Často jde o jednostranné prodejní akce technologických firem slibujících zázračné zvýšení výnosů (za tučné marže) či kolektivní žalozpěv nad stavem světa se záměrem obhájit požadavky na dotace pěstovaných komodit (ty se v nynějších časech nadprodukce prodávají často pod hranou rentability).
Zásadní problémy zemědělství – jak dostat do oboru lidi, jak vyřešit drhnoucí odbyt a jak udržet úrodnou krajinu - se však řeší málokdy.
Stranou akcí navštěvovaných politiky a byznysmeny existují společenství paličatých farmářů, kteří kombinují nové směry s tradičními postupy. Od politiků čekají, že si budou vědomi toho, že je třeba ekonomiku hospodaření na zemědělské půdě sladit s jejími ekologickými limity a lidskými možnostmi. Nikoli naopak! Úkolem je tedy dostat zelenou z červených čísel do černých!
Pár poznámek z takového polního dne v Hovorčovicích - o klimatické změně v zemědělství tu nikdo nepochybuje, o schopnosti dnešní politiky ji řešit, však ano.
p. Rožnovský, zemědělský klimatolog:
- s rostoucí teplotou roste výpar, srážky chodí nerovnoměrně v čase i prostoru a střídají se vpády horkého i mrazivého vzduchu, a to zejména v citlivých vegetačních obdobích – extrémy se staly normou, průměry již neplatí!
- teploty rostou v zimě a chybí sníh pro nasycení půdy vláhou, na jaře i v létě, kdy zvyšuje každý stupeň navíc výparu a tvoří deficit 30 mm srážek.
- rok 2024 i letošek jsou 2 stupně nad průměrem = klimatický cíl daný pařížskou dohodou jsme už dávno překonali
p. Jacko, agronom:
- do zemědělství přišlo příliš podnikatelů, kteří vše vnímají jako byznys, chybí jim cit pro krajinu a půdu, kterou pak extrémně ždímají.
- od roku 1975, kdy tu hospodaříme, mizí zeleň z krajiny - za Prahou hlavně kvůli rozšiřování silnic, na které pak navazují sklady či "paneláky na ležato".
p. Bačina, farmář:
- města produkují obrovské množství lidského odpadu a čistírenských kalů, které lze kompostovat a pak jimi hnojit. Nákladnost takového zpracování je však 10x vyšší než průmyslově produkovaná hnojiva... a k tomu strašná legislativa.
- každý si umí koupit ledek z Lovochemie z ruského plynu a 1 traktorista tak pohnojí 250 hektarů za den. Když rozmetáme kompost, tak zvládne 5 lidí za den 50 hektarů. To, co děláme, nedává ekonomický smysl, ale věříme, že to pomůže půdě.
Hodně se mluvilo o agrolesnictví, větrné erozi, byznysu s uhlíkovými kredity či nové dotaci na hnojení fosforem, která pomáhá spíš dodavatelům fosfátů než samotné půdě.
Jedno je jisté: pokrokoví farmáři hledají cestu k udržitelnějšímu hospodaření, a pokud má někdo šanci obnovit tvář země, jsou to právě oni.
Autor: Matěj Pomahač
Zdroj:Ekolist.cz
