce na to i u nás. Například se to týká precizního zemědělství, regenerativního zemědělství i péče o vodu v krajině. Ano, myslím si, že sedlák má velkou zodpovědnost, ale má také velké možnosti…
Rozhovor vedl: Josef Duben
Rozhovor vyšel v časopise Selská revue (č. 5/2025), který je 7x ročně distribuován prostřednictvím České pošty členům ASZ ČR.
